Včera mne hodně potěšilo, že europarlament vyzval k přerušení přístupových rozhovorů s Tureckem. Ale i tak by mne přesto zajímalo, kdo kdy přišel s tím, že by tato muslimská země se měla stát součástí EU.
To si někdo někdy musel udělat naprosto nechutnou srandu. Přijít s tím, že tento osmdesátimilionový stát, jehož obyvatelstvo z 99 procent tvoří sunitští muslimové, by někdy měl být součástí většinou křesťanské EU. A navíc je to ještě takový stát, kde může nastat i státní převrat, jakého jsme například byli svědky letos v červenci. To si skutečně neumím představit. Takovýto stát v Evropské unii je asi to samé, jako byste jedli sladké šťavnaté jablko a nikdo by vám do něj nasypal sůl. Osobně si spíš dokážu představit Mexiko jako součást USA (a jak je to nepravděpodobné), než Turecko v EU. Proto samozřejmě toto rozhodnutí europarlamentu vítám a navíc mu radím, aby se k této věci už nikdy nevracel.
Pamatujme přitom také na historii, jakou pro nás vybojovalia habsburská vojska na konci 17. století, kdy ve válkách s Turky drtivě porazila Osmanskou říši, jež si tehdy brousila zuby na islamizaci velké části východní Evropy. Díky Habsburkům a jejich spojencům jsme tu v Evropě i po 17. století mohli mít i nadále tu naši křesťanskou kulturu. A tak dělejme vše proto, aby tato kultura mohla být v Evropě i nadále dominantní, a to i po skončení 21. století. A Turky, stejně jako jiné státy s dominantní kulturou islámskou, do ni nebrat.
