„Crrrr“…„Dobrý den, jmenuji se XY. Mluvím prosím s panem Liborem Čermákem?“ Pokaždé, když mi někdo zavolá a takto nějak se představí, automaticky se mi začínají protáčet panenky.
Dotyčný vás pravděpodobně začne lákat na to, abyste si pořídili buď nějaký jeho produkt a nebo nějakou jeho službu, například pojištění. Obvykle to však má jeden zásadní háček: rozhodnout se musíte teď, v tomto momentě, kdy vám dotyčný zavolal.
Mne vždy, když takto někdo zavolá, vždy se zeptám, zda mi může tuto nabídku ještě poslat písemně, kde budou veškeré podmínky řádně sepsané, abych měl čas si ji řádně prostudovat. Případně se o tom ještě v rodině poradit. Zpravidla to už však nejde a vy musíte zkrátka kývnout teď, jinak máte smůlu.
Jo, jednou mi kdosi slíbil, že mi nějaké podklady pošle. Jenomže místo podkladů mi poslali už jakousi nezávaznou smlouvu. Mezitím si mne však někam zaevidovali a potom se divili, že jsem se na ně pak vykašlal a nic jsem jim už zpátky neodesílal.
Nemůžu si pomoci, ale když někdo se mnou jedná tak, že mne nejprve telefonicky otravuje (aniž bych ho já nejdřív oslovil) a pak na mne chce abych se pro to okamžitě rozhodl bez toho, abych si to mohl ještě pořádně prostudovat, tak na mne rozhodně nepůsobí jako košer podnikatel. Naopak, je to divná psychologická manipulace, proti které by se mělo bojovat.
Pokud se mnou souhlasíte, že se v tomto případě jedná o podivné obchodní praktiky, tak budu rád, když vás bude co nejvíce. A až vám opět zavolají, tak se s nimi buď nevybavujte vůbec a nebo alespoň trvejte na tom, aby vám informace poslali písemně poštou a nebo e-mailem. Jinak se na ně také vykašlete. Pro takovéto obchodníčky není totiž lepšího ponaučení než to, že jim nějaký obchod nejde. Snad by je to pak mohlo donutit ke změně svých obchodních praktik.
