Popravdě řečeno, nechtělo se mu. Komu také, Vždyť by si to přece měli po sobě uklidit ti, co to udělali. A to byli Železňáci. „Ach jo, to jsou tedy prasátka.“ Ale bylo to přání Davida.
Tato kapitola navazuje na předchozí díl: Dopis zlatým písmem
A tak se Rosťa pustil do uklízení papírků a cigaretových nedopalků. „To je tedy štěstí, že tu ten altán neshořel!“ říkal si, když viděl ty nedopalky.
Vyšel ven, podíval se, kde je nejbližší koš. Jeden byl vzdálený asi padesát metrů. A na druhé straně byl další. Ještě, že měl na nohou brusle. Tak to snad půjde rychleji. Akorát se musel více ohnout. A tak sebral první várku papírků a vydal se ke koši. Vrátil se a jel pro druhou várkou odpadků. Takhle jel ještě asi čtyřikrát a nakonec přišly na řadu cigaretové nedopalky. Nebyla to zrovna příjemná práce. Ale pokud to pomůže obnovit jeho přátelství s Davidem, rád to udělá. Když byl vnitřek altánu uklizen, zjistil, že koš je zcela zaplněn. Teď zbývá ještě uklidit kolem altánu. A tak opět sebral pár papírků a vyrazil tentokrát ke druhému koši. Když vyhazoval odpadky do koše, najednou si všiml, že tu neuklízí sám. Že by se k němu přidali další? Co to?
Byla to jen shoda náhod. Nápad uklidit po zimě park totiž napadl i členy z Martinova zálesáckého oddílu. První, kdo se Rosti všiml, byl jejich vedoucí Vejn:
„No výborně, tady máme dalšího pomocníka!“
Rosťa se otočil a poznal své staré známé. Byl zde také Martin a další jeho kamarádi.
„To je zajímavý nápad, vzít si na úklid parku kolečkové brusle,“ podivil se Vejn. „Alespoň ti to půjde rychleji.“
A pak se ozval někdo z kluků: „To je jako prodavači v hypermarketech. Ty tam také kolikrát jezdí na bruslích, aby zboží rychle doplnili a rychleji zákazníky obsloužili.“
„Přidej se k nám, a budeme to mít rychlejší,“ navrhl mu Vejn.
Rosťa mu odpověděl, že uklízí okolo altánu.
„Tak dobře,“ schválil mu jeho aktivitu vedoucí. A Rosťa se vydal pro další várku papírků. Zase jel asi dvakrát nebo třikrát. Když už měl všechno uklizeno, tak při poslední cestě ke koši na něj zavolal Martin, že našel něco zajímavého. Rosťa k němu zašel a podíval se, co to je. Byla to nějaká brožurka o místním zámku. A tak začali listovat. Psalo se tam všechno možné. Od historie, přes pověsti až k informacím o autorech. V jednom místě Rosťu plácla přes oči tato věta:
„V PROSTORU Za zámkem se nalézÁ tajuplné sklepení, kde se podle pověstí vyskytují strašidelná zjevení ohnivého psa, který tu prý střeží poklad. DODNES JE VOLNĚ PŘÍSTUPNÉ.“
Tak to je oba zarazilo. Protože o takovéto pověsti ještě nikdy neslyšeli. A o žádném tajuplném sklepení také ne. A tak šli sešit ukázat Vejnovi. Ten si to přečetl a pravil. „No pánové, tak vidíte. Někdo si koupí na zámku informační brožurku a pak ji takhle odhodí do parku. To je strašné. Ale s tím sklepením, to je zajímavé. Dokonce ani já takovou pověst neznám. Ale kdo ví, třeba to vypátráte vy.“
Byl to zajímavý nápad. A tak se oba kluci dohodli, že až Martinovi skončí oddílová schůzka, domluví se, a že půjdou spolu to sklepení najít.
Pokračování příště:
Předešlé díly seriálu Inlajnový duch (seriál):
7. díl: Hodně tvrdý trénink
