Ve scifi westernu "Putování za tajemnou čelenkou" teď naše bandity pronásledované hrdiny převede sám velký Manitou přes hory a dostanou se tak do apačské vesnice, kde mimo jiné budou rozjímat nad indiánském pojetí hvězdné oblohy.
Tento příběh navazuje na kapitoly: U Petroglyfů Tří řek
10. kapitola: Pronásledování
Jak už víte z minula, tak se k naší trojici přidal čtvrtý člen, a to Šilhavý Dan. Pomohl jim přemoci Rona Browna, kterého odevzdali v Alomagordu světské spravedlnosti. Pak se spolu vydali na posvátné indiánské místo, na petroglyfy Tří řek. A mladému indiánu Tokakuovi se tu podařilo v transu spojit se samotným Manitouem.
Ráno začalo svítat. Slunce ještě sice vidět nebylo, protože bylo schované za pohořím Sierra Blanca. A tak se naši čtyři přátelé probudili mezi magickými kameny s petroglyfy Tří řek. První byli na nohou oba dospělí Jack s Danem. Odkryli si deky a šup ven se protáhnout.
„Mám nějaké neblahé tušení“. Prohlásil Jack. Šilhavý Dan neváhal, vytáhl dalekohled a díval se s ním do dálky ve směru na západ. Bylo krásně vidět. V dálce se do výšky tyčila jednotlivá pohoří, která odtud stoupají až k pobřeží Tichého oceánu tak, že to vypadá, jako kdyby celá Amerika byla nakloněna. Dan se rozhlížel stále víc, až cosi zahlédl. V dálce, asi tak čtyři nebo pět kilometrů odsud spatřil čtyři jezdce na koních, jak si to odbočili sem nahoru. A tak rychle své zjištění sdělil Jackovi. Jack se rychle podíval a povídá: „Tak ty znám. To je Morgan, Hill, Smith a Dark. Další čtyři darebáci, co jezdí za mým synem na náš ranč.“
„Tak to abychom vyrazili.“ Nabádal Dan a rychle probudil oba chlapce.
A Tokakua povídá: „V tom případě zpět dolů nemůžeme, musíme na východ přes pohoří. Tam za ním Tokakua zná apačské kmeny Mescaleros, a ty nás před nimi ukryjí.“
Rychle zabalili věci. Avšak původní plán musel být změněn. Chtěli se vrátit dolu ke kolejím a pak podle nich stále na sever. Na Coronu a Vaughn. A odtamtud na Santa Fe, nad kterým se už tyčí pohoří, kam směřují. Teď to ale musí vzít oklikou přes Roswell. Nikdo neví, kolik dalších banditů by se tam dole mohlo ještě ukrývat.
A tak všichni čtyři se vyšvihli do sedel a uháněli směrem na východ, vstříc vulkanickému pohoří Sierra Blanca. Jeli stále do kopce. Šilhavý Dan se občas podíval svým dalekohledem, jak to vypadá s bandity. A stále je v dálce viděl, jak si namířili k nim na horu. Ale přeci jen jim trochu ujeli a zvýšili tak svůj náskok před nimi na pět až šest kilometrů.
Jak jim všem povídá: „Sierra Blanca je sice dost vysoké pohoří. Nejvyšší vrcholky mají až přes tři tisíce metrů nad mořem. Tam nás hned tak nenajdou.“
„A dědečku dá se vůbec projet?“ zeptal se Tom.
„Musíme doufat, že nalezneme nějaké vhodné průsmyky, které nás přes pohoří převedou.“ Odpověděl mu Jack.
A mladý indián na to: „Tokakua nikdy takhle daleko v pohoří Sierra Blanca nebyl. Ale včera mi při tanci sdělil Manitou, že nám pomůže se přes hory dostat.“
A tak stoupali dál. Přijeli na úpatí Hory Bílého koně a tady se cesta rozdvojovala.
11. Kapitola Manitou pomáhá přes hory
„Tak kudy teď?“ Zeptal se dědeček Jack Šilhavého Dana.
Dan nevěděl: „Můžeme se dát doprava. Třeba to bude schůdnější cesta. Ale také nás může dovést někam pod Sierra Blanca Peak, kde se ztratíme“.
Sierra Blanca Peak je nejvyšší vrchol tohoto pohoří a měří 3649 metrů nad mořem.
„A pak se přidal Jack: „Můžeme se dát doleva. Třeba to bude schůdnější cesta. Ale také nás může dovést někam za horu Bílého koně, kde se ztratíme“.
Hora bílého koně je další třítisícovka v tomto pohoří. Měří 3111 metrů nad mořem.
Jak tak uvažovali, všimli si, že na východ nad horami vyšel Měsíc. První si toho všiml Tom: „Podívejte se, támhle nad horou vyšel Měsíc a rovnou v úplňku!“
Na to se na něj podíval Dan a vyčetl mu, že na dopoledne východě teď vidět Měsíc v úplňku nejde. „Když je Měsíc v úplňku, tak musí být vždy naproti Slunci. Takže tam by teď vůbec vidět být neměl.“
Ale když se podíval, spatřil, že tam skutečně je něco, co vypadá jako Měsíc v úplňku. Bylo to kulaté a lesklo se to a za chvíli to zase zapadlo za hory.
„To je Manitou!“ Ukázal na to Tokakua. „Dává nám najevo, že se máme vydat tou pravou cestou. A skutečně pravá cesta vedla do míst, kde se záhadný objekt objevil a pak zas zmizel.
A tak se všichni vydali pravou cestou. Stále stoupali, až došli k průsmyku pod horou Bílého koně. A tam se křížilo dokonce pět cest. A naši přátelé byli zas tam, kde před chvílí. A opět se nad hřebeny hor objevil den zvláštní Měsíc. Tentokrát jim ukazoval cestu, která vedla na jihovýchod.
Netrvalo, ani kilometr a půl a další křižovatka. Jedna cesta vedla na severovýchod, druhá na jihovýchod a třetí na jihozápad.
A k tomu Jack poznamenal: „Přeci nepůjdeme tou jihozápadní cestou, to bychom se mohli vrátit zpět pod hory. “
Ale jak se pletl, když zjistil, že se podivný Měsíc objevil právě nad tou jihozápadní cestou. A tak se po ní také vydali. Naštěstí se začala točit opět na východ. Když přišli na další křižovatku, zjistili, že to nejhorší právě přešli a už viděli dolů pod hory. Teď už jim Manitou radit nemusel. Teď už věděli, že musí jít jen dolů.
Cesta to nebyla nezajímavá. Kroutila se serpentýnami. Kolem se táhly řídké lesy, které střídaly travnaté louky.
Když dorazili až dolů, otevřel se jim výhled na další lesy a prérie. A v dálce uviděli kouř. A s tím si už věděl rady Tokakua: „Tam je indiánská vesnice Apačů Mascalerů. Těch tu žije v okolí hodně a mají tu i plno takovýchto vesnic. Půjdeme tam a Tokakua se jich zeptá, zda by nás tam neschovali před našimi pronásledovateli.“
A jak mladý indián poradil, tak udělali a vykročili vstříc indiánské vesnici.
Uprostřed prérie tam stálo asi třicet týpýček a z většiny z nich se kouřilo. Bylo vidět, že tam indiánské ženy připravují nějakou pochoutku, kterou indiánští muži ulovili.
Naši přátelé došli až k prvním týpíčkům. Na indiánech bylo vidět, že na nově příchozí podivně a nedůvěřivě zírají. V tom před ně předstoupil Tokakua a náčelníkovi vesnice řekl:
„Tokakua zdraví své rudé bratry. Sice pochází z kmene Komančů, ale věří, že zde nalezne úkryt i se svými bílými bratry. Bledé tváře chtějí kvůli naftě zničit naši vesnici. Tak Tokakua dostal za úkol nalézt posvátnou Manituovu čelenku, která by nás zachránila. A tito bledé tváři mi v tom chtějí pomoci. Ale pronásledují nás zlí bílí lidé. A tak Tokakua prosí své rudé bratry o úkryt.“
Náčelník chvíli přemýšlel a pak řekl: „Je-li tomu tak, Velký Bizon vás tu vítá. A vítá jak mladého Tokakuu, tak mladou i obě starší bledé tváře. Velký Bizon věří, že si budeme rozumět.
12. Kapitola: večer u ohně
Přišel večer a Velký Bizon své hosty pozval k poradnímu ohni. Oheň se hezky rozhořel a rozjasnil šero, které mezitím upadalo na apačskou vesnici pod horami. Slunce už dávno zapadlo a na obloze se objevili první hvězdy.
„Ať se moji bratři podívají nad sebe.“ Vyzval naše přátele Velký Bizon. Tři lovci už pronásledují medvěda. První lovec nese luk a šíp, kterým ho usmrtí. Druhý lovec nese na rameni velký hrnec, ve kterém ho uvaří. A třetí lovec tahá hromadu dříví, aby pod hrncem zapálil oheň“.
Tom, Jack a Dan se tedy nechápavě podívali nad sebe a nevěděli si co mají o těchto lovcích myslet. Až se ozval Tokakua: „Vidí můj bratr Tom ty lovce honící medvěda?“ A přitom ukázal na sedm jasných hvězd.
„Ale to je přeci Velký vůz“, Prohlásil Tom.
„A jak se Velkému Vozu říká správně?“ Zeptal se ho dědeček Jack.
„No přeci Velká Medvědice.“
„Správně“, pochválil ho Dan. Je až zvláštní, že i indiáni vidí ve Velkém vozu to samé, co my lidé původně z Evropy. Tedy také Medvěda.
A Tokakua se přidal a všem na obloze ukázal, že ten jejich indiánský medvěd má na obloze i své doupě. A ukázal na souhvězdí Severní koruny.
„Ať se můj rudý bratr nezlobí“, odpověděl mu Velký Bizon. Tohle je ale pavouk, který sedí hned vedle své sítě a čeká na kořist.“
Jacka hned napadlo, že naše souhvězdí Herkula, může zas jiné kultuře připadat například jako pavučina.
A Velký Bizon pokračoval: „Kousek od třech lovců na Medvěda se také nalézá past na ryby“. A ukázal na souhvězdí Pastýře. Pak se otočil na západ prohlásil, že on sám tam má své souhvězdí bizona. Orion Tvoří jeho žebra, Sírius v Malém psu jeho ocas a Plejády v Býku hlavu. Opět blízkost našich a indiánských souhvězdí. A pak pokračoval ve vyprávění: „Hned pod bizonem se nalézá paže náčelníka, kterou mu utrhli bohové trest za jeho sobectví. A tak žádný náčelník indiánských kmenů nesmí být sobecký, aby nedopadl jako ten na obloze.“
Později naši přátelé poznali, že tou rukou myslí spodní část souhvězdí Orion.
„O těch sedmi malých hvězdách, o nich Velký Bizon říká, že je hlavou bizona, zná Tokakua ještě jeden příběh. Odtud daleko na severu je hora. Já jsem u ní ještě nikdy nebyl, ale je to vysoká skála, která má na sobě plošinu. A jednou prý velký zlý medvěd pronásledoval sedm rudých squo. Oni předním vylezly na skálu. Skála s nimi vyrostla a nahoře se dívky proměnily v ty hvězdy, proto jim říkáme sedm sester. A medvěd? Ten v marné snaze se k nim dostat svými drápy tuto horu seshora až dolů.“
Jenže Tokakua pokračoval dále: „Tam kde se nalézá tělo bizona, tak se také nalézají dvě kánoe. Velká“, a ukázal při tom na Orionův pás. „A malá spolu závodí, kdo první na velké řece chytí lososa“.
„Velká řeka?“ Ptal se Tom.
„Ano velká řeka, to je mléčná dráha.“ Odpověděl mu Šilhavý Dan.
Velký Bizon povídá: „Mluvili jsme o medvědovi a bizonovi“ Velký Bizon ví o dalších hvězdách, kterým říkáme stejně my rudí i vy bílí. Vy mu říkáte „Ještěrka“. A my také.“
Zajímavý byl i příběh našeho souhvězdí Labutě a Mléčné dráhy. Tam prý na vysoké hoře vyšplhal jednou jeden medvěd grizzly. Jenže na té hoře byl led a sníh a jemu se lepil na tlapky. A jak šel oblohou, táhly se za ním ledové krystalky a vytvořili mléčnou dráhu.
Hezky by se tu sedělo a vyprávělo o hvězdách. Indiáni mají mnoho legend o vzniku souhvězdí. Ale musejí také hlídat své loviště. A tak se také stalo, že se do vesnice na koních přiřítila indiánská hlídka a vyhlásila poplach. A prý zastřelili jednoho člena hlídky. Už teď bylo jasné, o koho jde. K vesnici se blížili Morgan, Hill, Smith a Dark.
„Tak Tokakua byl v bezpečí jen chvíli.“
„Ať můj rudý bratr nezoufá“. Uklidňoval ho Velký Bizon. „Náš kmen je statečný. A Velký Bizon už poslal pro posily do sousední vesnice. Takže, pokud tu někomu budou tamty bledé tváře chtít někomu ublížit, skončí u mučednického kůlu. Howk. “
Pokračování příště
Prozatím si můžete přečíst další seriály pro děti a mládež na mém blogu: „Inlajnový duch“,“Hrdinové Čeksasu“, „Vánoční doba“a Páťa a kolo Zláťa (seriál), Výročí havárie UFO (seriál)
A tento seriál: Cesta za tajemnou čelenkou
