Myslím si, že se to stává občas snad každému z nás. Díváte se na televizi na nějaký pořad, který vás zaujme. No jo, ale i přesto, že vás to zaujmulo, najednou později zjistíte, že jste to nedokoukali, protože jste při tom usnuli.
Mne se to stává každou chvíli. Nejčastěji večer. Ale nejen večer. Třeba i o víkendech v poledne. Řeknu si, že se po obědě podívám na nějakou televizní pohádku, kterou na ČT1 dávají jak sobotu, tak v neděli kolem 13. hodiny. Jenže při tom opět usnu. Anebo se mi to kolikrát stane i dopoledne. Možná i proto, že se ráno brzo budím. Po snídani si řeknu, že se podívám třeba na nějaký zajímavý dokument na Prima ZOOM. Ale pak zjistím, že jsem ho také nedodíval. Jak je to všechno možné?
Hodně často jsem nad tím přemýšlel, čím to je, že zrovna sledování televize má na mne takovéto uspávací účinek. Ale určitě nejen na mne. Že by snad z televize sálala nějaká uspávací energie? Něco podobného jako například ve Svěrákově filmu Akumulátor 1? Myslím si, že tím to nebude. Že za tím bude něco jiného. A co tedy? Tak já vám to povím. Při sledování televizního pořadu, a zvlášť takového, který nás zaujme, se člověk nechává na unášet na jeho vlnách a své vlastní myšlení omezí na minimum. A právě člověk v takovémto stavu má nejlepší dispozice k usnutí.
Proto je možná dobré ještě při sledování televize něco drobného dělat, třeba něco popíjet. Anebo se to naopak dá i využít. Například, když se v noci probudíte a pak zas ne a ne usnout. V tomto případě pak využívám právě televizi jako uspávací prostředek.
Související články:
