Byla sobota před první adventní nedělí. Ve Sněhulovicích, podhorském městečku, se právě otevírala adventní výstava. Namířeno na ni měl i Matěj se svým dědečkem a malou sestřičkou Zuzkou.
Nejen proto, že tam měl v keramickém betlému vystavenou svojí figurku ovčáka se psem, kterou vyráběl ve škole. Ale už teď se hlavně těšil na ty nejhezčí svátky roku, které byly právě přededveřími. A tak zabouchli dveře jejich roubeného dřevěného domu, kanadského srubu. A Matěj sledoval stopy lidí v prvním, čerstvě napadaném sněhu.
Muzeum je až na náměstí Sněhulovic. Tam naproti kostelu. Když tam konečně došli a vstoupili dovnitř, Matěj hned k tomu jejich betlému. A už ukazoval dědečkovi svojí keramickou figurku. „Tak to jsi ho teda vyrobil hezky,“ pochválil ho dědeček. „Ale i ti ostatní také. Celý betlém se vám povedl.“
Matěj byl rád, že se dědečkovi jejich betlém líbí. A to tak, že si ani nevšiml, co že je tu na výstavě všechno dalšího k vidění. Až dědeček ho na to upozornil:
„Podívej se, Matěji. Co, jsou vlastně pro tebe advent a vánoce?“
Matěj chvíli přemýšlel a pak odpověděl: „No přeci Mikuláš a Ježíšek. A také dárky a pohádky v televizi.“
„To máš pravdu,“ odpověděl dědeček. „Ale podíval ses tady na výstavě, jaké vánoce měli naši předkové? Ti neznali žádnou televizi ani počítač. A přeci si myslím, že jejich vánoční doba byla o dost bohatší, než ta naše. Možná, že ne tak, jak si myslíš ty. Ale na tradice, kterých se dodneška dochovalo jen strašně málo.“
A tak si Matěj se Zuzkou prohlíželi ty obrázky nejrůznějších nejen Mikulášů a vánočních stromečků. Ale také Lucek, Ambrožů, Barborek, Tomášů, Percht, Štědrých bab, bab ometaček, koledníků, Tří králů a dalších. A přitom se ani nestačil divit, kolik že hezkých vánočních tradic během posledního století vymizelo. A tak se dědečka zeptal: „ A dědo, proč to vlastně všechno zaniklo?“
„No to víš chlapče. Na jedné straně jsme tu měli politické režimy, které těmto starým tradicím nepřály. A také překotný rozvoj techniky a konzumu. A tohle všechno udělalo své. A tak dnes musíme být rádi, alespoň za toho Mikuláše a Ježíška.“
A dědo? A nešlo by s tím alespoň něco trochu udělat?“
„Možná by to šlo.“ Odpověděl dědeček. „Ale muselo by se chtít.“
„To já bych moc chtěl!“ odpověděl Matěj.
„Dobře. Pomůžu ti v tom. Ale nesmíš zapomínat, že vánoce je období, které je hlavně spojené s narozením Božího syna, malého Ježíška. A ten advent, to je doba čekání na jeho příchod. Tak to bylo, je a doufám, že i bude. I když se teď občas začínají objevovat lidé, kterým se tyto vánoční tradice moc nezamlouvají a rádi by je kvůli nějakým cizákům z východu potlačovali. A právě kvůli těm všem je o to víc dobré si tyto naše staré tradice připomínat. Ale naštěstí to není případ Sněhulovic, kde se za chvíli na náměstí slavnostně rozsvítí vánoční stromeček.“
Pak vyšli ven z muzea, kde na náměstí už byl ozdobený vánoční stromeček, který rostl před radnicí. I další lidi se tam už scházeli. Za chvíli se totiž rozsvítí. Dětský pěvecký sbor zazpíval několik vánočních písní. A do toho začal ozdobený stromek blikat i světýlky. Byla to krása. Světýlka blikala do melodií koled. A do toho všeho vánoční trh provoněný svařákem, trdelníkem a dalšími tradičními pochoutkami. A to vše celé byl neklamný znak toho, že předvánoční doba je už tady.
Zítra: Jak Matěj vyráběl svíčky na adventní věnec
Vánoční doba 2015 (seriál)
