Bylo před Silvestrem. A Matěj a Zuzka s rodiči konečně vyrazili do hor, kde si zalyžují. Vždyť bylo potřeba shodit ta kila z vánoc. Nasedli do auta a vydali se zasněženými horami k chatě Vichrovce.
Tam se také nalézají dvě nádherné sjezdovky. Jedna pro zkušené lyžaře, druhá pro začátečníky. Zaparkovali na parkovišti u chaty, přezuli se nejprve do lyžáků a pak konečně obuli i lyže. A Matěj se hned vydal k ukazateli. Psalo se tam, že chata Vichrovka je stejně jako mnoho dalších dnes známých horských chat a turistických bud velice stará. Postavena byla už na konci 18. století jako bouda pro pastevce. Když se pak o sto let později v Česku rozmohlo lyžování, tak se i Vichrovka proměnila z pastevecké boudy na chatu s restaurací a později i s hotelem. A podobný osud mají jiné známé boudy. Například, Vosecká bouda Dvoračky nebo Luční bouda, což je nejstarší horská bouda v Krkonoších. A v Jeseníkách Ovčárna a nebo Švýcárna jsou na tom podobně. K nám se lyže dostaly až v 19. století, a to díky omylu, který se stal, když Josef Rössler Ořovský si v Norsku objednával brusle. Nakonec mu sem poslali lyže. Jenomže jemu to nevadilo, a tak tento propagátor sportu a turistiky na nich v roce 1887 sjel Václavské náměstí v Praze a založil zde první lyžařský spolek. Pro zajímavost, vynecháme-li Skandinávii, byl to i první lyžařský spolek v Evropě. A to samé platí o Svazu lyžařů v království českém, založeného roku 1903.
Ale to už měl Matěj čtení plné zuby a už se viděl tam na sjezdovce. A Táta s mámou také. Akorát pro Zuzku to teď bylo poprvé s lyžemi na nohou. A tak se jí ujal tatínek a učil ji na jednom z menších kopečků alespoň plužit. Aby měla při jízdě z kopce paty od sebe a špičky u sebe. To je pro malé začátečníky nejvhodnější.
Lyžařů tu bylo plno. Na lyžích i na snowboardech. Matěj s maminkou si zakoupili permici a vydali se vlekem nahoru. Tam u rozhledny končil vlek a začínala sjezdovka. Matěj se porozhlédl a užasl. Všude kolem zasněžené vrcholky hor. A pak si to oba šup po té příkřejší sjezdovce dolů. A to pěkně obloučky, kdy se váha nohy přenáší na tu nohu, která má být po vyjetém oblouku ta spodní. Takto to sjeli asi desetkrát. V poledne si všichni došli do Vichrovky na opravdu vydatný oběd, protože na horách vytráví.
A odpoledne, že zkusí sjezdovku sjet i se Zuzkou, protože jí to na tom malém kopečku docela už prý šlo. Samozřejmě, že tu lehkou sjezdovku. Ale naučit ji jet na vleku, to bylo docela větší umění, než na lyžích. Třikrát z vleku spadla, než se ji konečně podařilo dostat až nahoru. Ta lehčí sjezdovka je sice lehčí, ale za to delší, aby nebyla moc z kopce. Matěj, ten že se po ní pustí sám dolů. A tak jel, když dorazil k vleku, čekal asi půl hodiny, než to rodiče se Zuzkou sjedou až dolů. Když konečně dorazili, dohodli se, že maminka s ní už zůstane na Vichrovce a koupí jí tam nějaký zmrzlinový pohár za to, jak je poprvé na lyžích šikovná. A že Matěj s tatínkem se ještě párkrát projedou. A tak jezdili. A odpoledne už byl čas na návrat domů. A Matěj byl rád, že si před zítřejším Silvestrem toho lyžování krásně užil.
Zítra: Originální Matějovy silvestrovské jednohubky
kresby: Libor Čermák
Vánoční doba 2015 (seriál)
