Věda zla

Věda zla

Simon Baron-Cohen se v knize Věda zla pokouší nalézt odpověď na otázku, proč jsou někteří lidé nepochopitelně krutí k jiným lidem, proč se lidé v určitých situacích chovají k jiným lidem jako k věcem. S obvyklou odpovědí, že takoví lidé jsou prostě „zlí“, se nespokojuje a pátrá po hlubších, vědecky doložitelných příčinách krutého chování. Za hlavní příčinu krutosti považuje sníženou nebo úplně chybějící empatii, která je společným příznakem některých duševních poruch – hraniční poruchy osobnosti, psychopatie, narcistické poruchy, ale také autismu a Aspergerova syndromu. V některých případech může být chybějící empatie nebezpečná, v jiných může být jejím důsledkem odlišný, někdy prospěšný, pohled na svět.

Aby lépe porozuměl důvodům „eroze empatie“, zkoumá její biologické základy – empatický mozkový obvod a genetické predispozice – nezapomíná však na vlivy prostředí a výchovy, včetně zanedbávání a zneužívání dětí. Svět, jehož obraz nám Baron-Cohen předkládá, není výlučně krutý nebo „zlý“. Autor nechává promluvit také ty, kteří se nacházejí na druhém konci spektra empatie – „superempatické“ osobnosti, které mají sílu měnit svět k lepšímu – a připomíná nám, že empatie je možná tím nejcennějším zdrojem, který má dnešní lidstvo k dispozici. Simon Baron-Cohen je profesorem vývojové psychopatologie na Cambridgské univerzitě. Je autorem uznávaných a často citovaných knih Mindblindness a The Essential Difference. To je napsané na obálce knihy. Není tam již napsáno, že je také bratranec komika jmenujícího se Sasha Baron – Cohen. V knize je dotazník. Jeho pomocí si každý může zjistit zda má dnes společensky žádoucí a potřebné vlastnosti psychopata.

Kniha s názvem Věda zla se zabývá příčinami zla ve společnosti. Stojí tak v řadě knih vyjadřujících se k dnešní vládě psychopatů a době psychopatů. Myslím si, že v některých částech mohl být více obecný anebo uvádět více příkladů mezietnických vztahů mezi jinými etniky.

Já osobně jsem přesvědčen, že dnešní vláda psychopatů je způsobena následujícími důvody. 1. Svět a pojmy popisující svět patří spíše do fuzzy logiky, množin. Používané teorie řízení, politiky, státní správy, stravování, popisu reality a vnucovaného životního stylu, preferencí atd. mají charakter něčeho ořezaného, násilně nacpaného do často nevyhovujících škatulek pojmů binární logiky.

2. Paretovo pravidlo. Redukce popisu a vnímání reality ze sto procent na pouhých dvacet procent. Nepochopení toho, že každý systém má - li dlouhodobě fungovat potřebuje mít rezervy. Rezervy na neočekávané události, požadavky na zvýšení výkonu, opravu chyb, kreativní činnost, postupu na vyšší úroveň.

3. Existenční nesplnitelné požadavky. Požadavky na našetření pro případ nezaměstnanosti, choroby, důchodu atd. Tyto požadavky jsou a budou nesplnitelné pro stále větší část společnosti z důvodu existence mezních veličin v ekonomii ( mezní užitek atd. )

4. Nesprávný osobní, společenský atd. informační systém. V důsledku toho a též dědičného naprogramování na nejmenší námahu se jeho uživatelé soustředí na fakta zvyšující pravděpodobnost úspěšného řešení.To přináší úbytek kreativity. Je známo, že ve vědě, technice a umění nebylo od druhé poloviny dvacátého století nic zásadního objeveno, vytvořeno, konstruováno. Pouze se rozpracovávají koncepty a objevy vzniklé do padesátých let dvacátého století. Existují práce dokazující úbytek kreativity v uměleckých dílech. To samé bylo zjištěno při zkoumání skladeb populární hudby vzniklých v šedesátých letech dvacátého století a v současnosti. Ještě větší propast existuje mezi kreativitou, motivy atd. v hudebních dílech období předcházejících, například baroka a dneškem. 

5. Existence jevu, který nazývám odložená a rozptýlená kauzalita. To jest rozptýlení zodpovědnosti z některých jedinců na jiné a prodloužení intervalu mezi příčinou a následkem.To znamená mezi chybou, úmyslem, poškozením, krádeží a následkem, důsledkem toho. Zcela jistě by některé autory a šiřitele psychopatických bludů vyléčilo, kdyby museli sami čelit následkům svých rozhodnutí, bludů, požadavků atd. Zřejmě by také pomohly různé testy odhalující psychopaty. Společnost má být svobodná. Hranice té svobody jsou, ale tam kde svoboda ohrožuje zachování společnosti.

6. Výuka množin v matematice. Teorie množin pochází od duševně nemocných autorů. První poznatky s výukou množin upozorňovaly na nárůst negativních psychických charakteristik u žáků s výukou množin.

7. Dnešní ekonomie není věda, ale duševní choroba. Šíří se do dalších oblastí společnosti.

8. Stockholmský syndrom. Okradení mají rádi a obdivují své okrádající psychopaty, napodobují jejich chování atd.

Duševní problémy mohou být dědičné. Mohou se projevit a nemusí. Někdy záleží na vnějším podnětu. Třeba je možné, že existují náhodně nebo zákonitě vznikající periody ve výskytu určitých genů v žijících bytostech a to ať už lidí nebo zvířat a rostlin. Třeba existují zákonitosti a periody ve výskytu tzv. memů. Existují cykly v charakteru uměleckých děl vyskytujících se v různých historických obdobích.Třeba existují nějaké cykly v sociálním klimatu ve společnosti. Dávám do souvislostí používání teorie množin a růst počtu psychopatů ve společnosti. Jsou známé duševní problémy autorů teorie množin. Také byly poznatky s nevhodnými psychickými charakteristikami žáků s výukou množin.

Demokracie a trh jsou dnes vzájemně spojovány. Odkazuje se přitom často na Darwina a jeho přírodní výběr údajně toho nejlepšího. Zaměňují se přitom dojmy a pojmy. Přírodní výběr zajišťuje výběr toho kdo se nejlépe přizpůsobil stávajícím podmínkám. Podmínky působí na lidi a lidé působí na podmínky. Problém je v tom, že se nesnažíme podmínky přizpůsobit lidem, ale lidi podmínkám. To téměř vylučuje změnu k lepšímu. Proto také v dnešní době je mezi politiky, manažery a podnikateli větší procento psychopatů než mezi běžnou populací. Ke stejným výsledkům se dojde zkoumá – li se mezi politiky, manažery a podnikateli výskyt charakteristik nájemných vrahů.

Obecně ve fyzice, ale i jinde platí zákon nejmenší akce.To znamená, že vše se děje tak aby součin vynaložené energie a času byl co nejmenší. Čím jsou naše životní a pracovní podmínky složitější tím větší je pravděpodobnost, že se rozhodneme špatně, protože nemůžeme znát vše. Proto také z našeho uvažování vyhazujeme všechny nadbytečné informace jako jsou emoce, informace přesahující úřední škatulku do které chceme případ uzavřít atd.

Z mého jiného textu zveřejněného na idnes : Představme si zařízení, které vybírá ty nejlepší účastníky výběrového řízení. V prvním kole jsou všichni přihlášení. Do druhého kola postoupí jen ti co vyhovují požadavkům a, b c, d, e. Do druhého kola postoupí jen ti co vyhovují požadavkům a, e, c. Do třetího kola ti co  vyhovují požadavkům a, c. Do čtvrtého ti co vyhovují požadavku c. Ano tak je to správné jistě každý řekne, protože trh, vývoj, ti nejlepší atd. A tak se ptám, co se stane, když vznikne požadavek na páté kolo ve kterém bude nutné splnit požadavek x. Ano je teoreticky možné začít od začátku.

Prakticky to tak nemusí být. Zvíře, které mělo vlastnost x a nepostoupilo tak ani do druhého kola již dávno vyhynulo, rostlina s touto vlastností nebyla dále pěstována a neexistuje, stroj s touto vlastností byl dán do šrotu a neexistuje, člověk s touto vlastností zemřel hlady nebo se začal věnovat jiné činnosti atd.V praxi je to u lidí tak, že většina lidí má vlohy k více činnostem a tak se může stát, že kdo má vlastnost c může mít také někdy vlastnost x. A můžeme opět začít od začátku a vybírat z těch kdo měli vlastnost c a současně v menší míře x ty nejlepší. A můžeme tento systém výběru těch nejlepších z nejlepších do nekonečna opakovat. Asi Vás napadne to co mě, systém se bude vyvíjet, ale směrem k zániku.

Syndrom vyhoření ( projevuje se v oblasti politiky tím, že nemáme zájem řešit problémy, které nám politici dělají ) může být také zapříčiněn nesprávným osobním informačním systémem. Pro život a podnikání platí princip inkompatibility, který formuloval matematik Zadeh : S růstem složitosti systému klesá naše schopnost formulovat přesné a významné soudy o jeho chování, až je dosaženo hranice, za níž jsou přesnost a relevantnost (významnost, důležitost, závažnost ) vzájemně se vylučujícími charakteristikami. Zkrátka česky, složité je to proto abychom nerozuměli tomu co dělají ti nahoře, ti bohatí atd., protože bychom si na to museli platit právníky. K tomu stačí dodat, že jedním ze znaků sekty, to jest organizace, která manipuluje, je to, že ti dole neví co dělají ti nahoře.

V matematice a v dalších vědách je znám poznatek, který říká, že není možné s libovolnou přesností rozdělit celek na části, které by po složení zase vytvořily původní celek.

Když je systém tak složitý, že například instituce hospodařící s veřejnými prostředky prakticky nemohou racionálně fungovat, začne být všeobecně tolerované obcházení pravidel. A hlavně pamatujme : spojitá veličina nemá díry například v zákoně. Hodnota nějakého parametru buď je nebo není. Každý to může snadno zkontrolovat. Ale když například prováděcí předpisy pro promíjení příslušenství daní, česky řečeno například penále, někdy měly třeba sto stran, kdo dokáže zkontrolovat zda je vše v pořádku. Zkontrolovat zda paní žadatelka skutečně jezdí na invalidním vozíku, bydlí pod mostem a není provdaná sestra úřednice, která její žádost vyřizuje.

Rád bych připomněl poznatek Von Neumanna. Ten objevil, že s růstem složitosti jakéhokoliv systému dochází k tomu, že jakákoliv změna vyvolává změny v systému mající za cíl zachování systému. Všimněme si,že s růstem složitosti,často zbytečné našeho právního systému je nemožné často změnit zákony tak aby vyhovovaly potřebám situace.Vždy se v systému práva objeví nepřekonatelné překážky. Totéž ale platí pro jakýkoliv systém.Může to platit také pro názorové systémy. Často se ptám, zda komplikované systémy, které se vytváří v různých oblastech nemají také tuto vlastnost.

Většina slov vyjadřuje více významů a vždy jeden vyjadřuje lépe a druhý více. Takže když budeme vlivem časové úspornosti používat méně slov společnosti tím neprospějeme. Je zajímavé, že v dnešní době se ve vědě používá angličtina, která má u každého slova mnoho významů. Přitom je málo známo, že za jazyk nejlépe vyhovující potřebám vědy bývá často označována čeština pro svou velkou slovní zásobu a mnoho slov pro jeden nebo podobný význam. To jen tak mimochodem. V dnešní době se téměř vše digitalizuje z důvodu řízení procesů atd. V jiném mém textu jsem psal, že je výhodnější řídit společnost a procesy v ní pomocí analogových  - spojitých funkcí. Kdežto dnešní společnost čím dále více vše digitalizuje. Digitalizací nemám na mysli přímo výpočetní techniku. Digitalizací mám na mysli převádění na nespojité pojmy, na body. A tak místo několika pojmů v zákonech máme stovky podrobných paragrafů regulujících nesmyslně vše co se stovky a možná tisíce let bez problémů činilo bez regulace. Místo několika nemocí léčených v minulosti nám každý rok přibude mnoha dalších chorob. Je zbytečné uvádět další příklady. Jasné je jedno. Každý člověk má omezené množství energie a času. Když bude úředník místo jednoho paragrafu a předpisu studovat deset navíc, tak udělá méně práce. A nemusí to být jen úředník. Stačí si představit zvyšující se množství textů na zboží v obchodech. Zvyšující se množství zpráv vytvářených vlastním názorem na základě čím dál tím větší atomizace skutečnosti. Jistě každý chápe kam tím mířím. Společnost jako celek přes všechnu snahu se chová čím dál tím hloupěji a spěje k zániku. V jedné knize o astronomii jsem četl úvahu o vesmíru

( nevzpomínám si autora ) : jestli mají fyzikální zákony digitální povahu tak vesmír jednoho dne zanikne, jestli analogovou tak takový systém může fungovat věčně.

Jamese Surowiecký, finanční reportér amerického časopisu New Yorker a autor knihy Moudrost davu (Wisdom of Crowds) upozornil na studie, při nichž bylo zjištěno, že soubor individuálních úsudků příslušníků davu bývá ve svém součtu - za určitých podmínek - daleko přesnější než úsudek jednotlivce. Skupinový úsudek je daleko inteligentnější a přesnější než úsudek jednotlivce, v případech, kdy jde o hodnocení faktů, nikoliv v případech názorů.  Kolektivní moudrost davu funguje jen za určitých podmínek. Zaprvé, každý příslušník davu musí činit svůj úsudek na základě vlastních, nezávislých informací. Za druhé, skupina nesmí pracovat kolektivně. Každý jednotlivec musí učinit svůj vlastní úsudek a nesmí být ovlivněn lidmi kolem. A zatřetí, musí existovat mechanismus, který dokáže všechny tyto individuální informace sloučit. Problém nastává, pokud jednotlivcův úsudek je ovlivněn lidmi kolem něj. Často stačí silný jedinec, prosazující zcela nesprávné stanovisko a dav se mění v hloupé stádo ( dav má inteligenci hluboce podprůměrnou ), jež jeho nepravdu začne opakovat jako svatou pravdu. Pokusy behaviorálních ekonomů mnohokrát prokázaly, že lidé mají tendenci přizpůsobovat se chování či názoru ostatních i v případech, kdy je omyl naprosto evidentní. Americký psycholog Irvin L. Kamis označuje duch solidarity, týmový duch, pocit my za rušivý faktor tam, kde se má dospět k rozumnému řešení. Normy chování ve skupině a jednotnost myšlení jako falešně pojatá solidárnost vedou k tomu, že jednotlivec mimo skupinu, s odlišným názorem je podezřelý. Čím silnější je vzájemná soudržnost, tím větší je nutkání jednotu předvádět.

Jakým způsobem jsou řízeny věci veřejné? Tak, že občané neřídí systém. Systém řídí je. Chtěli by občané aby systém řídil je? Domnívám se, že nikoliv. V tom případě mi z toho plyne, že světu vládne někdo nebo něco nad občany. Je možné například vyřešit demografickou krizi. Politici, ale předkládají údajná řešení, které to ignorují. Nedovedu si představit, jak elektronické peníze stojí u linky v továrně na místo robota. Slyšel jsem o poznatku, že negativní tendence jsou výhodné do té doby, než přestanou být výhodné. To nastává v případě, že polovina subjektů například podvádí. Po dosažení poloviny podvádějících procenta podvádějících rostou přibližně k hranici 60%, kdy začnou převládat tendence opačné.

Připomenu co jsem napsal ve svém textu na idnes :

Existuje kniha s názvem Věda zla, autorem je Simon Baron Cohen. Kniha souvisí s jinou knihou. S knihou nazvanou: Ekonomika života a smrti. Ve zmíněné knize je podle mě nejdůležitější shrnutí v kapitole s názvem Léčení ekonomického těla. Stručně shrnu. Vedlejší účinky úsporných programů jsou devastující. Nevyplynuly z nich žádné ekonomické zisky. Sociální ochrana zachraňuje životy. Pokud jsou tyto typy programů realizovány správně, nejenže neruinují rozpočty, ale také jak bylo ukázáno na několika místech této knihy, napomáhají zotavování ekonomiky udržením zdravého obyvatelstva a zlepšováním veřejného zdraví. Úsporné programy selhaly a selhávají, protože se neopírají o základní logiku a fakta. Je to pouhá ekonomická ideologie. Je to sociálně vykonstruovaný mýtus a pohodlný postoj politiků, kteří těží z toho, že se redukuje úloha státu. Například mají prospěch z privatizace sociálních služeb jejíž zisky pak jdou do jejich kapes.

Jinak řečeno být psychopatem se může některým politikům vyplácet.