Matěj se Zuzku už letos zažili Barborky, Mikuláše i Ambrože. Ale ty nejstrašidelnější postavy adventu měly přijít právě třináctého prosince. Do jejich domu měly dorazit Lucie.
Dnes je svátek svaté Lucie. Jak se Matěj dozvěděl od dědečka, tak tato světice se narodila kolem roku 283 v Syrakusích na Sicílii. I přesto, že pocházela z dobře situované rodiny, tak svůj majetek rozdala chudým, a to včetně věna. Stala se křesťankou, za což byla udána jejím odmítnutým nápadníkem. Nejprve byla odsouzena k prostituci ve veřejném domě. Když ale pro ni přišli, nedokázali s ní nijak pohnout. Aby dokázali pohnout její vůlí, tak jí na kůži nejprve lili rozžhavenou pryskyřici. A když ani to nepomohlo, tak jí dýkou rozřízli hrdlo. Stalo se tak v roce 304, kdy svatá Lucie zemřela mučednickou smrtí.
Jenže za chvíli měly do jejich pokoje měly vstoupit opět babička s maminkou, tentokrát v převlečení za Lucie. Obě však něco celé odpoledne vařily, ale co?
A za chvíli to přišlo. Lucky se na děti nejprve podívaly z venku do okna. Jakmile se tam objevily, v obou dětech hrklo. Byly v bílém hávu a na obličeji měly dlouhé papírové zobáky.
Pak vešly dovnitř. A i přesto, že Matěj věděl, že jde o babičku s maminku, tak z obou postav šel docela strach. Lucky si k nim do místnosti stouply a nic neřekly. Hovořili jen náznakově, řekli bychom pantomimou. Z jejich posunků Matěj pochopil, že se jim nelíbí rozházená stavebnice na zemi. A také, že chtějí, aby děti ukázaly, jestli se umí modlit. A tak začala Zuzka známou dětskou motlitbu k andělu strážnému: „Andělíčku, můj strážníčku, opatruj mi mou dušičku, opatruj ji ve dne v noci, od škody a od zlé moci. Duši, tělo opatruj, andělíčku strážce můj.“
A co Matěj? Ten už je větší a přeci se nebude opakovat. A tak ho dědeček vyzval, aby zarecitoval Otčenáš: „Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno tvé, přijď království tvé, buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dej nám dnes a odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům a neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého.“
Z posunků Lucek pak všichni poznali, že obě děti pochválily. A za odměnu jim tentokrát přinesly večeři. Pak se rozloučily a odešli.
Když pak všichni zasedli v večeři, a to už i s maminkou a babičkou, tak babička jim řekla. „Tak vám Lucky přinesly k večeři knedlíky a vepřové se zelím. Právě knedlíky byl tradiční pokrm na svátek svaté Lucie.“ Tak vepřo, knedlo, zelo. To si všichni nechali chutnat. Vždyť to vepřové si přivezli se zabijačky, kde se všem moc líbilo.
Zítra: Jak Matěj vyráběl jednoduchý betlém
Vánoční doba 2015 (seriál)
