Spisovatel Hartwig Hausdorf se v knížce „Tajemná historie“ zmiňuje o jednom židovském rabínu z Paříže, jménem Jechieli, který žil ve 13. století a vlastnil něco, co se dá nejlépe přirovnat k elektřině.
O tomto rabínovi, jenž byl současně i rádcem krále Ludvíka IX., se zmiňuje francouzský okultista Eliphas Levi, který o něm psal, že rabín vlastnil lampu, která se prý sama rozsvěcela, aniž by jí prý musel někdo rozžehnout. Hořela prý bez knotu a bez oleje. To, že rabín mohl znát ve 13. století tajemství elektřiny, dosvědčuje ještě jedna věc, kterou prý Jechieli vlastnil a kterou prý vyprovázel nevítané hosty. Když někdo takový přišel a zaklepal na klepadlo na jeho dveřích, rabín se prý dotkl jistého hřebíku a nevítaný právě klepající host hlasitě vykřikl a měl pocity jako kdyby ho chtěla spolknout zem. Byl by snad zásah elektrickým proudem jiné pocity?
Když jsem si kapitolu z této knížky přečetl, chtíc nechtíc, jsem si vzpomněl na jiného rabína, a to Jehudu ben Becalel, známějšího jako rabín Löw. Ten žil v rudolfínské Praze na přelomu 16. a 17. století a ten jak známo sestrojil slavného pražského Golema. Oživoval ho věcí zvanou šém, která se do něj vložila. A tak jsem si při čtení výše uvedené kapitoly o pařížské Jechielimu vybavil to, co kdyby i ten Lövuv šém mohla být vlastně jakási baterie, jaké dnes používáme běžně?
A do třetice bych chtěl upozornit ještě na jednu podivnou věc, která je také spojena s židovstvím. Chanuka je osmidenní židovský svátek, který připomíná jeden zázrak, který se uskutečnil ve 2. století před Kristem. V roce 167 před naším letopočtem vstoupil ze svojí armádou do Jeruzaléma Antiochos IV. , král Seleukovské říše, jenž zakázal židům jejich náboženství. Místo něj museli vykonávat to jejich helénské. To Antiochos IV. umocnil tím, že do Jeruzalémského chrámu nechal umístit sochu řeckého boha Dia, čímž chrám znesvětil. Židům se to pochopitelně nelíbilo, a tak se proti Antiochovi pozvedlo tzv. Makabejské povstání, pod vedením kněze Matiáše Makabejského. Toto povstání bylo v roce 165 před naším letopočtem úspěšné, neboť chrám byl osvobozen a znovu zasvěcen. Tam, kde stála socha Dia, bylo rozhodnuto, že bude postaven nový oltář. Bylo však potřeba olivového oleje pro chrámovou menoru (sedmiramenný svícen). Ta se musela zažehnout, aby každý den mohla hořet po celou noc. Jenomže židé tu měli pouze jednu konvičku s tímto posvátným olejem, který by podle všech přírodních zákonitostí vydržel hořet jen jeden den. Ale stal se zázrak. Svícen hořel osm dní, což je doba, za kterou židé vyrobili olej nový. A tak, jako připomínka této události, slaví od těch dob každoročně osmidenní svátek chanuka, svátek světel. (viz Adventní kalendář: Židům začala chanuka). Ale, co když jsme opět tam, kde jsme byli v předešlých případech? A tento zázrak opět mohla způsobit prastará znalost elektřiny A po těch osmi dnech, že by se už zkrátka vybila baterie?
A tak se ptám, co když staří židovští rabíni měli přístup k nějakým prastarým zapomenutým znalostem nějaké dávné civilizace, které my znovu objevujeme až teď v novověku?
Zdroj: wikipedie, Hausdorf H.: Tajemná historie, Knižní klub, Praha, 2015
použitý obrázek: wikipeida
Související články:
Rubrika: archeoastronautika
