Starověcí bohové nepřilétali jen z oblohy a vesmíru – tedy mimozemšťané. Kromě těchto bytostí byli i tací bohové, kteří přicházeli úplně z jiných končin. Mohli někteří z nich pocházet například z paralelního světa?
Takto se znázorňuje zakřivení prostoru v okolí hmotných objektů
To že mnozí starověcí bohové přicházeli seshora, z oblohy, z hvězd, tedy z vesmíru, je stará známá písnička. Starověcí lidé zkrátka pozorovali něco pro ně bylo neznámého, například létající stroje a bytosti z nichž vylézající. Z našeho moderního pohledu to byli nejspíš mimozemští cestovatelé, kteří v dávných dobách navštívili naší planetu. A protože na naše předky působila jejich technika nadlidsky, tak to pro ně zkrátka byli bohové. I dnešní technologie, kdyby se dostala mezi prosté obyvatele starověkých civilizací (a možná i středověkých), nejspíš by ji považovali za projev nějakého božstva a k našim letadlům a jejich pilotům by se nejspíš začali nějakým způsobem modlit, protože by si zkrátka naši technologii neuměli vysvětlit.
Ovšem podle starověkých legend nepřicházeli všichni bohové jen seshora. Byli i tací, kteří přicházeli z úplně jiných míst. Domnívám se, že po obloze jsou druhým nejčastějším místem, kudy sem oni bohové pronikli či sem tam údajně narodili, jeskyně či hlubiny země. Bohové, kteří se k nám dostali skrz jeskyně, pravděpodobně nebudou pocházet tam ze shora, ale odněkud jinud. Zkusme si tedy ve zkratce projít ty nejznámější případy:
Hapi byl staroegyptským bohem záplav a úrody. To on přivolával každoroční záplavy, díky nimž pak byla v Egyptě dobrá úroda. Podle mytologie žil Hapi v jeskyni poblíž pramene Nilu. (http://cs.wikipedia.org/wiki/Hapi_%28b%C5%AFh_z%C3%A1plav%29)
V aztéckých a středoamerických mytologiích měly jeskyně zvláštní postavení, neboť i nimi vycházeli na Zem bohové. Ta asi nejdůležitější se nalézala v Teotihuacanu. (viz http://cs.wikipedia.org/wiki/Teotihuac%C3%A1n)
Úžasné a málo známe předkolumbovské lokality
Na japonském ostrově Kjúšú se nalézá jeskyně Amano-Iwato, které se říkalo „kamenné dveře nebe“. Z této jeskyně byla dle místních legend vylákána bohyně slunce Amaterasu, aby vrátila světu sluneční světlo. (http://en.wikipedia.org/wiki/Amano-Iwato).
V jeskyni v pohoří Ída na Krétě se narodil nejvyšší řecký bůh Zeus. Diova matka Rhea se tu s ním ukryla neboť jeho otec Kronos byl varován, že ho některé z jeho dětí svrhne a stane se místo něj nejvyšším božským vládcem. (viz Kréta z hlediska záhad a archeoastronautiky)
S jeskyní jsou přímo spjati i další řečtí bohové, a to Hypnos, Hermes či Dionýsos. I tito bohové dle antické mytologie, měli určitou část svého života strávit v jeskyni. A řada starořeckých mytologických postav měla zas přímý vztah k podsvětí. Nejznámější jsou Hádes, bůh podsvětí a nebo Charón, což byl zas převozník do podsvětí.
Římští archeologové možná našli jeskyni Romula a Rema - iDNES.cz)
Ve starověkém Římě byl jeden z náboženských směrů tzv. „Mithraismus“. I ústřední postava tohoto náboženského směru, bůh Mithras se podle legendy narodil či vynořil z jeskyně (http://cs.wikipedia.org/wiki/Mithraismus)
V Betlémské jeskyni se údajně narodil i Ježíš Kristus. Tato jeskyně je dnes součástí baziliky Narození Páně v Betlémě.
Prorok Mohamed, když mu bylo 40 let, tak v jeskyni Hira poblíž Mekky obdržel první zjevení od archanděla Gabriela.
A po světě bychom našli i další.
V souvislosti s těmito bohy bych chtěl také zmínit odstavec z knížky Ericha von Dänikena „Znamení z vesmíru“, který si tam v kapitole 12 všiml jedné zajímavé věci. Cituji: „Nejstarší bohové stvoření vždy přicházejí z kosmu a po vykonané práci se tam vracejí. Teprve pozdější generace bohů přichází z jeskyní, hlubin země či vody.“ Pan Däniken si tak zřejmě všiml zajímavé věci, a to té, že mezi těmi bohy existuje dokonce i nějaká časová souvislost. Opět jen náhoda? Že by se civilizace těchto bytostí dostala na tu správnou vyspělou techniku až o něco později, než civilizace těch, co přiletěli z vesmíru?
Tak odkud by tedy tito bohové mohli pocházet, když ne tedy z kosmu, ale z jeskyně či podzemí? V legendách mnoha národů, a to včetně našeho českého se hovoří o podzemních prostorách, kde žijí například jacísi spící rytíři, kterým plyne čas jinou rychlostí než nám. Nejznámější takovou to českou pověstí jsou blaničtí rytíři (viz Pěší túra magickým Podblanickem). Ale existují i jejich další obdoby. Dalšími variantami o podzemních a jeskynních prostorách jsou tzv. velikonoční poklady. I tam plyne čas podstatně rychleji, než u nás. Vzhledem k onomu jinak plynoucímu času vše nasvědčuje tomu, že se nejedná o žádné podzemní místo, ale pravděpodobně o vstup do nějakého paralelního časoprostoru. (tuto hypotézu jsem popsal v článku Mýtická svědectví o paralelním časoprostoru.
Můžou tak právě odtud oni zmínění jeskynní bohové pocházet? Jestliže by měli přicházet z obdoby planety Země v některém v sousedním paralelním vesmíru, tak sem samozřejmě musí pronikat nějak, co kopíruje povrch naší planety. Jeskyně se v tomto případě zdají přímo ideální, jako případné přestupové hyperprostorové brány. A také mám ten pocit, že to, co jsem nastínil v několika výše zmíněných odstavcích, do sebe zapadá jako ozubená kolečka.
Tak co si, záhadologická veřejnosti, myslíte? Můžeme být v této mé hypotéze alespoň na správné stopě?
Zdroje a použitá literatura: wikipedie a odkazy použité v článku
Vašíček A., Záhady Peru, Mystery Film, Ostrava 2006
Wilson C: Místa, kde se lidé setkávají s bohy, Knižní klub, Praha, 1998
Däniken E: Znamení z vesmíru, Ikrar, KK, Praha 1998
Související články:
Rubrika: archeoastronautika