Co je to vánoční dobrodružství? To je když někdo na Štědrý den zažije takové vánoční věci, že na ně nikdy nezapomene. A právě to zažil Matěj.
Hned ráno, jak vstal, pustil televizi s pohádkami. Vždyť pohádky k vánocům neodmyslitelně patří. Pak přišla maminka a dozdobila vánoční stromeček. Babička Matějovi přinesla několik ořechových skořápek, které zbyly z pečení cukroví. A dědeček několik malých dortových svíček. „Vidíš tohle Matěji? To jsme dělali na Štědrý den jako malí.“ Dědeček pak zapálil jednu svíčičku a teplým voskem kápnul do skořápky. Do tohoto teplého vosku svíčku usadil. Babička přinesla lavór s vodou a tam skořápku se svíčkou položili. Matějovi i Zuzce se loďky moc líbily, a tak si každý vyrobil loďku také. Tři skořápky pluli po vodě v lavóru a sledovali, která z nich vydrží plavat nejdéle.
Babička s Maminkou se pak pustili do přípravy jídel. K obědu měli houbového kubu, kterého má Matěj nejraději s co největším množstvím kyselých okurek. A po obědě už vrcholila příprava rybí polévky, smažených kaprů a řízků a také bramborového salátu jako příloha. A nejen toho. Ale o tom až za chvíli. Aby děti nerušily, vydal se s nimi dědeček ven na odpolední procházku. Sněhu bylo všude plno, vždyť žijí pod horami. Vydali si to spolu na náměstí a rozhodli se, že navštíví kostel. Sněhulovický kostel byl krásný, barokní z 18. století. A plný obrazů a pozlacených soch světců. Přímo před nimi stál velký dřevěný oltář a na klenbě stropu krásné barevné fresky. Nejpůsobivější však byly barevné okenní vitráže zobrazující výjevy ze života Krista, A ty atmosféru v kostele ještě umocňovaly. A pod oknem, na jednom z postranních oltářů, byly dřevěné jesličky s vyřezaným Ježíškem, Marií, Josefem a dalšími postavičkami. Když se Matěj podíval nahoru za sebe, nalézal se tam kúr s varhanami. A zrovna tam začal zpěvácký sbor nacvičovat koledy na půlnoční mši. Když si Matěje a jeho dědečka všiml pan varhaník, navrhl jim, aby se šli podívat až k nim nahoru. To bylo něco. Dnes na Štědrý den se Matěj i Zuzka podívali ke kostelním varhanám, odkud si mohli celý kostel prohlédnout i z výšky. Potkali zde také pana faráře, který je pozval na večerní půlnoční mši.
Když si prohlédli kostel, vydali se na procházku městem. Už byl podvečer. A tak už se rozsvěcovaly světelné ozdoby na stromech, na domech i jinde. Zuzka pořád koukala na oblohu, zda už náhodou někde neletí ten Ježíšek. A tak byl pro ní Ježíšek snad každé letadlo, jehož cestující zvolili pro svou cestu právě Štědrý den.
Když dorazili domů, večeře už byla téměř přichystaná. A babička se dětí zeptala: „Jestli pak víte, jak vypadala štědrovečerní večeře našich předků?“ Děti zakroutily hlavou a babička začala vyprávět: „Na stůl se nejprve kromě jídel položil i dožínkový věnec z obilí a do něj se dávaly mísy. Od večeře nesměl nikdo vstávat, jinak by hrozilo, že příští rok nezůstane rodina spolu. Ze stejného důvodu se nohy stolu omotávaly uzamčeným řetězem. Pak se všichni společně pomodlili a popřáli si, aby se tu napřesrok opět všichni ve zdraví sešli. Večeře se pak tradičně skládala z devíti chodů. Začínala kouskem chleba nebo domácí oplatkou s medem, česnekem či různými bylinkami. Poté se podávala polévka. Nejčastěji hrachová, čočková, houbová a teprve až v pozdějších dobách rybí. Hlavním jídlem pak byl houbový kuba (viz recept). Ten se u nás v rodině jí o Štědrém dnu také. Ale k obědu. Po kubovi přišlo na řadu obřadní jídlo, kterým byla prosná, jáhlová, krupičná nebo hrachová kaše. Mezi tradiční štědrovečerní jídla patřily i topinky s česnekem. Dále ovoce. To bylo buď čerstvé, sušené, vařené a nebo různě upravované. Tomu se říkalo muzika (viz Staročeská muzika recept). Vše to pak doplňovala jablka a ořechy. Na závěr se pak pilo pivo nebo pálenka, případně čaj nebo punč s vánočkou nebo závinem.“
A maminka dodala: „A abychom se ponořili do této vánoční atmosféry i my, tak jsme také pro vás připravily devět pokrmů. Budeme mít samozřejmě rybí polévku a pak smažené ryby nebo řízky s bramborovým salátem. Dále jsme připravily sladké oplatky, topinky s česnekem, mísu s ovocem, mísu s našimi devíti cukrovími, mísu z oříšky, vánočku a také sklenice na přípitek.“
Všichni se už na večeři začali těšit. Tatínek poznamenal: „Ta vánočka se vám povedla. Ta je úplně jak od tety Pečeléty.“ A dědeček, ještě dřív, než večeře začala, přinesl odněkud a tím po vzoru našich předků řetěz a tím nohy stolu omotal kolem dokola a zámkem ho uzamkl.
A pak to nastalo. Všichni usedli ke Štědrovečerní večeři. Dědeček všechny nejprve přivítal a babička se za všechny pomodlila „Otčenáš“ a „Zdrávas“. A poté se při tónech Rybovy české vše vánoční celá rodina dala do večeře. Všechno, co zde bylo připraveno, všem velice chutnalo. Když už všichni byli doslova nacpaní, šlo se konečně k vánočnímu stromečku. Pro všechny to byl velký zážitek. Matěj zahrál na kytaru koledu „Jak jsi krásné neviňátko“, jak se nedávno naučil (viz Vánoční doba: Jak jsi krásné neviňátko). A všichni se už těšili na dárky. Jejich rozdávání se ujala malá Zuzka, která jako jediná z rodiny stále ještě věřila, na to, že tam dárky během večeře nadělil přímo osobně Ježíšek.
Když se začaly rozbalovat dárky, Matěj hned sledoval, jakou radost komu udělají ty dárky, které připravil on. A skutečně všichni měli z jeho věcí radost. Dědečkovi vystřihovací kostelík, Zuzce skládačka, rodičům CD z fotografiemi, babičce keramická chaloupka i Rony za tu vyřezanou kost. A co dostal Matěj? Snad všechno, co si přál. Jak nové chrániče na inlinebrusle, Chatu z Jezerní kotliny od Jaroslava Foglara a také ten nový nerezový ešus na tábory. K tomu ještě cyklocomputer na kolo a také stavebnici Lego. K tomu ještě nějaké ty měkké dárky jako trička, svetry, ponožky a nové maskáčové kalhoty.
Teď toho bylo tolik, že to všechno bude studovat hlavně zítra. Ale za chvíli večer se ještě vydají na tu půlnoční mši do kostela. Vždyť při ní dojde k tomu hlavnímu vyvrcholení celých vánočních svátků.
Zítra: Matěj na půlnoční mši
Vánoční doba 2015 (seriál)
