Ze Sloupu na hrad Svojkov a hrad Pihel

Když jsem byl ve Sloupu v Čechách, uvědomil jsem si, že je tu další zajímavá trasa, kterou jsem ještě neprošel. Vede přes skalní města i skalní hrady. A tak batůžek na záda a šup na další pěší túru.

Ten den jsem se na výlet vydal až v poledne. Důvod byl jednoduchý. Chtěl jsem si totiž vyzkoušet zdejší lanový park, který se nachází tady v kempu. Tam však mají otevřeno až od 10 hodin. A jít tam až se vrátím z túry? Ne to by nebylo dobré. Člověk bude unavený a už by tam nic odlézt nezvládl. A tak jsem šel hned dopoledne. Své zážitky z lanového parku jsem pak vylíčil ve speciálním článku „Mé dobrodružství na lanovém parku“. Zážitek to byl úžasný, a tak doporučuji každému, kdo se nebojí.

Když jsem zvolenou trasu odlezl vydal jsem se na cestu. Nejdřív je však se třeba naobědvat. Restauraci, kde jsem tak učinil, jsem nalezl nedaleko sloupského hradu. A pak s konečně vydal na výlet. Kromě sloupského hradu, bych měl, pokud mi bude štěstí přát, potkat ještě dva hrady další. Ale to nebude zdaleka všechno. A tak jsem se vydal po červené turistické značce. Tudy jsem už vlastně jednou šel. Bylo to při mém úterním výletu „Pěší túra ze Sloupu přes Ortel a do Cvikova“.

A tak jsem opět nejdřív došel k Lesnímu divadlu. Jen v krátkosti připomenu, že bylo zbudováno v roce 1921 a v roce 2004 bylo opraveno, a tak se tu opět hrají divadelní představení.

Já jsem tentokrát měl trochu víc času, a ta jsem si prošel i celé zákulisí, vybudované ve zdejších pískovcových skálách.

Když jsem si celé zákulisí prošel, pokračoval jsem ve stoupání nahoru po červené turistické značce. Došel jsem až k chatě Na Stráži. V těchto místech měli už za třicetileté války v roce 1634 svoji pozorovatelnu Švédové. První chata tu byla postavena v roce 1933. Na konci 90. let vyhořela a v letech 2010-11 tu místo ní byla postavena železná rozhledna s penzionem. Ten jak jsem se osobně přesvědčil, ještě není zcela dokončený. Ale rozhledna je plně funkční, a tak jsem si zakoupil vstupenku a šel nahoru. Rozhledna je vysoká 26 metrů a vede na ní 150 schodů.

Pozor není to pro slabé nervy! To proto, že jak schodiště, tak horní plošina je ze železných roštů. Takže pokud jste na rozhledně a podíváte se směrem dolů, vidíte celou hloubku přímo pod sebou. A tak i přesto, že víte, že nikam spadnout nemůžete. A navíc, když zafouká trochu vítr, kýve se i celá rozhledna. To je pak ten správný zážitek! To by bylo, abych, já tohle nezvládnul, když jsem předtím dopoledne překonal lanový park (Mé dobrodružství na lanovém parku). Tak tohle přece zvládnu také. Vždyť jsou takovéto rozhledny úžasným zážitkem.

Vystoupal jsem až nahoru a porozhlédl se po kraji a přitom opět udělal několik fotografií zdejšího výhledu. Je odtud vidět sloupský hrad, zámek, celá obec a okolní skály a vrcholy.

A pak jsem sestupoval dolů. A jít po roštovém schodišti dolů, to je pak ten správný zážitek. Když jdete nahoru, tak váš pohled zpravidla směřuje většinou také nahoru, a to bývá většinou v pohodě. Ale při cestě dolů se hold na roštovou podlahu musíte dívat pořád, abyste neuklouzli. A než se dostanete dolů, máte pocit, že se vám tu rozklepala kolena. A když se tam dostanete, tak si oddychnete, jak jste to pěkně zvládli. Ale zážitek to byl opravdu silný, a tak doporučuji.

I já jsem to samozřejmě zvládl a pak pokračoval po červené turistické značce dál ve směru na Svojkov. Cestou jsem se však rozhodl. Že na chvíli odbočím, protože asi půl kilometru od cesty se nalézá jedinečný skalní útvar zvaný „Bílá paní“. To je skalní komín, který na rozdíl od jiných zdejších útvarů není tvořen pískovcem, ale čedičem. A čedičové sloupce tu nevedou kolmo, jako jsem to například viděl na Panské skále (viz  Pěšky ze Sloupu do Kamenického Šenova), ale vodorovně. Podle informací, které jsou vyvěšeny ve Sloupu a v okolí, je prý tato čedičová věž opředena mnoha pověstmi. Jak jsem však googloval, tak jsem googloval, nikde jsem bohužel žádnou neobjevil. A jak rád bych se o některé zmínil. 

Já jsem se tu prošel a dokonce jsem se odvážil sejít i ze stráně, abych si skálu vyfotil ze všech stran. Ovšem, pak to stoupání zpět nahoru, byl další zážitek.

A tak jsem se vrátil zpět na červenou značku a stoupal na vrchol zdejšího vrcholu, jenž má hezký ptačí název, a to Slavíček. A na jejím vrcholu se nalézá další úžasný čedičový útvar. Čedičové sloupy jsou zde zajímavým způsobem prohnuty, a tak když se na celou skálu podíváme, skutečně v ní spatříme zpívajícího ptáčka.

A odtud jsem už začal sestupovat dolů k Modlivému dolu. Nejprve jsem prošel pískovcovými soutěsky.

Až jsem dorazil ke kapli, vytesané sochařem Antonínem Wagnerem v roce 1836. A ta byla na přání hraběnky Kinské v roce 1903 upravena do podoby lurdské jeskyně, kde se v roce 1858 čtrnáctileté Bernadetě zjevila Panna Maria. Já osobně jsem si toto zajímavé skalní město vyfotografoval. A díky tomu vznikl i speciální fotoblog „Magické skalní město Modlivý důl“

Když jsem ho celý prošel, ocitl jsem se na silnici u Svojkova. Nalézá se zde zámeček, který je upravený na hotel.

A jak jsem zjistil, tak se na protějším svahu nalézá zřícenina hradu Svojkov. A tak jsem se k němu po šipkách vydal. Zrovna se tu nalézaly cedule, že by se tu měl konat nějaký bajkový závor. Ale nikdo nikde, a tak jsem šel až k hradu.

Skalní hrad Svojkov je poprvé doložen z roku 1355 (vláda Karla IV.). Mezi tímto rokem a rokem 1440 ho vlastnila rodina Pánů ze Svojkova. V 15. století byl jeho vlastníkem také Jan z Chlumu řečený Kepka, který doprovázel do Kostnice Mistra Jana Husa. Od roku 1440 ho vlastnil loupeživý rytíř Mikeš Pancíř se Smojna. A když lužická vojska při odvetném tažení hrad dobyla, tak ho i zapálila. Od roku 1530 je hrad opuštěn. V roce 1780 byl hrad romanticky upraven a doplněn dřevěným schodištěm  a výletním letohrádkem, které však také po čase zanikly. A tak dnes je tu vidět jen zřícenina. 

Když jsem si hrad prohlédl pokračoval jsem dále po červené turistické značce. Nejdříve jsem šel podél silnice, ze které je nádherný pohled na pískovcové skalní věže tyčícími se nad zdejšími usedlostmi.

A asi po půl kilometru jsem přišel do obce Svojkov. Tady se například nalézá kaple Sv. Václava z 18. století.

Červená značka pak vede poli a kolem rybníků, až se asi po dvou kilometrech dostane do obce Bukovany. Odtud je například nádherný výhled na vrch  Špičák u České Lípy.

Odtud jsem šel po silnici a pomalu se blížil k obci Pihel. Tady by se podle mapy měla nalézat další zřícenina. Nejdřív jsem však musel najít modrou turistickou značku, třeba mě tam dovede. Jenomže ona tam bohužel nevede. Když jsem ji nalezl, zjistil jsem, že vede někam kolem rybníka, ale k hrádku nikoliv. A tak jsem tu potkal nějaké dvě paní a ptal se, jestli tu někde je skutečně ta zřícenina, jež je na mapě zakreslená. Odpověděli mi, že ano. Řekli mi: „Jděte přes ten můstek přes potok a neodbočujte vpravo na modrou značku. Jděte místo toho po cestě doleva. Až přijdete k chatám, tak před nimi odbočte doleva a pak musíte šplhat nahoru do kopce.“ Dříve tam prý vedla značka, ale prý ji zrušili. Ovšem měl jsem si dávat pozor, ta paní tam prý cestou dolů už dvakrát spadla. Ale nemám čekat žádný velký hrad. Zbyly tam jenom základy vyhloubené v zemi.

Ale šel jsem. Vyšplhal jsem na kopec a ony zbytky zříceniny Pihel jsem tam skutečně nalezl. Byl to malý hrádek, který nechal v roce 1363 (vláda Karla IV.) postavit Hynek Zajíc z Hazmburka. Poté ho vlastnil jeho syn Vilém Zajíc. Jeho synové ho v roce 1421 přenechali již zmíněnému Janovi z Chlumu řečenému Kepka, o němž jsem se zmínil již při návštěvě svojkovského hradu. O rok později ho obsadili husité a po jejich odchodu se hrad uvádí jako zničený. Dnes tu zbyly prakticky jen obdélníkové základy. A tak jsem si je vyfotografoval a pokračoval zpět dolů.

A teď už jsem šel po modré turistické značce a pomalu jsem se začal vracet do Sloupu. Nejprve jsem prošel vískou Chomouty.

A pak kolem restaurace U Sedmi trpaslíků, kde jsem zahnul do Cikánského údolí.

Tady jsem už byl v pondělí, v první den mé dovolené (viz Výlet po Sloupu v Čechách). Ale touhle cestou jsem ještě nešel, prý se jí říká „Úvozová cesta“. Tady jsem narazil ještě na skupinu malých jeskyněk vytesaných do skal. A pak kolem Malé cikánské jeskyně  a sloupského hradu jsem si to namířil zpět do kempu.

Dovolená končí. Zítra, až se probudím, musím se sbalit, složit stan a vše dobře přivázat ke krosně. Čeká mne cesta autobusem zpět domů do Prahy. Myslím si že jsem si užil ideální dovolenou, takovou, jakou bych si představoval. Plnou zážitků túr, dobrodružství a poznávání nových zajímavých míst. A díky ní vlastně vznikla i moje nová blogová rubrika „Dovolená 2012 Sloupsko“, kde jsem ji celou popsal a fotograficky zdokumentoval.

Použité zdroje: http://www.hrady.cz/?OID=10828

http://cs.wikipedia.org/wiki/Skaln%C3%AD_hrad_Svojkov

http://cs.wikipedia.org/wiki/Pihel_%28hrad%29

Související články:

Výlet po Sloupu v Čechách

Pěší túra ze Sloupu přes Ortel a do Cvikova

Pěšky ze Sloupu do Kamenického Šenova

Pěší výlet po Jedlové

Výstup na Klíč a ještě úžasnější sestup

Mé dobrodružství na lanovém parku

blogová rubrika „Dovolená 2012 Sloupsko