Nastal Silvestr, ten poslední večer v roce. A podle tradice by měl být nejveselejší. K Matějovi domů zavítá i několik jejich přátel. Vždyť Silvestrovské oslavy by měly být setkáním co nejširšího počtu lidí.
A tak dorazil jeho skautský vedoucí Lišák a sousedi Nováčkovi. Oba dva pozval jeho dědeček. „Vítejte!“ Pozdravil je u vrátek.
„I my vás zdravíme“ pozdravili Nováčkovi. A přinesli každý tác namazaných chlebíčků. Lišák pak přidal pytlík křupek, tyčinek a brambůrek. A všichni už se chystali zasednout k silvestrovskému stolu a dát si ovar s chlebem a hořčicí. „Počkejte ještě chvíli!“ vyzval je dědeček, „ještě má někdo přijít!“
Vtom zazvonil zvonek, a za vrátky stála stará podivná postava. Byla v celá v černém, na obličeji měla bílou škrabošku s dlouhým nosem a na hlavě bílý šátek. Vešla dovnitř a všichni se na ní zadívali. Zuzku i Matěje obdarovala slanými tyčinkami.
„Toto je bába ometačka“, představil ji dědeček. „Přišla nám omést naší plotnu.“ A tak bába vzala smetáček a i když byl relativně čistý, tak jím ometla celý jejich sporák.
„My vám moc děkujeme bábo ometačko,“ poděkoval tatínek.
„Není zač.“ odpověděla. „toto bývala stará silvestrovská tradice a s vaším starým pánem jsem se dohodla, že ji vašim dětem připomenu.“
„To je dobře, že jste přišla.“ Pravil, dědeček. „Už jste nám uklidila, a tak se můžete odmaskovat a přisednout k našemu silvestrovskému stolu.“
Paní sundala škrabošku a v tu chvíli tam před nimi stála stará paní Dvořáková.
Po ovaru s hořčicí a chlebem, přišli na řadu chlebíčky, jednohubky a další slané pochutiny a pro dospělé i nějaké to ostřejší pití. Matěje akorát štvalo, že z těch jednohubek se musí odhazovat párátka. A tak začal přemýšlet, zda by se s tím něco nedalo udělat. Protože byl Silvestr, tak Lišák přitom všechny bavil vtipnými příběhy z letních táborů. „Jednou nám například jedno malé vlče tvrdilo, že jeho brácha prý měří šest metrů. A tak jsme mu začali vysvětlovat, že je nesmysl, aby někdo měřil šest metrů. A tak odpověděl: Šest metrů asi tedy neměří. Ale pět! To ano.“
Matěj poslouchal a silně ho to pobavilo. A přitom napadlo, co kdyby se ty párátka nahradila tyčinkami? A tak to zkusil. Poprosil maminku o tři rohlíky, že něco zkusí. Rozkrájel je na kolečka namazal sýrem a do každé strčil půlku tyčinky. Teď by to ještě chtělo něčím ozdobit. A tak ho napadlo, když už tam má tyčinky, že by to možná šlo ozdobit brambůrkami, křupkami a buráky. Přitom poslouchal Lišáka, jak vyprávěl o tom, jak se mu jednou na výpravě dva skautíci hádali, čí tatínek má v práci blbějšího šéfa. A že slovo ředitel není od slova řídit, ale ředit. A tak jestli vlastně kolikrát není hlavní úkol ředitele spíš ředit stavy zaměstnanců a přemýšlet, koho by propustil.
Matěj teď přinesl před ostatní ty svoje jednohubky. Všichni koukali, co je to za zajímavý nápad. Ochutnali a pan Nováček podotkl. „Výborně, k vínečku je to něco přímo ideálního!“
Lišák pak přidal další veselou příhodu z táborů: „Jednou nám jeden kluk vyprávěl, že jeho pradědeček bojoval ve druhé světové válce. Pak se ozval jiný, a ten prohlásil: „Můj také. Ten bojoval dokonce v té třetí.“
Matějovi jednohubky skutečně šli na odbit, že se po nich za chvíli jen zaprášilo. A tak Lišák přidal další veselou příhodu s dětmi. „Jednou jsme měli oddílovou schůzku až do půl sedmé večer. Pak se mne jeden skaut zeptal, zda po nich ještě mám nějaký kroužek. Odpověděl jsem mu otázkou. Ty bys chtěl chodit na nějaký kroužek až takhle pozdě? A on na to, že jo, že třeba jeho tatínek chodí. A když jsem se ho zeptal, na jakýže kroužek chodí jeho tatínek takhle pozdě, víte co odpověděl? Že prý na pivo.“
A další veselou příhodu přidal i dědeček: „Když byl náš Matěj malý, dal jsem mu jednou malé album na známky. Když jsem se asi za měsíc podíval, co tam nasbíral, nestačil jsem se divit. Album byl plný nálepek z nejrůznějších sýrů. A tak jsem mu řekl, že tento album je na známky a ne na obrázky. Ale on mi odpověděl: Vždyť tohle jsou známky! Přeci ze Sýrie.“
Protože už se blížila půlnoc, všichni se připravili se skleničkami. Dospělým nalili šampaňské a dětem dětské šampaňské. Půlnoc odbyla. Starý rok skončil a nový začal. Nad Sněhulovicemi se rozzářily desítky ohňostrojů. Všichni vyšli ven. Dívali se na tu nádheru a společně si přáli šťastný celý nadcházející rok.
Zítra: Novoroční koledování s Famrnochem
Vánoční doba 2015 (seriál)
