Další můj letošní pěší výlet byl zvláštní v tom, že jsem ho absolvoval s plnou krosnou na zádech. Vedl z Kejžlice přes Lipnici nad Sázavou do Světlé nad Sázavou.
Proč jsem ho šel tzv. s plnou polní? Protože jsem sobotu a následnou filipojakubskou noc trávil s přáteli poblíž Kejžlice na Vysočině. A tak jsem s sebou samozřejmě měl spacák, náhradní oblečení a ešus a to všechno samozřejmě umístěné v krosně. A tu, jak jinak, než na zádech.
A tak dopoledne, když se všichni chystali vrátit se do civilizace, jsem se s nimi rozloučil, protože jsem se rozhodl, že se já domů vrátím až večer. Vydám se tu ještě na pěší výlet.
Prošel jsem vísku Nový Dvůr s kapličkou a vydal jsem se odtud po zelené turistické značce do Orlovského polesí.
A ta mne dovedla na velice zajímavé místo.
Asi kilometr od Nového Dvoru se totiž nalézá památník Jiřího Wolkera. Proč? Protože se v těchto místech zúčastnil v roce 1916, tj. právě před sto lety jednoho z prvních skautských táborů pod vedení Antonína B. Svojsíka. Samotný A.B. Svojsík, zakladatel českého skautingu, má svojí mohylu u Kocáby, kde jsem byl při mém předchozím výletě „Jaro na Kocábě“
Ten úplně první zdejší skautský tábor se konal v roce 1912. Ale to nebylo jako dnes, kdy se děti na tábory vozí autobusem a pak si spí pod peřinou v chatičkách. To měli kluci sraz v Praze na Žižkově. A pak se na svůj tábor vydali pěšky! A vše, co potřebovali, včetně táborového vybavení, si pěkně táhli sebou na dvoukoláku. Čtyřikrát dokonce museli na své cestě přenocovat. V Uhříněvsi, v Kutné Hoře, v Golčově Jeníkově a ve Světlé nad Sázavou. Teprve až pak dojeli na svoje tábořiště u Lipnice nad Sázavou, kde si ho včetně stanů, kuchyně a dalšího vybavení museli celý postavit. A teď pozor, tábor se tam tehdy konal rovnou celý měsíc! A pak zase stejným způsobem zpět. A tak jsem rád, že já, který jsem i dnes velkým příznivcem a vyznavačem klasických dětských letních stanových táborů (na rozdíl od těch supermoderních chatičkových), jsem se na tomto památném místě ocitl. Vždyť vloni, kdy jsem na svém blogu připravoval seriál „Hrdinové Čeksasu (seriál)“ , jsem jeden díl „Hrdinové Čeksasu – Jak se tábořilo před sto lety?“ věnoval právě těmto prvním skautským táborům.
O toto místo dnes pečují skauti ze Světlé nad Sázavou. A ti zde umístili tabulku s následujícím textem: „Vážený návštěvníku, nacházíš se na kultovním místě českého skautingu, v prostoru 1. skautského tábora A.B. Svojsíka. Toto místo je posvátné, a proto tě žádáme, aby ses podle toho choval a nic, co vidíš kolem sebe, neničil a neznečisťoval. Za pochopení ti děkuji z 1. oddílu „Albatros“ ze Světlé nad Sázavou, správci tohoto místa.“ Hezky napsáno. Akorát si myslím, že takto by se návštěvníci měli chovat všude a nejen tady.
A tak jsem se s tímto místem rozloučil a vydal se po žluté turistické značce směrem k Lipnici nad Sázavou. Cestou jsem prošel chatovou osadou, kde se mezi rybníčky s dřevěnými sochami dokonce nalézá lesní občerstvení. Koupil jsem si tady snídani ve formě utopence a pokračoval dál.
Prošel jsem osadou Loskoty, která byla teď na jaře nádherně rozkvetlá.
Ale to už jsem se pomalu blížil ke svému dnešnímu hlavnímu cíli, k Lipnici nad Sázavou.
Ta je známá především tím, že tu strávil poslední roky života spisovatel Jaroslav Hašek, autor Dobrého vojáka Švejka. Má tu svůj památník, hrob i sochu.
A pak je tu také Lipnice, mohutný hrad v Posázaví, opředený mnoha pověstmi. Je vidět už hodně z dálky. Byl jsem tady před šesti lety při mém „Putování krajem Lipnice nad Sázavou“. Ale protože jsem byl tehdy v evidenci ÚP, a tak jsem šetřil a dovnitř na prohlídku jsem se nevydal. A tak to tentokrát musím napravit.
Hrad byl založen roku 1310 (v tomto roce se střídala na českém trůně vláda Jindřicha Korutanského a Jana Lucemburského). Jeho zakladateli byli Páni z Lichtenburka. Lichtenburk je německý název hradu Lichnice na Chrudimsku. A tak jistě není od věci, že podobné názvy obou hradů, kde je obměněno jen jedno písmenko, se často lidem pletou. Od svého založení ve 14. století sloužil hrad především jako strážný hrad v údolí řeky Sázavy. Na hradě se vystřídalo mnoho šlechtických rodů. A dokonce patřila i českým králům.
Ve 14. století tu byla založena i gotická kaple sv. Vavřince. V druhé polovině 14. století tu dokonce vznikla kolegiátní kapitula. V roce 1417, za Čeňka z Vartenberka, zde byli vysvěceni první husitští kněží. Ke kapli se váže pověst o zazděné Kateřině. Jednou se prý stalo, že Kateřina, žena Čeňka z Vartenberka se zamilovala do Jindřicha z Dubé, majitele nedalekého hradu Orlík u Humpolce. Když se to dozvěděl Čeněk, nechal Jindřicha zavraždit. Jeho mrtvolu nechal dát do výklenku kaple a k němu dal přikovat i Kateřinu. Zaživa. Nakonec je tam oba zazdil. Kateřina od té doby prý bloudí jako duch hradem a hledá svého milého. A aby tomu všemu na té pověsti nebylo málo, tak v 18. století byl skutečně v kapli nalezený zazděný výklenek se dvěma lidskými kostrami.
Mohutné přestavby se hrad dočkal za téměř dvousetletého držení Trčků z Lípy. Ti hradu vtiskli podobu v pozdně gotickém slohu. Trčkovský palác byl postaven na počátku 16. století. Tento palác nebyl při úpravách hradu dostavěn, ale zakonzervován. A tak je tu možné vidět i původní cihly ze 16. století. Od 18. století hrad chátral a v roce 1869 vyhořel. V průběhu 20 a 21. století byl však rekonstruován.
A tak jsem hrad samozřejmě navštívil a celý si ho prošel. Včetně věže.
Nebo podzemí které, sloužilo jako hodovní síň, ale také i jako mučírna a temnice. Natáčelo se tady i řada filmů, například pohádka „Čert ví proč“. A ze svých fotografií jsem udělal fotoblog „Hrad Lipnice nad Sázavou“, kde je z hradu daleko více fotografií, než v tomto článku.
Po návštěvě hradu jsem se vydal na místní hřbitov, kde je jednak hrob spisovatele Jaroslava Haška.
A pak asi nejhezčí výhled na hrad Lipnici. Poté jsem si došel do místní restaurace na oběd a pokračovat dál po modré turistické značce.
Opět jsem procházel nádherně jarně rozkvetlé vísky.
Cesta mě dovedla konečně opět do lesa, kde jsem došel k rozcestí „U Svatého Jana“. Tam se mezi dvěma stromy nalézá sloupová kaplička.
Les je tu nádherný. A tak jsem tu potkal i toto lesní městečko pro skřítky, které tu zřejmě vybudovaly nějaké děti.
Došel jsem až k hezké polohrázděné hájovně v Horních Lesích. Mimochodem, má romantické pořadové číslo 13 (stejně jako náš dům). Tudy vede také silnice. A tak, když mne tu viděli s krosnou na zádech, tak mi tu dokonce jedno auto zastavilo, zda náhodou nechci vzít do Světlé nad Sázavou. Odmítl jsem, protože to už by nebyl takový ten výlet, který jsem si naplánoval. A určitě řadu zajímavých míst bych minul.
Například nedalekou vesnici Závidkovice.
Tam se na návsi nalézá kaplička s rybníkem.
Turistická cesta tu naštěstí odbočuje do polí, a tak už alespoň nemusím jít po silnici. A odtud je už vidět v dálce můj dnešní cíl – Světlá nad Sázavou.
A hle, v jednom místě je tu opět pomník, připomínající, že tudy vedla trasa A. B. Svojsíka a jeho skautů na jejich tábořiště v Orlovském polesí.
A za ním se nalézá zámecký park s rybníky.
Zámek Světlá nad Sázavou je jednou ze světelských pamětihodností. Nejprve tu byla na konci 14. století postavena středověká tvrz, kterou roku 1567 nechal Burian Trčka z Lípy přestavět na lovecký zámeček. Ten byl ještě několikrát přestavován, až v druhé polovině 19. století získal dnešní novorenesanční podobu. V současné době se opravuje jeho fasáda, a tak jsem si ho mohl vyfotit jen ze strany silnice, kde fasáda zatím nebyla zakryta.
A konečně jsem se ocitl i u řeky Sázavy, kterou jsem po mostě přešel na druhou stranu. První zmínka o Světlé nad Sázavou pochází z roku 1207 (vláda Přemysla Otakara I.).
Nalézá se zde například kostel sv. Václava na náměstí.
Nebo další dominanta náměstí, a to budova radnice.
A to už mi zbývalo jen dojít na nádraží a odtud jet vlakem domů. Myslím si, že mám za sebou nejen hezký cca třináctikilometrový pěší výlet s krosnou na zádech, ale celý hezký víkend, na který budu určitě dlouho vzpomínat. Kéž bych takovýchto akcí mohl absolvovat ještě co nejvíc.
Použité zdroje: wikipedie, místní informační tabule, www.mapy.cz
