Proč jsem jako dítě neměl rád tělocvik, ale pohyb ano

Ve zprávách idnesu jsem dnes objevil doporučení odborníků, aby děti měly ve školách více hodin tělocviku. To proto, že tloustnou a nehýbají se. S tím můžu jedině souhlasit, ale…

Když jsem chodil do školy, tak tělesná výchova zrovna nepatřila k mým oblíbeným předmětům. Přesto jsem však byl dítětem, které, když to šlo, tak běhalo venku, hrálo s klukama fotbal atp. Rád jsem také chodil na pěší výlety nebo do skautského oddílu. To byly zkrátka způsoby pohybu, které mi vyhovovaly. A to mi také zůstalo do dneška. I v dospělosti rád chodím na pěší túry, rád jezdím na kole, na lyžích, na inline bruslích a je mi přitom dobře. A dokonce k těmto aktivitám vedu i děti, co navštěvují moje zájmové kroužky.

Jenomže hodiny tělesné výchovy to bylo trochu něco jiného. Ve škole jsme je měli jen jednou týdně, ovšem za to rovnou dvě hodiny. To znamená jednou týdně dvě hodiny běhání v kuse. Únava to pak byla pořádná a navíc třeba i několikadenní. Vždy jsem si proto přál, aby nám alespoň některý rok dali do rozvrhu tělesnou výchovu až na pátek, abych pak onu únavu mohl ze sebe shodit o víkendu a nikoliv ve škole, kdy se člověk musí soustředit na učení. Ale nikdy se tak bohužel nestalo.

Dnes už vím, čím to bylo. Takto koncipovaná tělesná výchova, jak jsem ji zažil já a kdy je jedna dvojhodinovka jedenkrát týdně, je špatně. Ty děti, které nejsou na sport zvyklé, to v žádném případě nepřiměje ke kladnému vztahu k pohybu a ani k pravidelnému sportování. Naopak je takovýto zápřah jedině odradí. Proto se domnívám, že ve školách by se mělo sportovat častěji, ale v menších délkách. Jsem plně pro tři hodiny týdně tělocviku. Ale pouze po hodinách. To proto, aby sportovní výkon, který mají děti splnit ve školách, měly rozdělen pravidelněji během týdne.

Současně bych pozměnil ještě jednu věc. A to náplň tělesné výchovy. Protože mají li děti získat kladný vztah k pohybu, chce to v hodinách tělocviku dělat i takové věci, které budou pro ně budou nějak atraktivní. Dobrý nápad se mi zdá například větší zapojení zážitkových a rekreačních sportů typu cyklistiky, inline bruslení, lezení na umělé stěně a podobných aktivit. Myslím si, že na takovéto sportovní dovednosti by se mohla využít jedna hodina z těch tří. Druhá by se mohla zaměřit na kolektivní sporty typu fotbal nebo florbal a na třetí by pak zbyla ta známá tělocvikářská klasika typu atletiky, strečinkových cvičení apod.

A tak se domnívám, že pokud by se takto upravily hodiny tělesné výchovy, bylo by to pro děti nejideálnější, jaké by to mohlo pro ně být. Sportování by bylo během týdne pravidelnější a únava by nemusela být taková, jako po dvouhodinovce. A přitom každý by si tam našel to, co ho baví a co dělá rád. A kladný vztah dětí ke sportu by tak podle mého názoru jen ožil.   

Zdroj: Přidejte dětem hodinu tělocviku, ať netloustnou, žádají sportovní kluby

Související články:

Mé dobrodružství na lanovém parku

Dalších nejméně 100 let klasických letních táborů

cyklofotoblog

Příběh jízdního kola

Příběh in-line bruslí

Příběh lyží

Turistika – jeden z nejpřirozenějších sportů pro člověka