Vždy mne dokáže vyvést z míry, když mne nějaký zdroj na internetu přivede na článek, který je zpoplatněný. Protože je to článek jen pro omezený počet čtenářů, tak to pro mne není plnohodnotné informační médium.
Také máte čtenáři takovou zkušenost? Objeví se vám článek, jehož titulek je na první pohled zajímavý. Otevřete ho a začnete číst. Jenomže po prvních několika řádcích najednou začnou slábnout písmenka a objeví se tam informace, že zbytek článku si můžou přečíst pouze platící čtenáři. Jinak řečeno, chce to na vás, abyste si ty články kvůli tomu jednomu případu u nich také zaplatili.
V poslední době se to bohužel objevuje stále častěji. Takovéto články nejsou nic jiného než zaměřením na zisk. A to kolikrát s informacemi, které při troše trpělivosti a googlování lze získat jinde na internetu zadarmo.
A hlavně mají cenu jen pro čtenáře konzumenta. To jest pro takového čtenáře, který je má jen pro svoji osobní potřebu. Ale co pro čtenáře badatele? To znamená takového čtenáře, který o článcích přemýšlí a pak je zpracovává tak, že v nich hledá další své myšlenkové pochody? Jako jsem například já. Představte si, že napíšu na blog nějaký článek. Je jedno, jestli bude o politice, o cestování, o záhadách či o čemkoliv jiném. Ale článek, který autor myslí seriózně, by měl být ozdrojovaný.
A teď si představte, že jako zdroj tam dám odkaz na zpoplatněný článek. Co si asi čtenář pomyslí? Být čtenářem a narazit při čtení internetového článku na článek, který je zpoplatněný, tak si asi řeknu: "Ten člověk si ze mne dělá buď srandu anebo je zaměstnancem té redakce, která vydává ty zpoplatněné články. A hledá pro své chlebodárce zisk."
Jenže takto já samozřejmě před veřejností vypadat nechci. Proto zpoplatněné články pro mne nemají žádnou seriózní hodnotu a snažím se jim vyhýbat, jak jen to jde.
Související články:
Autoři, nenechejte si den kazit hlupákama
Pokračujte ve čtení na další straně
