To
se tak v životě přihodí věci, postěžoval si mě
kamarád. Schválně si poslechni co se mi stalo: "Když jsem včera přišel domů, odpovědí na pozdrav mi byl
jen rachot nádobí z kuchyně. Polekaně jsem nakoukl
do dveří. Stalo se něco?“ Ženin pohled po mně přejel
jako rašple a kastrol s roštěnkou bouchl o stůl. „Tak co je?“,
zašilhal jsem po jídle na stole.
Vydáná v r. 2004 předmluva Fr.Nepilarchiv
„Kde jsi byl?“, zeptala se žena hlasem inkvizitora.
„Co kde jsem byl. Přece jsem ti říkal, že jdu dneska k dědovi a že...“
„Kecáš,“ přerušila mně žena. „Je dneska 10. ledna?“ Hlas nabýval na ráznosti.
„To je,“ horečně jsem přemýšlel kam míří.
„Kdo je ta ženská,“ vypálila z nebezpečné blízkosti.
„Jaká ženská? Co to meleš za nesmysly?“
„Podrazníku,“ opáčila žena štítivě a roštěnka putovala zpátky na sporák. „Tahle ženská!“
Tuhá kartička, psaná mou rukou, mlaskla o stůl. „Indren Blatenská, 10. ledna v 16 hodin.
Civěl jsem na papírek a marně se snažil vyburcovat svůj mozek k činnosti. Nic, naprostá tma. Připadal jsem si jako by mi žena držela u spánku kulovnici.
„Neznám žádnou Indren Blatenskou, sakra,“ praštil jsem vztekle do stolu. A vtom se to stalo.
Zády mi projela bolest a mozkem poznání. Sáhl jsem do kapsy a položil na stůl krabičku léků proti bolesti s nápisem Indren.
„Zapomněl jsem ti říci, že ulice, kde děda bydlí, se od minulého týdne jmenuje Blatenská. No a dneska, 10. ledna, jsem mu byl v lékárně pro Indren!“
Čekal jsem omluvu, objetí, ale nic takového. Spát jsem šel bez večeře a žena na mně nepromluvila. Prý kdoví jak to vlastně bylo... ukázka z Indiskrétnosti
Vyšlo na http://www.moda.cz/Kategorie/Ranni_kava/
