Za vánočními tradicemi do skanzenu v Kouřimi

Vánoční dobu od začátku adventu až do Tří králů považuji tak trošku za pohádkovou dobu. Snad právě proto jsem letos mezi svátky zavítal do kouřimského skanzenu, který připomněl staré vánoční tradice.

Je to dobře, že se tyto mnohé, dnes již bohužel většinou zaniklé, dávné tradice připomínají. Vloni jsem jim například věnoval podstatnou část své rubriky adventní kalendář 2012. Kdyby byly bývaly nezanikly, mohly by dnes být naše současné vánoce ještě pohádkovější a tajuplnější. Proto je dobře, že tyto věci připomínají například mnohá muzea lidové architektury. Například již zmíněný skanzen v Kouřimi.

Skanzeny jsou vůbec úžasná místa. Jejich hlavním posláním je, aby byla zachráněna mnoha díla lidové architektury, kterým by jinak hrozil zánik. Proto například vznikl skanzen, který jsem navštívil letos v létě a podrobněji popsal v článku Pohádkový Přerov nad Labem. A stejně tomu bylo i tady v Kouřimi.

Skanzen v Kouřimi byl založen v roce 1972 jako záchranný skanzen lidové architektury pro památky v zátopové oblasti vodní přehrady Švihov na Želivce. Postupně se však sběrná místa rozrostla i na další oblasti České republiky.

Úplně první stavbou, které na své procházce po kouřimském skanzenu potkáte, je špýchar z Hrádku u Zruče nad Sázavou. Postaven byl na přelomu 18. a 19. století. Ves ovšem částečně zanikla při stavbě želivské přehrady, a tak byl objekt přemístěn sem do kouřimského skanzenu.

Toto je například stodola ze Želejova na Jičínsku. Pochází z roku 1660. Před ní stojí socha sv. Donáta ze Svatbína.  

Tato stodola je ještě starší pochází z roku 1648 z obce Durdice na Benešovsku.   

Kovárna ze Starého Bydžova. Pochází z 2. poloviny roku 1774.

Chalupa a špýchar z Budče u Ledče nad Sázavou, které by jinak také zanikly při výstavbě želivské přehrady. Pochází pravděpodobně z roku 1786.

Pracovníci muzea její interiér  vyzdobili tak, aby připomínal atmosféru dlouhých adventních večerů. Nechybí zde například ani věci potřebné k vánočnímu věštění (viz článek Vánoční věštění)

Připomínány jsou zde zejména tři tradiční adventní postavy, se kterými se bohužel dnes již moc nesetkáváme. Jedná se o Barborky (podrobněji jsem o nich psal v článku „Dnes by chodily Barborky“). Dále o Ambrože (viz můj článek „Dnes by děti honil Ambrož“) A Lucky (viz můj článek „Dnes by chodily Lucky“).

Tady máme polohrázděný dům z Jílového na Děčínsku. Pochází ze začátku 19. století.

V jeho interiéru se připomněl svátek sv. Mikuláše. Jediné z adventních postav, která se podařilo dožít 21. století.

Narozdíl od Štědrého dne, kdy jsou děti obvykle obdarovávány dárky, které dlouho vydrží, tak Mikuláš je zpravidla obdarovává dobrotami. V minulosti to byly například perníky nebo ovoce. (viz též můj článek „Kdo byl svatý Mikuláš?“) A nechybí zde ani tradiční adventní věnec (Adventní kalendář: Co možná nevíte o adventním věnci?)

Rychta z Bradlecké Lhoty na Semilsku. Pochází z období kolem 1689.

V této chalupě bylo připomenuto vyvrcholení vánočních svátků. A to Štědrý den. Byla zde k vidění například tradiční úprava štědrovečerního stolu. Právě na něm je vidět, jak se jeho slavení změnilo. Že i při tomto slavnostním aktu se pozapomnělo na spoustu vánočních obyčejů. Věděli jste například to, že pod stůl se dával otep slámy, jako připomenutí Kristova narození ve chlévě? Nebo, že se nohy stolu svazovaly řetězem, aby byla zachována soudržnost rodiny? A samozřejmě, že v světnici nemohl chybět ani skříňový betlém (viz Adventní kalendář: tradice jesliček a betlémů)

Na stole pak nesměl chybět například tzv. dožínkový věnec a tzv. devatero pokrmů, mezi které patřily například i chléb, topinky s česnekem, vánočka nebo ovoce. Ani to se dnes už téměř nedodržuje. My většinou štědrovečerní večeři omezujeme na polévku (většinou rybí), slavnostní jídlo (například smažená ryba či řízek z bramborovým salátem atp.) a třeba ještě cukroví.

A samozřejmě vánoční stromeček ozdobený ručními ozdobami. Například i ozdoby ze slámy mají něco do sebe. Mimochodem víte, že tradice vánočního stromečku není zas tak stará? (viz „Co možná nevíte o vánočním stromečku?“. A samozřejmě nesměly chybět ani vánoční koledy „Za vánočními písněmi a koledami“.

Toto je statek z Týřovic u Berounky z 16. století. V jeho interiéru je spodobněna venkovská školní třída.  

Pracovníci muzea v jeho interiéru připomenuli svátek Tří králů. Jsem rád, že tento během minulého režimu polozapomenutý zvyk se opět daří obnovovat. Připojujeme se k němu i my s dětmi z našeho turistického oddílu, a tak i v našem městě díky nám tato tradice opět ožívá. Však také, jak jsem se tu dozvěděl, tyto tříkrálové obchůzky skutečně organizovali učitelé a pedagogové.  Podrobněji se tomuto zvyku věnuji v článku „Tříkrálovské završení vánočního období“.

Pro informaci ještě uvedu, že kouřimský skanzen plánuje do budoucna ještě své rozšíření o několik dalších staveb. Přibýt by měla například rekonstrukce kostela sv. Jana Křtitele z Dolních Kralovic, jenž se tak stane hlavní dominantou skanzenu. Přibude také kopie vodního mlýna s Tismic nebo větrného mlýna z Borovnice u Nové Paky a další stavby. V každém případě se na tyto stavby těším, protože lidovou architekturu dost obdivuji.

Závěrem, nejen kouřimskému skanzenu, ale každému, kdo tyto prastaré vánoční obyčeje připomíná, patří velký dík. Kdo ví, třeba se díky tomu stane, že některý z těch polozapomenutých zvyku se podaří zase časem nějak oživit a tím se zase trochu víc zpestří i vánoční doba.

 

Použité zdroje:

http://www.skanzenkourim.cz

http://cs.wikipedia.org/wiki/Muzeum_lidov%C3%BDch_staveb_v_Kou%C5%99imi

místní informace ze skanzenu

Foto: autor

Související články:

adventní kalendář 2012

adventní kalendář 2013

Obrázky z cest

Pohádkový Přerov nad Labem