Jak si tak pročítám příběhy, které zaznamenali kolegové záhadologové z KPUFO a z Projektu Záře, občas tam narazím na událost, jejíž svědkové právě jedou na kole. Dovolte, abych se v tomto článku více zaměřil na takovéto události.
Takových záhadných příběhů, jejichž hlavním aktérem se stali právě cyklisti, jsem v mne dostupných pramenech objevil celou řadu. Například v knize Jitky a Ladislava Lenkových "Mimozemšťané v Čechách" jich je popsáno hned několik.
Například příhoda pana Š. H. z října roku 1984. Pan Š. H. se vracel domů z práce na kole. A jel na cestě z Hodonína do Kopčan. Dnes by už na Slovensko musel překonat státní hranici, ale tehdy jsme ještě měli se Slováky společný stát. Ale i tak někde v oblasti dnešních státních hranic, když projížděl přes les, si všiml bíle zářícího tělesa hruškovitého tvaru. Z toho se k němu začal blížit předmět tvaru kapky cca 3 metry vysoký a 1,5 m široký. Muž pocítil strach, usedl na kolo a jel pryč. Když se za chvíli ohlédl, spatřil za sebou velkou ramenatou postavu v jakémsi kovovém skafandru. A tak zrychlil a ujížděl, co mu nohy a pedály stačily. Když se druhý den opět ze zvědavosti vrátil na místo záhadného setkání, tak už tam nic neobjevil.
(zdroj: J. a L. Lenkovi: Mimozemšťané v Čechách, Dialog, Liberec, 2003)
Podobný příběh se stal dalšímu cyklistovi, tentokrát studentu gymnázia J. K., a to v roce 1990 na kraji lesa nedaleko Ohnišťan u Hradce Králové. Student zastavil a přitom zpozoroval, jak se tam těsně nad zemí vznáší obrovský objekt dlouhý cca 50 metrů a vysoký cca 20 metrů. Pak před sebou uviděl tři postavy podobné lidem, avšak s užším tělem. Měli velkou hlavu bez vlasů, krátký krk, velké úzké uši kuželovitého tvaru, velké černé oči, rozplácnutý nos a malá ústa. Na sobě měly jakési přiléhavé kombinézy a jejich tělo obklopovala modrá barva. Když jakoby promluvily z jejich úst se linulo žluté intenzivní světlo. Poté si už student nic nepamatuje, neboť se probudil až ráno doma.
(zdroj: J. a L. Lenkovi: Mimozemšťané v Čechách, Dialog, Liberec, 2003)
Do třetice podobný zážitek se odehrál večer v létě, a to pravděpodobně také začátkem 90. let, u Jevíčka. Tentokrát se vraceli na kolech domů tři lidé. Manželé K. a pan K. N. Posledně jmenovaný najednou ucítil teplý vzdušný proud, jak ho někam žene. Najednou prý seděl u Velkých Opatovic, což je cca 4 kilometry od Jevíčka. Poté ho stejným způsobem proud vzduchu přenesl k pomníku rudoarmějců v lese za obcí Víska u Jevíčka. A do třetice ho to přeneslo zpět ke svému kolu. A tam spatřil podivný oválný růžový mrak, jak odlétá k Biskupicím.
(zdroj: J. a L. Lenkovi: Mimozemšťané v Čechách, Dialog, Liberec, 2003)
Podivný přenos cyklisty na jiné místo a k tomu spojený s časovou mezerou se pravděpodobně odehrál na konci 70. let. Pan P. v dopisu pro časopis Magazín 2000 popisuje, že když mu v té době bylo 17. let, vydal se na kole od své setry z Kolína domů do Poděbrad. Když jel poblíž Veltrub, najednou si všiml, že své kolo vede, je o kilometr dál, než byl a že je o cca hodinu a půl víc, než by mělo být.
(zdroj: http://www.kpufo.cz/wko/zahad1.htm)
Tyto čtyři příběhy dokládají, že i cyklisti, kteří jedou na kole, můžou během své jízdy zažít anomální zážitek. Odehrává se to jen u nás? Anebo jsou podobné příhody známé i ze zahraničí? Vydejme se nyní k našim sousedům do Rakouska. Příhoda se stala v srpnu roku 1980. Tehdy se 33letý cyklista Peter Hausner vydal na výlet. Když jel z Vídně do Linze, najednou se mu kolo začalo zvedat ze silnice. Připadal si jako ve výtahu, ale přitahovala ho k sobě obrovská zářící koule. Prošel otvorem do ní a slezl tam ze svého kola. Tam se Hausnera ujalo osm 120 - 150 cm vysokých bytostí. Uložily ho na jakousi krychli a přikryly průhledným víkem. Kladly mu přitom podivné otázky, jako například proč lidé nejsou schopni vidět ultrafialově. Po deseti minutách ho pustily zpět k jeho kolu. A on na něm sjel zpět k zemi. Když dojel do Ennsu, všiml si, že je o dvě hodiny později, než by mělo být.
(zdroj: J. a L. Lenkovi: Mimozemšťané v Čechách, Dialog, Liberec, 2003
Fiebag J.: UFO, útok, nebo sblížení, ETC Publishing, Praha 1996)
Když si tyto cyklistické záhady shrnu, ptám se. Zajímají se snad ony mimozemské bytosti i o náš pozemský vynález jízdních kol? Je to možné. Proč ne? Tušil snad něco víc režisér Steven Spielberg, když režíroval film ET Mimozemšťan a z jízdního kola tam udělal oblíbenou věc malého mimozemšťánka?
A co třeba takové obrazce v obilí? Některé z nich na první pohled také odkazují na cyklistiku. Například v loňském roce se 29. července 2018 u Hackpen Hillu objevila formace připomínající kolo s ozubenými kolečky, tzv. pastory. (viz Jsou nové obrazce v obilí mimo euklidovskou geometrii?). A 14. července 1997 se u Cley Hillu (viz https://www.cropcircles.lucypringle.co.uk/photos/1997/uk1997bl.shtml) objevil obrazec, kterému se říkalo Bicycle Spokes a vypadá doslova jako kolo od bicyklu.
Ale napadlo mne ještě něco jiného. Cyklistika je přeci také sport. Když člověk jede na kole, musí do toho dát vlastní sílu, pohyb a energii. A co když je to například únava nebo naopak euforie ze sportovního výkonu, při které můžou aktuálně nastavené hladiny vědomí člověku nevědomky vytvořit průnik s nějakou jinou realitou? Tomu by nasvědčoval zážitek, který se přihodil na jaře roku 2008 dvěma přátelům Alici a Radkovi, když se vydali na cyklistický výlet za kapličkami, božími muky a smírčími kříži na Chebsku. Vtom si všimli, jak se kolem jednoho kříže v potoce a trávě brodí malé asi pětileté dítě. Když ho oslovili, dítě na ně nijak nereagovalo. Dokonce ho vyfotografovali, ale dítě se na fotce neobjevilo. Později se dozvěděli, že tam kdysi před staletími jakýsi bohatý statkář vyhodil v zimě své dítě z domu a ono tam umrzlo.
(zdroj: http://www.kpufo.cz/wch/z03.htm)
Je tedy možné, že by ony změněné hladiny vědomí při sportu mohly člověku pootevřít i takovýto svět? Svět duchů?
Související články:
Rubrika záhady
Inlajnový duch (seriál)
Páťa a kolo Zláťa (seriál)
