Další dny se však stalo něco. Po celé republice se objevily letáčky vyzývající k protestům proti uzavření území. A v neděli 3. července se u Staňkov vyrojily asi dvě stovky lidí. Někteří měli v rukou transparenty jako např. „NEDÁVEJME NAŠE ÚZEMÍ CIZÍM ARMÁDÁM“ a podobně.
(tato kapitola navazuje na předchozí díl: „Televizní zpráva“)
Do Staňkov se přijeli podívat i kluci s panem Kosteleckým. Ale nikoliv na demonstraci, to ne. Na takovéto demonstrace přeci chodí lidi, co tíhnou k Rusku. To naši přátelé rozhodně nejsou. Ale podívat se, co se to tu vlastně bude dít a zda se náhodou něco nestane i v souvislosti s onou údajnou havárií UFO ze 60. let. Teď teprve si to uvědomili. Vždyť to byl právě pan Kostelecký, kdo o této události napsal do novin. Pokud si toho všiml někdo z americké strany, nebo pokud by je někdo informoval, tak Američani zcela určitě začnou mít o toto místo zájem. Takže žádný radar ani nic podobného. Havárie údajného UFO by pro ně byla určitě zajímavější.
A tak naši přátelé z povzdálí dalekohledem sledovali onu demonstraci, která se zde konala. Demonstranti mávali protiamerickými transparenty a také vlajkami Ruska a bývalého Sovětského svazu. Trochu to připomínalo předlistopadové první máje. Jenom ta podivná budovatelská hudba tady zatím ještě chyběla. Ale také se sem najednou sjeli i motorkáři, co si říkají „temní vlci“ a co se inspirují podobnou ruskou skupinou. A v tom se to stalo. Rozvášněný dav včetně motorkářů strnul zátarasy a všichni si to vydali rovnou do lesa. Pan Kostelecký i s kluky si to namířili pomalu za nimi. Ale dál, než byly zátarasy raději nešli, aby to nebylo něco protizákonného. Z dálky pak sledovali, jak se dav pomalu blíží i k mýtině, kde se ten mimozemský incident měl odehrát. Tam si však část davu a hlavně motorkáři udělal svoji základnu. A naši přátelé už jen z povzdálí sledovali, jak se místo, kde došlo k oné historické události, pomalu proměňuje v planinu proježděnou po motorkách. Neskutečná podívaná. Jak tohle někdo může dělat v lese, v místě kde žije spousta zvěře a rostou chráněné květiny?
„Tak kluci, tohle je zřejmě konec našeho bádání,“ řekl pan Kostelecký při smutném pohledu na právě vznikající spoušť. Ty proruští magoři to tady tak zplundrují, že už tu asi nic nenajdeme ani my, ani Američani.“
Pomalu se obrátili a zamířili si to zpět. „Však historie ještě ukáže.“ Řekli si a vydali se vstříc k dalším záhadologickým dobrodružstvím.
Konec příběhu
Další mé příběhy
