Pan starosta si pro všechny inlinebruslaře ve městě, včetně Rosti, Davida i Martina připravil něco úžasného. A co to asi bude?
A pan starosta pokračoval: „Půjde o tzv. inlajnovou „Blade Night“ ,neboli „Noc ostrých nožů“. Projeli bychom se společně na bruslích ulicemi našeho stmívajícího se města. Už jsem zařídil i to, že by nám v tom pomohla i policie. Takže se aut bát nemusíme. Ale i tak si pro jistotu přineste i světla a reflexní součásti oblečení.“
„Co to je? Já jsem o ničem takovémhle ještě nikdy neslyšel.“ Zeptal se Rosťa Davida.
A ten mu odpověděl: „Tak, to je něco! Tohle si v žádném případě nenechej ujít. Pojede se hromadně večerním městem jen za městského osvětlení. Kdekoliv se takováto akce koná, je to pro účastníky velký a silný zážitek.“
Proto se Rosťa rozjel domů. Musel tam povědět, co se bude dít, aby tam o něj neměli strach. Ale nečekal, že se rodiče rozhodnou a půjdou se na to podívat také. Ale rozhodli se. A pak se společně se vydali do parku. Rosťa se ještě párkrát rozbruslil po zdejších cestách. Bruslařů tu bylo čím dál tím víc. Kdo měl inlajny, nemohl si tuto věc přeci nechat ujít. A dokonce i pan starosta se přezul do bruslí. To bylo něco! A s ním další a další. Celkem tu bylo zhruba přes padesát lidí.
David hned přišel za Rosťou a povídal mu: „Dnes je nás tu zatím jen pár desítek. Ale ve velkých městech se může na takovouto akci sejít třeba i tisíce lidí. A to je pak něco!“ Rosťa z toho byl tak trochu pryč. Tohle ještě nikdy nezažil.
Z jednoho přistavěného auta, které mělo na střeše reproduktory, začala znít taková pohodová moderní hudba. A hned potom se ozval něčí hlas. Ten vyzval, aby se vyrazilo. A tak se všichni rozjeli. A tentokrát si to zamířili rovnou po hlavní silnici. Vepředu i vzadu je hlídali policajti a hlas z doprovodného auta stále dával pokyny, kudy se jede. Cesta vedla po hlavní silnici, pak kolem školy až rovnou na náměstí. To se dvakrát obkroužilo a pokračovalo se dál k zámečku. Tady se zahnulo k poště a pak do ulic s rodinnými domy. Po pár odbočkách vedla trasa kupodivu i kolem domu, kde bydlel Rosťa. Ale to už se dostávali k parku, odkud vyjeli. Tam se ještě objel ten okruh, co se jezdil odpoledne.
Když se dorazilo k dětskému hřišti, ozval se hlas z amplionů: „Kdo by chtěl, může celou trasu projet znovu!“ Lidé zajásali, a tak se jelo. Opět kolem školy, náměstí, zámečku, pošty, vilovou čtvrtí až k parku.
Pro Rosťu to byl jedinečný zážitek. Bruslilo se, přitom kolem svítila světla a reflexní odrazky. K tomu hrála hudba a všude bylo slyšet svištící kolečka inlinebruslí. Na závěr ještě pan starosta všechny pozval na připravované inlajnové závody, které se budou konat už jen zanedlouho. Právě na těch by měl Rosťa rozhodnout o osudu chudáka Davida. Když to vše skončilo, bylo mu líto, že už je po všem. Takový úžasný inlajnový zážitek! Snad se bude někdy konat zas. Ale po dnešku byl Rosťa docela i unavený. Vždyť ujel snad víc, než tenkrát, jak se málem rozkmotřil s Davidem. Teď už by mu tak náročný trénink problémy nedělal. Ale i únava byla únava. A tak se už i docela těšil domů do postele.
Pokračování příště
