Schází nám zkušenosti a zážitky našich předků s přírodou. Jsou potřebné pro naši psychiku, pro naše podvědomí, pro naše zkušenosti pro naše vzdělání.
Dříve člověk ulovil zvíře a věděl, že když v jeho revíru bude lovit jiná tlupa, tak na něj zbude málo zvěře. V podstatě totéž má naprogramované mnoho zvířat. Každý kdo chová slepice mimo drůbežárnu má s nimi tytéž zkušenosti. Dříve se říkalo čím hloupější sedlák tím větší brambory. Dnes se klidně v obchodě prodávají vodní bomby – rajčata pěstovaná na skelné vatě v roztoku. Samozřejmě bez živin předpokládaných u rajčat. Dříve člověk pracoval, cvičil, bavil se a chodil na čerstvém vzduchu. Dnes totéž většinou činí v uzavřených prostorách. Kromě jiných odlišností se vzduch ve volném prostoru vyznačuje jiným množstvím iontů. Ionty jsou pro člověka v ovzduší důležité. Dříve měl člověk kontakt s měkkou vodou nyní s tvrdou. Pocity při vnímání těchto vod jsou odlišné. Dříve člověk měl možnost vnímat a reagovat na změny osvětlení, tepla, tlaku, proudění vzduchu. Dříve se člověk prošel několik kilometrů do práce, těžce pracoval, poté se několik kilometrů vracel pěšky z práce, jakékoliv dnes nezdravé jídlo bylo pro něj zdravé. Myslím, že dnes by mohly být u některých restaurací posilovny, kde by hosté napřed povinně cvičili než by dostali právo objednat si nějaké nezdravé jídlo. Nebo například halušky by si mohl dát jen ten kdo by vyšel pěšky na Lysou horu. Možná by potom člověk jinak vnímal to co jí. Dříve člověk jel třeba celý den v mlze, zimě, vánici, dešti na voze, když byl například obchodník. Osobně tak mohl poznat sílu přírody. Dnes má takové zážitky málokdo. Doporučoval bych aby se vytvořily nějaké zážitkové agentury, které by takové zážitky zprostředkovávaly, protože mnoha lidem určitě schází kontakt s přírodou a zážitky, které mělo mnoho předchozích generací.
