Velikonoční ostrov. Místo, které proslavily obří stojící sochy, norský etnograf Thor Heyerdahl a také český badatel Pavel Pavel. Skrývá ještě vůbec nějaké záhady a nebo je zde vše vyřešeno?
Na celém ostrově jich je pravděpodobně až sedm set, přičemž se uvažuje až o tisíci. Jedná se o vztyčené obří sochy s podivně podlouhlými hlavami. Většina jich je 3,5 – až 6 metrů vysoká. Ale jsou tu i takové, které měří 12 metrů a jejich hmotnost je až 90 tun. A na úbočí Rano-Raraku, kráteru, jehož sopečné vyvřeliny sloužili jako materiál pro výrobu soch, leží dokonce 22metrová postava. Kromě toho mnohé sochy měly na hlavě ještě jakýsi klobouk či nástavec pukao. Jak píše Erich von Däniken, tak ve zdejším kamenolomu nalezl klobouky o výšce přesahující až dva metry. Neuvěřitelná mánie tesat takové množství soch z velice špatně opracovatelných sopečných vyvřelin. Na takovouto práci bylo potřeba neuvěřitelné množství pracovních sil. A přitom tyto sochy svými rysy vůbec neodpovídají rysům, které jsou běžné u zdejší polynéské rasy. U koho se tedy dávní sochaři inspirovali?
To, jakým způsobem mohly být tyto postavy přemísťovány z lomu do svoje místo, vyřešil, či alespoň možnou teorii navrhl český inženýr Pavel Pavel ze Strakonic. Ovšem podle místních obyvatel byla za vším tajemná síla místních vládců, zvaná „mana“.
A světe div se, není to jediná souvislost. V článku „Nezodpovězené otazníky prastarých kameníků“ jsem se zmínil o další záhadné stavbě na Velikonočních ostrovech, o terase Ahu Vinapu, sestavené z čedičových kvádrů, ovšem obdobně napasovaných jako jsou četné stavby v Peru (Sacsayhuaman, Tambomachay, Ollantaytambo, Machu Picchu a další). Totiž kyklopsky na sebe naskládaných, že mezi jednotlivé kameny nejde vsunout ani čepel nože. A co víc, obdobně stavěná stavba se nalézá i v indickém Parahaspuru, jak píšu ve stejném článku.
A aby tomu nebylo málo, dám ještě do třetice další souvislost. Jedním z pozůstatků kultury na Velikonočních ostrovech jsou dřevěné destičky se zvláštním písmem zvaným rongo-rongo. Dosud se dochovalo 21 tabulek s tímto písmem. Tyto tabulky obsahují celkem 600 znaků. Ale z toho 160 znaků souhlasí se znaky kultury z Móhendžó-daro v údolí Hindu. Tato souvislost byla objevena již v 60. letech a jediné, co na ní nesouhlasí je ona vzdálenost a časové zařazení, neboť mezi oběmi kulturami leží cca 12700 km a 3500 let.
A závěrem si neodpustím, ještě jeden svůj postřeh. Představme si, že bychom do jednoho pomyslného pólu dali Velikonoční ostrovy a do druhého údolí Hindu. Tak pomyslný rovník bude procházet například Karolínami v Mikronésii, a to poblíž Ponape. Zde se totiž na ostrově Nan Madol nachází další tichomořská záhada. Podivné rozvaliny města, které je sestaveno z ještě podivnějšího materiálu, z šesti až osmihranných čedičových sloupů dlouhých až 10 metrů. Čedič je sopečná vyvřelina, stejně jako na Velikonočním ostrově. Tyto sloupy sem byly přes moře dováženy ze vzdálenosti více než patnáct mil a svojí hmotností překonávají i stavební kameny, ze kterých byly stavěny pyramidy v egyptské Gize. A co víc dochovaly se i pověsti místních ostrovanů, které vypráví o tom, že sem tyto sloupy samy létaly na určené
místo. Že by další souvislost s Velikonočními ostrovy?
Prameny:
wikipedie
Dopatka U.: Velká encyklopedie Ericha von Danikena: Vašut, Praha, 1999
von Daniken E: Vesmírné lety ve starověku,Knižní klub + Baronet, Praha, 1997
Zdroje fotografií: wikipedie, www.flickr.com
