V předvečer svého svátku tradičně obchází děti Mikuláš s čertem a andělem. Výjimkou není ani Matějova rodina. Jenomže letos se Matěj dozvěděl od rodičů, že už je veliký a že k němu Mikuláš už nepřijde.
„Co že?Já jsem sice už veliký,“ odpověděl Matěj tatínkovi, „ale Zuzka, ta je přeci ještě malá. Tu by určitě mrzelo, kdyby za ní Mikuláš nepřišel. A dědeček mu odpověděl. „Matěji, za Zuzkou samozřejmě Mikuláš s čertem zavítá. Ale ty nemusíš ničeho litovat, protože za toho čerta se převlékneš ty!“
„Aha, tak to jo.“ odpověděl Matěj.
„Ale musíš být na Zuzku ten hodný čert! A mluv tak, ať tě nepozná. Jasný Matěji?“
„Samozřejmě, Dědo.“
Když přišel večer, Matěj řekl Zuzce, že jde na ulici koukat se po čertech. Ale vzal si ho k sobě dědeček a oba se šli ven do garáže převléknout. Dědeček, jakožto vysoký pán, si vzal na sebe převlek Mikuláše. A Matěj, protože byl menší, tak čerta. Kromě toho dostal zabalenou v papíru jednu silnější kuchařskou knihu, jakožto knihu hříchů.
„Jestlipak Matěji víš něco o svatém Mikuláši?“ zeptal se ho dědeček převlečený za Mikuláše. Matěj zapřemýšlel, ale nic ho nenapadalo. „Mikuláš se narodil na konci 3. století v turecké Pataře. Jeho rodina byla křesťanská a živila se rybařením. On sám byl velice zbožný a štědrý. Po smrti svého otce rozdal své dědictví chudým. Kolem roku 300 se stal biskupem v Myře v jihoturecké Natálii. Říká se legenda, že se jím tenkrát měl stát ten, kdo následujícího rána vstoupí jako první do chrámu. A to byl právě Mikuláš. A to ve velmi mladém věku kolem dvaceti let. Během pronásledování křesťanů byl vězněn a mučen. Ovšem vydržel a po roce 313, kdy bylo císařem Konstantinem povolené křesťanství, se mohl vrátit do svého úřadu. Zemřel někdy v polovině 4. století, a to 6. prosince, kdy dodnes slaví svátek. Je patronem dětí, námořníků, obchodníků, lukostřelců, vězňů, lékárníků, právníků a studentů. A proto nosí dětem i dárky.“
Ty pro ně byly připraveny v košíku a šlo hlavně o sladkosti a další dobroty. „Zda tam také bude něco pro mne?“ Zamyslel se Matěj. Dědeček, jakožto Mikuláš, si pak vzal do ruky košík s dárky a šli zaklepat na dveře. V tom přišel tatínek a užasl: „Zuzko, už jsou tady!“ Dědeček s Matějem, tedy čert s Mikulášem vešli až do jídelny. A tam se v koutku krčila malá Zuzanka.
„Tak milá Zuzanko, řekl Mikuláš. Jestli pak jsi byla celý rok hodná? Doma i ve školce“.
„Byla!“ řekla vystrašeně Zuzka.
„Tak se podíváme, blll, řekl čert Matěj“. Otevřel knihu a chvíli listoval. A pak prohlásil. „Blll, já tu nic nemůžu najít.“
„Tak asi jsi hodná skutečně byla“, řekl děda Mikuláš. „To je velice dobře. A umíš nějakou hezkou písničku jako poděkování za dárky?“
A Zuzka se vyděšeně dala do zpěvu písničky „Skákal pes přes oves.“
„Velice hezké“, řekl děda Mikuláš. A co můj čert. Také něco umí?“ Matěj přemýšlel, co by zazpíval, aby se Zuzce neprozradil. A tak ho najednou napadla jedna čertovská rýmovačka:
„S čerty, s čerty, s těmi nejsou žerty. Na hlavě maj rohy a místo kopyt nohy. Teda vlastně obráceně.“
No hezké, je vidět Zuzanko, že mám šikovného čerta. Tady jsme ti přinesli dárečky. A rozděl se i se svým starším bráškou, který teď někde běhá ulicemi Sněhulovic a hledá nás. Ahoj, my přijdeme zase za rok.“
Dědeček s Matějem vyšli ven a opět rovnou do garáže. Tam se zpátky převlékli. A Matěj rychle zpátky domů, protože už se nemohl dočkat na ty dobroty, které jakožto čert s Mikulášem přinesli k nim domů, a které si svojí na rychle vymyšlenou čertovskou rýmovačkou také vysloužil.
Zítra: Mikulášské dobroty
Vánoční doba 2015 (seriál)
