Tuto středu se mi konečně podařilo navštívit tajuplný hrad Houska v Kokořínsku. Podle legendy by zde měla být brána do pekla a mají se tu odehrávat i další záhady. A jednu zvláštní záhadu jsem tu dokonce zažil já sám.
Hrad, o kterém nikdo neví, proč vůbec vznikl. Žádná obchodní stezka tu nikdy nevedla.
Říká se, že byl postaven na skále, aby zacpal díru do pekla, která zde někdy vznikla a ve které se začaly zjevovat různé přízraky.
Původně tu snad bylo hradiště, které pro svého syna Houseka nechal postavit Slavibor z rodu Pšovanů.
Proto se hrad jmenuje Houska.
A na jeho místě hrad pravděpodobně založil ve 13. století král Přemysl Otakar II.
V roce 1316 je jako jeho majitel uváděn Hynek Berka z Dubé, později nazývaný Hynek Berka z Housky.
Na konci 16. století byl přestavěn Hrzány z Harasova na renesanční zámek.
Za třicetileté války hrad sloužil Švédům. Po skončení třicetileté války ale nechali Habsburkové zbořit hrady, které sloužili Švédům. U Housky však nedošlo k celkovému zboření, ale k přeměnění hradu do současné podoby.
Na hradě se vystřídalo mnoho majitelů. Kromě již zmíněných to byli také Smiřičtí, Albrecht z Valdštejna, Kounicové. A v roce 1924 koupil hrad ředitel Škodových závodů v Plzni Josef Šimonek
Za 2. světové války, se hrad nalézal na území Sudet, proto sloužil jako konfiskát německé armády a oblastního štábu SS. V roce 1950 hrad sloužil jako archiv státní knihovny v Klementinu a později zde Spolana Neratovice chtěl udělat sanatorium.
K tomu však nedošlo, neboť po sametové revoluci byl hrad vydán zpět potomkům Josefa Šimonka a od konce 90. let je zpřístupněn veřejnosti.
Dnes je však hrad nejvíce spojován se záhadami, a tak není divu, že jsem na něj zavítal i já.
O té díře do pekla se vypráví, že tam jednou spustili vězně, aby peklo prozkoumal. A když to udělá, že mu dají svobodu. Jenže vězeň se tak zalekl tak, že se nechal raději vytáhnout. Strachy prý zestárl a řekl, že si raději ve vězení odsedí ten trest, než aby chodil tam dolů.
Jiná pověst zase vypráví o duchách na hradě. Například o veliteli švédských vojsk Orontovi nebo postavě v černé mnišské kápi bez obličeje.
Zřejmě svůj zvláštní význam má zřejmě i hermetická výzdoba hradní kaple ze 14. století. Zvláštní postavy jsou středověkým unikátem.
A jednu zajímavou záhadu jsem zde zažil i já. Když jsem vyšel ven z prohlídky hradu, zjistil jsem, že se mi značně vybil mobil. A zbytek baterie se mi rychle vybíjel i po té. Když jsem přišel na nádraží do Mšena. Měl jsem ho už vybitý. Chtěl bych jen napsat, že při jiném výletu se mi takto rychle nevybíjel. A to ani před tím ani potom. Takže jsem se tím osobně přesvědčil, že na Housce se opravdu něco zvláštního děje.
Zajímavé je i okolí hradu. Například tato díra, která se nalézá cca 200 metrů na západ od hradu. Někteří badatelé si o ní myslí, že i ona by mohla být jednám z oných vstupů do pekla. Jenže po pár metrech končí.
A nedaleko ní je i vyhlídka na Říp. Je jen náhoda, že hrad Houska leží na jedné linii s Řípem, menhirem Klobuky, kounovskými řadami a dalšími významnými prehistorickými místy? Mimochodem, je to linie, na které můžeme pozorovat východ slunce o keltském svátku Beltine, tj. 1. května. Toto své zjištění jsem kdysi popsal v článku Máme linii svatého Michaela také v Čechách? (viz https://liborcermak.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=107027)
Jak je vidět, tajemství a záhad je tu opravdu plno. Proto, kde chce zažít něco tajuplného, tak mu návštěvu hradu vřele doporučuji.
Zdroj: místní informační tabule, https://cs.wikipedia.org/wiki/Houska_(hrad), Stejskal M.: Labyrintem tajemna aneb průvodce po magických místech Československa, Paseka, Praha, 1991
