Kdo sleduje diskuzi vědců kolem života ve vesmíru, musí si připadat jako na houpačce. Jeden řekne to a jiný ono. Nedávno se tak nechal slyšet jistý Dimitar Sasselov, že naše lidstvo je prý na špici vývoje života ve vesmíru.
Naše Galaxiewikipedie
Sasselov je harvardský astronom původně z Bulharska, který nyní pracuje na Harvardské univerzitě a mimo jiné se podílí na práci kosmického dalekohledu Kepler, hledající exoplanety. V posledních dnech média zaplavily zprávy, že tento vědec přišel se zajímavým objevem. Současné pozemské lidstvo je prý na špici vývoje života ve vesmíru. Jak na to přišel? Vychází z toho, že 90 procent hvězd v galaxii je malých a nebo mladých na to, aby se u nich dokázala zformovat planeta, na které by mohl vzniknout život. Se zbývajícího množství hvězd mají Zemi podobné planety v obyvatelné zóně pouze dvě procenta. Z toho vyplývá, že života na pozemské úrovni musí být v galaxii hodně málo. A je tak i prý málo pravděpodobné, že by někde existovala civilizace vyspělejší než tady. (zdroj: http://www.ivesmir.eu/2012/02/zivot-ve-vesmiru-jak-to-tedy-je, wikipedie). Hold co se dá dělat, asi v tom vesmíru budeme přece jen sami.
Tak počkat. Kdo mi to tady co vykládá? Naše galaxie Mléčná dráha má přeci 200 miliard hvězd. Jestliže se budeme držet Sasselových výpočtů, tak těch 10 procent správně starých a velkých hvězd je zhruba 20 miliard. Jestliže dáme na jeho studii a budeme počítat dále na ty dvě procenta, dostaneme se na číslo 400 milionů hvězd s planetami zemského typu v zóně života! Takže já nevím, jak Vám, ale kdyby mne někdo řekl, že v Mléčné dráze může být až 400 milionů hvězd s takovýmito planetami, tak mne jen utvrdí v tom, že naše galaxie může životem více než překypovat!
Co z toho plyne? Že být na místě tohoto vědce, anebo spíš na místě médií, která s největší pravděpodobností jeho názor překroutila, tak bych si nějaké řeči o lidstvu na špici vývoje života ve vesmíru hodně odpustil. A tak v těchto a podobných tvrzeních nevidím nic jiného, než jen snahu manipulovat myšlení lidí směrem k osamocenionizmu, antropocentrismu a pocitu výjimečnosti. Obdobného tomu, jako například středověcí inkvizitoři šířili doktrínu o výjimečnosti naší planety uprostřed celého vesmíru, kolem které se vše točí. I ta však s postupem informací padla a tento náš současný pocit výjimečnosti čeká nejspíš osud podobný.
Závěr je pro mne jednoznačný. Studie D. Sasselova mne v žádném případě nepřesvědčila o výjimečnosti pozemského života i civilizace ve vesmíru. Naopak, ač to zřejmě nebylo otcem myšlenky, tak mne to spíš utvrdilo v tom, že život v rámci naší Galaxie je něco naprosto běžného a může se běžně vyskytovat na nejrůznějších úrovní vývoje.
Související články:
Rubrika: Vesmír a život v něm
