Druhý den mé letošní dovolené v Dolní Moravě jsem se rozhodl, že vystoupím na Králický Sněžník a zpět to vezmu po hřebenech přes Stezku v oblacích. A tak vzhůru do hor!
A tak jsem se ráno vydal na cestu z Dolní Moravy.
Vydal jsem se po žluté turistické značce, která je zároveň "naučnou stezkou Králický Sněžník", která vede podél řeky Moravy.
Samotnou cestu pak lemuje i několik zajímavých míst. Například krasový Mléčný pramen.
A potok, který z něj vytéká, se do Moravy vlévá vodopádem.
Další zátiší řeky Moravy.
Stoupání do mírného kopečku je až k rozcestí Pod Vilemínkou. Pak následuje přes dva kilometry nepřetržitého prudkého stoupání.
Když jsem po prudkém stoupání opět došel na cestu po vrstevnici, otevřely se mi nádherné výhledy na okolní kopce a údolí.
A i tady nahoře, ve výšce více než 1000 metrů nad mořem je možné narazit na nejrůznější stavení. Například toto je Sněžná chata.
A tady je nádherný výhled na svah Králického Sněžníku.
A tady máme bývalou Lichtenštejnovu chatu, která byla stavěna v letech 1909-12. Sloužila jako turistická chata. Ale v roce 1971 byla z důvodu špatného stavu zbořena. (viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Lichten%C5%A1tejnova_chata_na_Sn%C4%9B%C5%BEn%C3%ADku)
U ní se nalézá i socha slůněte, kterou tu v roce 1932 postavil německý umělecký spolek Jescher z Šumperku a kamenická dílna Förster ze Zlatých hor. Mimochodem, v pozadí jsou vidět Jeseníky.
A takto vypadá výhled z Králického Sněžníku ve směru na Dolní Moravu a Králíky.
A konečně jsem dorazil k pramenu řeky Moravy. Do prázdné lahve jsem si tu načepoval vodu, abych měl osvěžení na další cestu. Také jsem tu narazil na nějakou rodinu, kde měli děti, kterým se už nahoru na Králický Sněžník dál stoupat nechtělo. A tak jsem jim řekl: "Představte si, že byste lezli na Mont Everest. Podařilo by se vám vylézt do výšky 8800 metrů nad mořem a pak byste řekli, že těch posledních padesát metrů už nemůžete. Tohle je to samé." Snad jsem je tak přesvědčil až k výstupu na vrchol.
Vrchol Králického Sněžníku je od pramene Moravy asi jen 300 metrů vzdušnou čárou. V nadmořské výšce 1424 je to nejvyšší vrchol malého pohoří Králický Sněžník. A současně je to trojmezí. A to jednak mezi Čechy, Moravou a Kladskem. A pak se zde nalézá i evropské rozvodí, protože voda stékající z jeho svahu. může odtékat do třech moří. Do Severního, do Baltského anebo řekou Moravou do Černého. To skalisko není žádná skála, ale zbytky kamenné rozhledny, která zde stála od roku 1899 a v roce 1973 byla stržena. Nalézá se už na polské straně Králického Sněžníků pár metrů za hranicí.
A teď se tento jedinečný vrchol podařilo dobýt i mně. A protože bylo poledne, tak jsem se také tady posilnil svačinou na další cestu.
Porozhlédl jsem se tady také a pak vydal na druhou část mí dnešní cesty.
Zpět jsem se vydal po červené turistické značce, která vede podél státní hranice.
V jednu chvíli jsem si dokonce v lese všiml samorostu, který vypadá jak datel na stromě.
Pod Stříbrnickou jsem odbočil na modrou turistickou stezku.
Ze Stříbrnické (1250 m.n.m) jsem se podíval zpátky a vyfotografoval vrchol Králického Sněžníku.
Vydal jsem se po hřebenech, a to lesy, které bohužel nevypadají úplně zdravě.
Narazil jsem zde i na klasické betonové řopíky, které podél našich hranic byly postaveny před 2. světovou válkou.
A další horské stavení, lovecká chata Babuše.
A už se konečně blížím ke Stezce v oblacích, která byla otevřena v roce 2015.
Kromě ocelového monstra Stezky v oblacích se tu nalézá ještě chata Slaměnka, lanovka a samozřejmě i sjezdovky.
A tak, když jsem tady, obětuji to vysoké vstupné a půjdu se podívat tam nahoru.
Mohutné kruhové, eliptické a spirálové rampy tvoří poměrně pohodlnou cestu, po níž jde vyjít až nahoru. Dokonce jsem tu potkal i malého chlapce na invalidním vozíku. A dokázal to vyjet sám!
A je tu i něco pro silné nervy, jako například tento síťový tunel.
Nebo síť v nejvyšším patře stezky, kde máte pod sebou k zemi asi 50 metrů.
Takhle ta síť vypadá zespoda.
Zpět dolů jsem to pak vzal lanovkou, kterou lemuje bobová dráha.
Ještě zpětný pohled ze spoda.
A pak jsem se vydal po cestě zpět do kempu v Dolní Moravě.
A tak jsem si dal zase jednou horskou túru, při které jsem ušel dle stopaře na mobilu asi 25 kilometrů.
použité zdroje: wikipedie, místní informační tabule
