Příběh jízdního kola

Možná i vy máte doma ten obdivuhodný stroj z trubek, řetězů, kol a koleček, který vám umožní za pomocí vlastní síly se dopravit na co největší vzdálenost. Marně byste asi hledali nějakou jeho obdobu. Řeč je samozřejmě o bicyklu.

Vám se to zdá samozřejmé. Vyndáte svého kovového souputníka ze skladu, pokud je potřeba, tak ho napumpujete či namažete. Pak nasednete, šlápnete do pedálů a jedete, kam si zamanete. Ale víte vůbec, že k dnešnímu jízdnímu kolu byla docela dlouhá cesta?  

Dosud není úplně jasné, kdy tento jednostopý fenomén dvou rámem spojených kol vlastně začal. Prapočátek všeho je zřejmě kolem r. 3500 př. n. letopočtem v Sumeru na území dnešního Iráku, v první doložené vyspělé civilizaci, která kdy na naší planetě žila. Tam bylo poprvé vymyšleno kolo, tedy jako součástka. Ale bylo používáno především, jako díl klasického dvoustopého vozu. To v Egyptě, tam už něco, co dnešní bicykl hodně vzdáleně připomínalo, možná už měli. Bylo to však poháněno pouze odrazem lidských nohou. Svědčí o tom kresby a hieroglyfy, které  byly nalezeny v hrobce faraóna Tutanchamona ze 14. století před naším letopočtem a na sloupu Ramsese II. z Luxoru, který byl zhotoven v roce 638 před naším letopočtem.

    Později se o objev jízdního kola pokoušel prý i legendární Leonardo da Vinci,ale neúspěšně. Až v roce 1

818 se vynálezci Ludwigu von Draisovi z Bádenska povedla jakási kolařská prvotina. Ta však pořád ještě nebyla poháněná šlapáním, ale stále jen odrážením nohou od země. Podle jeho vynálezce se tomuto stroji začalo říkat draisna a sám její tvůrce na něm v červenci 1817 urazil 15 km. Jednalo se nejdříve o dřevěný stroj, kterému v roce 1861 pařížský mechanik Ernest Michaux namontoval na přední kolo kliky s pedály a šlapací kolo bylo na světě. Když později namísto dřeva použil kov, vynález získal daleko lepší odolnost.  

V sedmdesátých letech předminulého století se také objevila známá vysoká kola, ale kvůli nízké bezpečnosti bylo v Anglii vyvinuto již nižší kolo, už velice podobné našemu, poháněné šlapkami a řetězem. 

   S rozvojem jízdního kola se také v 19. století začali objevovat  první závody, například v roce 1891 závod  Bordeaux – Paříš, ale k tomu nejslavnějšímu zlomu došlo 20. května 1903, kdy dva francouzští novináři Lefévre a Desrange vypsali ve svém časopise etapový závod dlouhý 2 400 km známý jako Tour de France. A v dalších letech ho ještě ztížili.

  Kola se uchytila i u nás, například v sedmdesátých letech 19. stol. byl založen Český klub velocipedistů. Ve 20. století se jízdní kola pořád zdokonalovala a stávala dostupnými pro širokou veřejnost, která na nich začala jezdit jak do zaměstnání, tak na výlety. Z jízdního kola se stal fenomén. Stále bylo zdokonalováno. Například se neustále vyvíjí rám kola. Design musí jít ruku v ruce s kvalitou jízdy. Vznikly také odpružené vidlice (i když já stále dávám přednost těm pevným). Svým vývojem prošlo i řazení a přehazovačky, a tak dnes není problém vyjet i sebenáročnější kopec. A co třeba takové pedály? Z obyčejných pedálů, které kolo pohání pouze šlapáním ve směru dolů vznikly postupně pedály nášlapné, na kterých jde za pomoci speciálních bot šlapat i pohybem směrem nahoru.

Ruku v ruce s tím jdou i druhy jízdních kol, které byly vyvinuty pro ten či který účel. Takže kromě kol silničních, tu máme i kola horská, trackingová, terénní, sálová, na freestyle nebo tandemová, lehocipedy či jednokolou a další. A jsem přesvědčen, že v budoucnu budou vznikat i další typy, protože lidé mají tendenci ke stále více zážitkovějšímu trávení volného času.

Chtěl bych se však zmínit i o tom, že nahoru šla i vlastní kvalita kol. A to uvedu příklad z vlastní zkušenosti. Když jsem byl kluk (80. léta, byl jsem tak ve čtvrté nebo páté třídě), dostal jsem od rodičů pánské kolo Liberta. Za nějakou ne moc dlouhou dobu se začalo téměř doslova rozpadat. A tak jsem ho dal do kůlničky a tam zůstalo po celou dobu. Už nikdo z rodiny ani nevěřil, že se na něm bude dát ještě jezdit. Předloni jsem ale na internetu nalezl firmu, která kromě běžného cyklistického servisu provádí i repase takových to starších jízdních kol. Řekl jsem si, že to zkusím, třeba se to povede dát dohromady. Možná se budete divit, ono se to povedlo, samozřejmě za použití novějších součástek. Jezdí se na něm dobře, a tak jsem nyní na tomto kole z 80. let už určitě něm najel víc, než tehdy jako kluk (viz přiložený obr). Kromě toho navíc téměř deset let používám horské kolo Autor – Mystic, se kterým jsem za tu dobu neměl zatím jediné závažnější problémy.

A tak si občas i rád vyjedu, ať už do okolí svého bydliště nebo na nějaký výlet. Člověk se protáhne a při tom ze sebe vydá nějaký ten sportovní výkon, který se nedá nijak ošidit. A tak jako přílohu přikládám pár fotografií ze svých cyklovýjižděk. Například tvrz Tuchoraz u Českého Brodu. Pokud jste náhodou sledovali pořad ČT Toulavá kamera z 8. 8. 2010 , mohli jste se dozvědět, že v okolí této středověké památky byla vytvořena naučná stezka, která se z části dá projet i na kole. Nebo Prokopské údolí, kam jsem se vloni vydal společně s pražskou pobočkou Sdružení přátel Jaroslava Foglara. Více viz v článku: Na kole Prokopským údolím po stopách Jaroslava Foglara“. Přitom bych rád připomněl, že tento spisovatel vytvořil fenomén hlavolamu ježka v kleci, v jehož dutině se měl ukrývat plánek na pověstné létající kolo zámečnického učně Jana Tleskače.  Nedávno jsem se vydal též podél Berounky na Karlštejn a pak zpět po cyklotrase č. 13, spojující Karlštejna Prahu. A nesmím ani zapomenout na cyklotrasu č. 1, která vede v okolí mého bydliště a vlastně by měla spojovat Prahu a Brno (více viz Krajinou jihovýchodní Prahy).

A co říci závěrem? Že jsem přesvědčen, že cyklistika půjde dopředu, a to nejen proto, že v současné době probíhá renesance zdravého pohybu v přírodě, ale i proto, že lidé chtějí zažívat stále více dobrodružství a právě kolo je k tomu ideálním prostředkem. Nezbývá, než si přát aby tam, kde se pohybují cyklisté, bylo méně automobilové dopravy, a to nejen kvůli hrozícímu střetu s nějakým „sebevědomým automobilovým magorem“, ale i proto, aby nemuseli inhalovat ze vzduchu ty škodliviny, které motorová vozidla vypouštějí. Zdravý pohyb v přírodě totiž vyžaduje i zdravý vzduch.

Šťastnou cestu na Vašich vyjížďkách.

Zdroj a použitá literatura

http://is.muni.cz/th/102165/fsps_b/cd/studijni_materia/links2/page2atext.htm

http://igorpechanec.aspone.cz/page/Historie-cyklistiky.aspx

Šafránek  J: Kolo pro děti a jejich rodiče, Portál, Praha, 2000

Soulek I., Martinek K.: Cyklistika, Grada Publishing, Praha, 2000

Foto: autor

Související články

Příběh in-line bruslí

Příběh lyží

Znáte svoje kolo? Aneb jednoduchý cyklistický speciál

Češi, podpořme inline bruslení jako olympijský sport!

Rubrika: tábornictví a turistika

Rubrika: výlety a tramping