Ve vlaku sedí paní s malým chlapečkem na klíně a naproti nějaký pán. Chlapeček se vyptává:
„Kolik je ti, pane?” Muž s úsměvem odpoví. „A máš ženu?” Muž trpělivě odpoví na všechny zvídavé otázky. Chlapeček se nakonec obrátí k mamince: „Je to všechno, co jsi chtěla vědět?”
zdroj foto Moda.cz
Zajímavé je, že některé děti od malička jako by přemýšlely jinak než jejich vrstevníci.
Když se mi můj tříletý synek pochlubil, že byli se sestřičkou vybírat pro mne dárek k Vánocům, nakonec dodal: „Jenže já ti, maminko, nesmím prozradit jak se ten dárek jmenuje.” „No, to nemůžeš,” pohladila jsem ho po hlavičce „to už by totiž nebylo překvapení.” Zamyslel se a potom s očima rozzářenýma jako lampičky se zeptal: „Ale to, že je to ve flaštičce a hezky to voní, to ti můžu říct, že jo...?”
Tak takhle bezelstně přemýšlel můj syn. Na rozdíl od mého vnuka, přibližně stejně starého, který se mne jednou zeptal „co že jsem jim to psala za nesmysly”. Na vysvětlenou musím dodat, že šlo o mou radu dceři, aby nenastupovala tak brzy po narození druhého vnoučka do práce, protože do tří let se vytváří osobnost dítěte, která je základem pro jeho celý život.
„Jak ty víš, co jsem psala tvým rodičům, když neumíš číst?” Pobaveně jsem sledovala jak mu to v hlavičce začalo „šrotovat” a těšila se, co geniálního vymyslí, jak neprozradit rodiče. Nezklamal mne.
„No, půjčuji si přece od skřítka čtecí brejle, když si potřebuji něco přečíst, víš?”
A byla jsem nahraná. Copak jsem mu sama nečetla pohádky o tajemných skřítcích, vílách, a čarodějnicích? více na: www.3lipy.wz.cz
napsáno pro:
http://www.moda.cz/ http://www.moda.sk/
