Nyní se opět začalo živě diskutovat o evoluci. Nejen proto, že letos slavíme 200 let od narození Charlese Darwina a 150 let od vydání jeho knihy „O původu druhů“, ale i díky jednomu kontroverznímu spisu jednoho zaměstnance Pražského hradu.
Tak se mi v poslední době zdá, že jak evolucionizmus tak kreacionizmus mezi s sebou stále více soupeří o své pravdě. I přesto, že se považuji za věřícího člověka, myslím si, že věřit vzniku světa čistě dle teorií kreacionistů je v současné době docela absurdní. Vždyť kreacionisti také nezřídka tvrdí, že svět, tedy Země či vesmír, jsou staré jen několik málo tisíc let. A to jen proto, aby jejich přesvědčení bylo v doslovném souladu s tím, co se píše v Bibli. Proti takovéto hypotéze však lze nasadit dost jednoduchý argument. Když je svět tak mladý, jak je například možné, že naši astronomové dokážou pozorovat třeba takový střed naší Galaxie, ze které nám letí světlo asi 30000 let? Jak je možné, že obyvatelé jižní polokoule můžou na své obloze vidět Velký a Malý Magellanův oblak vzdálený od nás necelých 200 tisíc světelných let? Jak to, že můžeme pozorovat spirální galaxii M31 v Andromedě, vzdálenou 2,5 milionů světelných let? A jak to, že pozemské astronomické přístroje vůbec dokáží sledovat objekty, jejichž světlo k nám letí i miliardy let? Pokud by měl být svět starý kolem těch jimi proklamovanými 6 - 10 tisíci let, tyto objekty bychom tedy zákonitě neměli na obloze vůbec spatřit!
S další naprostou demagogií přišel i spolupracovník současného českého prezidenta Petr Hájek. Na názor, že nepochází z opice, má samozřejmě právo. Co mi však připadá jako demagogie, je jeho spojování darwinizmu s politikou. To někdo může fakt neuznávat darwinizmus hlavně proto, že si myslí, že je to symbol levičáctví či dokonce marxismu? To mi připadá obdobně absurdní jako případ z doby totality, o kterém se zmínili v nedělním Retru. Tenkrát komunistický soud udělil několika mladým lidem tresty odnětí svobody jenom za to, že si v kavárně zatančili rokenrol, tanec, jenž byl dle tehdejšího názoru jakýsi symbol zlých imperialistů z USA. V obou případech nejde o nic jiného než o sčítání hrušek s jablky. Vlastně ne s jablky, ale s okurkami nebo dokonce s pampeliškami.
Ale aby nedošlo k omylu, že bych byl materialista a bezbřehý zastánce evoluční teorie, musím na druhou stranu říci, že jak s evoluční teorií, tak se stvořením částečně souhlasím. A jak? Domnívám se, že vesmír je dílem nějaké vyšší bytosti či nějaké vyšší energie, které můžeme říkat třeba Bůh. A takové teorie, jako je třeba velký třesk, nebo evolucionizmus, nejsou nic jiného než výrobní nástroje tohoto někoho. Ale i tak tam má evoluční teorie ještě pořád dost důležitou roli.
Když se však nad evolucí zamyslíme, je to pro lidstvo pořád docela v něčem optimistické. A co to je, tomu se chci věnovat úplně na závěr svého zamyšlení. Úvahy kreacionalistů jsou zaměřeny převážně na to, jak jsme vznikli. Dle jejich teorie byl člověk jednou stvořen a dál se už prostě nevyvíjí. To s evolucionistickou hypotézou jsme na tom lépe. Člověk se vyvíjel z jednodušších živočichů do složitějších a dá se tedy předpokládat, že tomu tak bude i nadále. Jak se však průběžně vyvíjí tělo živočichů, tak se samozřejmě vyvíjí i mozek a spolu s ním i duševní schopnosti. Proto tak stále existuje i ta naděje, že se lidé budou ještě nadále vyvíjet duševně i duchovně. Ať se na mne nikdo nezlobí, ale já současný stav duševní vyspělosti lidstva stále za dokonalý nepovažuji. Takové bytosti, které často chovají nenávist k jiným jedincům svého druhu, nebo se dívají skrz prsty na příslušníky jiné rasy či národa nebo dokonce ničí životní prostředí svojí rodné planety, já prostě za dokonalé tvory považovat nemůžu. Proto evolucionizmus vidím i jako určitou naději pro lidstvo, že by mohlo být jednou lepší, než jaké je teď. Kreacionisté s takovouto nadějí přijít nemůžou. Pro ty je stav každého živočicha neustále stejný. Takový, jak tomu bylo na počátku po stvoření. Takže pane Darwine, děkuji Vám, že Vaše teorie dává lidstvu takovouto naději. A děkuji i Bohu, že takovýto nástroj pro svoje stvoření použil.
