- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
A jak k tomu odebrání vážně nemocného dítěte a pochybného svěření do péče pěstounů došlo? Barnevernu ho nahlásil nadřízený zdravotních sester, neboť si rodiče stěžovali na přístup personálu v nemocnici. Ano, celá mašinérie na odebírání dětí z milujících rodin je vlastně založena na udávání. Přesně tak, jak to praktikovala předlistopadová státní bezpečnost. To tehdy také nikdo nevěděl, kdo na něj STB donáší. A zřejmě tak ani dnes v Norsku netuší, kdo koho udá Barnevernu. Třeba jen proto, že se s ním z nějakého důvodu nepohodl.
Udávání někoho někomu považuji za naprostou zvrácenost. Vždyť, to bylo právě udávání, které během totalitních režimů ve 20. století dostalo jen u nás do vězení spoustu nevinných lidí. A to jenom kvůli nějakým blbcům, kterým dělalo radost, že někoho můžou udat a ublížit mu. Chtělo by to, aby tam v tom Norsku někdo vydal nějakou obdobu našich Cibulkových seznamů, zaměřenou na ty největší barnevernové udavače. Jestliže někdo má radost z toho, že zničí nějakou rodinu, je to zkrátka vůl. A nikoliv vůl ledajaký, ale korunovaný, jenž zaslouží pořádnou ostudu a opovržení. Já jsem toho názoru, že odebrat dítě z rodiny je možné jenom v tom případě, že se jedná o obdobu naší kuřimské kauzy. Ale domnívám se, že vážně nemocné devítiměsíční miminko asi těžko někdo týral spoutané v klecích.
A tak mi nezbývá nic jiného než konstatovat, že takovéto praktiky juvenilní justice jsou v Evropě po islamistické „uprchlické“ vlně v pořadí tím druhým největším zlem. A jako takové by se měly jednou a provždy vymazat z povrchu nejen norského, ale i zemského.
Související články:
Rubrika: NE juvenilní justici
Další články autora |
Arcon Personalservice GmbH
nabízený plat:
75 260 - 90 320 Kč