Někteří politici by rádi umožnili adopci dětí homosexuálním párům. A protože cítí, že je toto na lidi zatím moc, vymysleli prozatím, že by to nejprve mohlo jít přes dítě partnerovo.
Když se zhruba před deseti lety rozhodovalo o registrovném partnerství osob stejného pohlaví, nebyl jsem proti. Když někdo chce spolu žít, tak ať také spolu žijí a klidně to svoje partnerství třeba i registrují. Proti nejsem ani teď. Ale pod jednou podmínkou. Že se tato „práva“ gayů a leseb nebudou přenášet na osoby třetí. V tomto případě na možnou adopci dětí. Děti by podle mého názoru určitě neměly být vychovávány v rodinách se dvěma tatínky nebo se dvěmi maminkami. To protože nevěřím tomu, že by to na ně nemělo mít žádný negativní vliv. Naopak mám strach z možného psychologického vývoje dítěte nežádoucím směrem. Navíc by se podle mého názoru mohly stát i terčem posměchu jiných dětí, že žijí v tak podivné rodině. Své námitky proti adopci dětí homosexuálními páry jsem vypsal v článku „Dětí adoptovaných homosexuálními páry by mi bylo líto“
Jenomže tady zjevně tyto snahy jsou. A aby to na lidi nebylo hned moc, chtějí nám to zřejmě dotyční převážně neomarxističtí politici klást po dávkách. A tak například vymysleli to, že pokud je rodičem dítěte jeden z partnerů, může si ho ten druhý adoptovat. Nemůžu si pomoci, ale i v tomto návrhu vidím jedno velké nebezpečí. Představme si, že dojde k tomu, co navrhují oni neomarxističtí politici, a dítě bude adoptováno i partnerem jeho rodiče. Ale co by se pak čistě teoreticky mohlo stát: ten z partnerů, který je skutečným rodičem dítěte, zemře. A ten druhý, na kterého je dítě také teď adoptováno, si pak najde nového přítele. A teď jsme přesně tam, kde jsme být nechtěli. Dítě se teď najednou ocitne do péče cizího homosexuálního páru.
Takže co k tomu říci? Že tam, kde jde o děti, je třeba v první řadě třeba přemýšlet o nejlepším zájmů dětí a nikoliv o zájmů nějaké sexuální skupiny.
Související články:
