I v letošním roce jsem si v předvánočním období udělal procházku Prahou. Žádné nakupování, žádný shon. Jen výlet za památkami a za kulturou. Tentokrát byl navíc laděný jak ladovsky tak dokonce i foglarovsky
Pražskou MHD jsem se nejdřív dostal na Malostranskou stanici a odtud jsem vyrazil ulicí U Lužického semináře.
Proč zrovna touto ulicí? Tady totiž byly letos ukryté Rychlé Šípy. "Hledáme Rychleké Šípy" je tradiční hra, která po Praze probíhá každoročně od 17. listopadu do 17. prosince.
Letos pořadatelé zvolili jedno zvláštní místo na Malé Straně, a to nejužší uličku v Praze, jejíž provoz pro chodce řídí semafor. To proto, že dva lidi, kteří by se tu potkali, by se sem nevešli.
Pak jsem se vydal na pražskou Kampu. Tento ostrov pod Karlovým mostem. Má pro mne vánoční symboliku hned dvakrát. Jednak si tu vždy připomenu seriál o Chobotničkách, který se vysílá vždy tradičně kolem vánoc.
A jsou tady také i vánoční trhy.
Pak jsem to vzal podél Muzea Karla Zemana. Ty jo, to už jsou čtyři roky, co jsem v něm byl při výletu "Výlet Prahou z Holešovic na Petřín".
Tady se nalézáme poblíž Maltézského náměstí. Na této fotce jsou hned dvě zajímavá místa. Jednak socha sv. Jana Křtitele. A vzadu mezi domy můžeme zahlédnout i onu věž, ve které bydlel pan Louka (Zdeněk Svěrák) ve filmu Kolja.
Pak jsem se vydal do kostela Panny Marie Vítězné, známého především soškou Pražského Jezulátka (viz podrobnosti "Mystéria pražského Jezulátka")
Ačkoliv je Jezulátko tradičně oblečené do nejrůznějších šatiček, tak jednou za rok, vždy na prahu vánoční doby, můžeme spatřit jezulátko nahé. Je to proto, že Ježíšek právě takto přišel na svět.
Poté jsem si došel do jedné z restaurací na oběd. A pak na most Legií. Tento most byl otevřen 14. června 1901, a to za přítomnosti císaře Františka Josefa. Díky fotografii "Procházka na mostě" tak císař získal v Čechách i svojí přezdívku.
Fronta parníků před stavidlem. I teď v prosinci. Kapitán Adam Korkorán by se asi hodně divil.
Dětský ostrov se sochou Vltavy a jejich čtyř největších přítoků (Lužnice, Otavy, Sázavy a Berounky) z roku 1916.
Střelecký ostrov s hostincem.
Národní divadlo. Novorenesanční budova podle architekta Josefa Zítka. Otevřeno bylo v roce 1881 a znovu po požáru v roce 1883.
Slovanský ostrov, neboli Žofín. Žofínský palác z 30. let 19. století. Bývalo to svého času nejdůležitější centrum pražkého společenského života.
Mánes se štítkovskou vodárenskou věží z konce 16. století. Mimochodem je o 115 centimetrů vychýlena, a proto je považována za nejšikmější věž v Praze.
Dorazil jsem až k Tančícímu domu, jenž byl dostavěn v roce 1996. Je to jedna z nejznámějších novodobých staveb v Praze. Architekty domu jsou Vlado Milunič a Frank O. Gehry.
A v Tančíčím domě probíhá od 15. listopadu 2017 do 1. dubna 2018 výstava "Sedmičky Josefa Lady". Mimochodem, den, když jsem výstavu navštívil, byl 17. prosinec 2017, což bylo přesně 130 let od narození malíře Josefa Lady. Hezká to souvislost.
A právě jemu je zde věnovaná výstava nalézající se ve čtyřech patrech. A teď v předvánočním a vánočním období jistě přijemný cíl výletů.
Díky vstupence z výstavy jsem se mohl podívat i na vyhlídku Tančícího domu. Toto je zblízka ta skluptura na vrcholu nárožní části domu.
A výhled z Tančíčího domu na Vltavu.
Od Tančícího domu jsem si to namířil Resslovou ulicí k pravoslavnému chrámu sv. Cyrila a Metoděle.
To je barokní kostel postavený v letech 1730-36.
Ovšem nejvíc je kostel proslulý kvůli 2. světové válce. Stal se totiž posledním útočištěm atentátníků na zastupujícího protektora R. Heydricha. Právě tady zahynulo 18. června 1942 sedm válečných hrdinů: Jozef Gabčík, Jan Kubiš, Josef Valčík, Adolf Opálka, Josef Bublík, Jan Hrubý a Jaroslav Švarc. A tak jsem si vzpomněl i na píseň J. Vyčítala "Honza Vycital - Battledress". Dnes je v kostele i Památník Heydrichiády, který je možné zdarma navštívit.
Pak jsem si to vydal Pštrossovou ulicí a opět kolem Národního divadla. A přišel jsem k parku Národního probuzení s pomníkem císaře Františka.
A pak k románské rotundě sv. Kříže z 12. století.
A pak jsem si to, jako každý rok, namířil do Betlémské kaple na vánoční výstavu.
Jako pokaždé, tak i letos je tu hezká výstava betlémů a dalších věcí spojenými s vánocemi. Skutečně zde člověk nasákne vánoční atmosférou. Například tento betlém je vyráběný podle Josefa Lady, na jehož výstavě jsem před chvílí byl.
Po prohlídce vánoční výstavy v Betlémské kapli jsem si to namířil nejprve na Malé náměstí, kde je menší vánoční trh.
A pak i na Staroměstské náměstí, kde je velký vánoční trh.
Já před hlavním pódiem.
A pak najednou přišlo opravdu husté sněžení. Já jsem se před ním schoval k těmto stánkům, kde jsem si dal dva svařáky a trdelník.
A teď pro srovnání, jak vypadá Staroměstské náměstí po cca půlhodině onoho sněžení.
Pak jsem si to vydal dál, a to na Ovocný trh, kde je kluziště s možností bruslení.
Sněhem pocukrovaná Prašná brána.
Vánoční Náměstí republiky.
A naproti i vánoční Kotva.
Vešel jsem dovnitř. Ale ne nakupovat. Jen si to tam prohlédnout, neboť jsem tam už několik let nebyl. A překvapil mně jeden z vnitřních eskalátorů. Díky zrcadlům všude kolem dokola to u něj vypadá jak v kaleidoskopu.
A protože se blížila 17. hodina, vydal jsem se ke kostelu sv. Haštala.
Foglarovými Rychlými šípy dnešní výlet započal, Rychlými šípy bude i končit. Tady se totiž nalézá ulička "Ve Stínadlech".
A pak se tu každý rok koná 17. prosince tradiční večer světel. A to už od roku 1988. Musela to být odvaha v době vlády komunistického režimu si připomenout dílo Jaroslava Foglara - Jestřába, spisovatele, jehož knížky z ideologických důvodů prakticky nesměly vycházet. A také televizní seriál Záhada Hlavolamu. Stalo se tak 17. prosince onoho roku. A proč právě v tento den? Protože právě 17. prosince 1938, o padesát let dříve, vyšel v časopise „Mladý hlasatel“ vůbec první díl kresleného seriálu „Rychlé šípy“ (viz podrobnosti v článku "Adventní kalendář: foglarovská předvánoční tradice".
Od té doby se Večer světel koná každý rok. Například se zde vyhlašují výsledky oné hledací soutěže "Hledáme Rychlé šípy"
Na závěr jsme všichni účastníci letošního Večera světel dostali i toto pečivo představující dva stínadelské symboly. Poznáte je? List ginga a žlutý kvítek.
Po Večeru světel jsem se už vydal zpět domů. A vám všem čtenářům přeju hezky prožité vánoční svátky.
Zdroje: wikipedia, místní informační tabule
