Ke starověkým sedmi divům světa se váže spousta záhad. Prim v tom vedou egyptské pyramidy. Ovšem jak je to u těch ostatních? Co třeba Rhodský kolos?
Středomořský ostrov Rhodos byl obydlen už od doby kamenné. Prvními doloženými obyvateli byli Kárové, kteří pocházeli z Malé Asie. Ty pak vystřídali Féničané, kteří z ostrova udělali důležité obchodní centrum. Následovali Mínojci z Kréty a po nich (kolem roku 1400 před naším letopočtem) Acháiové. Kolem roku 1300 před naším letopočtem sem dorazili Dórové, kteří zde založili města Lindos, Ialysos a Kamiros. V 5. století před naším letopočtem se nakrátko dostal pod nadvládu Pešanů, ale po jejich porážce Řeky se opět dostal pod Athény. V roce 408 před naším letopočtem bylo založeno město Rhodos na severu ostrova.
A právě na tomto, na historii bohatém ostrově, jenž se nalézá přesně na poloviční cestě mezi Athénami a Kyprem, bylo v letech 304 – 292 před naším letopočtem zhotoveno fenomenální dílo, které nemělo obdoby jak široko daleko, tak v následujících více než dvou tisíciletí. Nešlo o nic jiného, než nejvyšší sochu starověku, o tzv. Rhodský kolos, přiřazovaný mezi starověkých sedm divů světa.
Asi největší jeho záhadou je to, kde vlastně tento bronzový obr stál. Podle některých názorů měl stát u přístavu města Lindos, avšak pravděpodobnější je, že stál u přístavu města Rhodos, kam ho umisťuje jak wikipedie, tak googlemapa.
Představovat měl antického boha Helia. Podle starověké antické legendy si olympští bohové po vítězství nad Titány rozdělovali planetu Zemi. Protože však ve chvíli, kdy se Země dělila, tak to byl právě Hélios, kdo nebyl přítomen, neboť cestoval se svým zlatým slunečním voze po obloze, tak na něj zkrátka bohové zapomněli. A tak bylo rozhodnuto, že místo toho mu připadne ten ostrov, který se vynoří z moře. A tím ostrovem byl právě Rhodos. Když už jsme u slunečního vozu boha Helia, tak právě k němu se váže ještě jedna starověká báje. Jednou se stalo to, že si ho od něj půjčil jeho syn Faetón. Jenže let nezkušeného mladíka učinil své. Nejdříve letěl vysoko ke hvězdám a pak naopak sletěl velmi blízko k Zemi. Žárem tak spálil úrodné oblasti Arábie, Sahary a Núbie, které se tímto proměnily v poušť. Vše nakonec musel zachránit mocný Zeus, který ho srazil bleskem do hlubin. Co si o této báji máme myslet? Nemůže to být nějaká pravzpomínka starých Řeků na něco, co bychom dnes nazvali sestřelením nebo havárií UFO? Druhý aspekt této pověsti je v tom, že my dnes z vědeckých poznatků víme, že zmíněné pouštní oblasti bývaly dříve skutečně úrodné a plné vegetace. A v poušť se změnili až relativně nedávno. Ale odkud se to dozvěděli staří Řekové? Tolik k postavě boha Helia a jeho zlatému slunečnímu vozu. A právě bodle něj byl vystavěn onen obří kolos na tomto ostrově.
Sochu nechali vystavět obyvatelé ostrova v již zmíněných letech 304 – 292 př. n. l. , a to jako poděkování tomuto bohu za ochranu při odražení invaze Démétria I. Poliorkéta. Stavbou sochy byl pověřen Chárés z Lindu. Stavěl přímo na místě. nejprve odlil nohy a od nich postupně s formu umísťoval výš a výš. Přitom sochu obkružoval množstvím země a písku. To proto, aby tak dostal transportní rampy a také proto, aby zakryl její podobu. Zatímco plášť byl z bronzu, vnitřek sochy tvořila železná konstrukce. To se mi zdá naprosto úžasné, neboť stavitelé tím předběhli svojí dobu o více než dva tisíce let! Obdobné stavby (jako například newyorská Socha svobody) se tímto způsobem stavěly až v 19. století našeho letopočtu.
Jak vlastně socha vypadala? Výška sochy se odhaduje na 33 – 37 metrů. Podle některých zpráv měla mít nohy rozkročené na dvou podstavcích u přístavu a lodě prý pod ní proplouvaly. To však není moc možné, protože by to neodpovídalo proporcím ani statice sochy. Podle všeho stála na mramorovém postavci. Pravou ruku měla zvednutou a v ní měla pochodeň, která sloužila i jako maják. A na hlavě měla stejně jako newyorská socha svobody čelenku.
Bohužel socha vydržela stát jen do roku 226 před naším letopočtem, kdy ji zničilo zemětřesení. Na svém místě vydržela stát jen 66 let. Zbytky sochy prý tu však byly k vidění až do roku 654 našeho letopočtu, kdy je odtud odvezli Arabové a prodali syrskému obchodníkovi jako šrot.
Měl bych však k tomuto divu světa ještě jednu zajímavost. Zajímavost jejího umístění. Ostrov Rhodos se totiž nalézá na stejné zeměpisné šířce jako jiné dva mimořádně významné středomořské ostrovy. Jednak nedaleký ostrov Santorini. To je další významné místo minojské kultury, které bylo bohužel v 17. století před naším letopočtem postiženo mohutným výbuchem zdejší sopky Thera, který zničil podstatnou část ostrova. A pak ještě souostroví Malta, které je tajuplnými stavbami a památkami přímo přeplněné. A další zajímavost, ve které opět hraje podstatnou roli již zmíněný ostrov Santorini. Město Rhodos je totiž od něj stejně daleko (cca 250 km), jako jiný ze sedmi divů světa, a to Artemidin Chrám z Efesu (viz Záhady Artemidina chrámu v Efesu). A do třetice. Spojíme li Rhodos a již zmíněný Artemidin chrám v Efesu, zjistíme, že spojnice ukazuje na jiné významné místo antické historie, a to pahorek Hissarlik, kde v roce 1870 objevil německý Archeolog Heinrich Schliemann legendární Homérovu Tróju. Jsou tyto geometrické vztahy jenom náhody?
Použité prameny:
Wikipedie
Lenková J., Šiška V., Mackerle I., Zeman J.: Velká kniha otázek a záhad, Regia, Praha, 2002
http://divysveta.webzdarma.cz/rhodos.html
Caselli G.: Divy světa, Vydavatelstvo osveta, Martin, 1991
Použité obrázky: wikipedie, google.com/maps
Související články:
Záhady a zajímavosti starověkých visutých zahrad
Záhady faroského majáku
Záhady Diovy sochy v Olympii
Rubrika: archeoastronautika
