Když jsem byl malý kluk, který ještě věřil na Ježíška, tak jsem se často na Štědrý den koukal z okna, jestli ho už neuvidím někde letět. Tehdy se tak bohužel nestalo. Až možná vloni…
U nás v rodině dodržujeme takový zvyk, že na Štědrý den odpoledne těsně před štědrovečerní večeří se jdeme projít ven na procházku, aby nám vytrávilo. Tak jsme se vydali na procházku i vloni. Šli jsme já, můj táta, oba bráchové a oba synovci. Namířeno jsme měli k jednomu domku. Ten je zajímavý tím, že je celý, a to včetně zahrady, vánočně osvícený. Před vánoci k němu chodím i s dětmi ze svého turisťáku. A těm nejmenším říkám, že je to domeček Ježíška. Tak jsem to samozřejmě říkal i svým malým synovcům při naší loňské štědrovečerní procházce.
Když jsme přišli ke svítícímu domečku, oba na něj samozřejmě mohli oči nechat. Myslím, že i nějaké vánoční koledy jsme si tu zazpívali. A právě když jsme tady stáli, mohlo být kolem půl páté vpodvečer, se to stalo. Na obloze, od východu na západ, najednou letěla hvězda. Letěla rovně a takovou rychlostí, jakoby to bylo letadlo. Jenomže zvláštní bylo to, že neblikala (jak to mají letadla v povinnosti) a myslím, že jsme ani neslyšeli, že by vydávala nějaký zvuk. Nejspíš to ve skutečnosti bylo jen obyčejné letadlo a nebo nějaké UFO. Ale protože byl Štědrý večer, mohlo to být jen jedno. Ježíšek právě letěl nadělovat.
A tak jsme se domů vrátili se zážitkem, že už jsme toho Ježíška viděli letět. Přeji vám hezký Štědrý den a celé vánoční svátky.
Psal jsem právě před rokem v adventním kalendáři 2013, věnovanému mým předvánočním dárkům:
Psal jsem právě před dvěma roky v adventním kalendáři 2012, věnovanému vánočním a adventním tradicím:
A dnes také přidávám odkaz na jednu vánoční loutkovou pohádku z cyklu „Chaloupka na vršku“
12. prosince: Příběh horolezectví
17. prosince: Štědrovečerní večeře, aneb devatero jídel
