S turistickým oddílem jezdíme před vánoci do přírody na vánoční výpravu. Občas takhle například jezdíme do Hrusic připomenout si klasické ladovské vánoce. Asi před šesti lety se nám tu stala zvláštní příhoda.
A tak jsme s dětmi tenkrát nasedli na vlak a jeli s ním do Mirošovic. Odtud je to do Hrusic už jen dva kilometry. Protože den před naší výpravou napadl sníh, udělalo nám to tu i klasickou ladovskou zimu. Nejprve jsme sešli do údolí, kde jsme podešli dálniční most. Jistě není bez zajímavosti, že právě tady v minulosti byl rybník, známý pod názvem „Jedličkova louže“. Právě tady to bylo místo oněch zimních radovánek hrusických dětí, jaké známe i z obrázků Josefa Lady. Dnes zde vede dálnice, a tak rybník už dnes bohužel neexistuje.
A pak jsme se vydali do příkrého kopce, až jsme došli do Hrusic. A tady v Památníku Josefa Lady jsme měli na jedenáctou hodinu objednanou prohlídku. Protože že byl advent, tak jsme měli jednu velice zvláštní průvodkyni, a to průvodkyni převlečenou za čertici. Viděli jsme zde spoustu obrázků Josefa Lady a jeho dcery Aleny, dále knížky, modely rodné chalupy, pohádkové bytosti a i osobní věci, které pan Lada používal. A asi nejvíc se děti těšily na to, až jim do jejich oddílových průkazek dají hezká razítka s Mikešem.
A protože z nich měli všichni radost, došli jsme ještě do informačního centra v Hrusicích pro razítko s vodníkem. Pak jsme si to zamířili na oběd do hrusické hospody "U Sejků" , která je především známý z Ladova obrazu hospodské rvačky.
V Hrusicích jsme ještě viděli i několik dalších zajímavých míst, například chlívek čuníka Pašíka nebo místo, kde stával rodný domek Josefa Lady. A je docela možné, že jsme potkali samotného kocoura Mikeše nebo některého z jeho bratranců. Černý kocourek si to seděl na zábradlí jednoho z domečků a díval se na nás.
A pak už nás čekalo další místo známé z Ladových knížek. A to les Šmejkalka, se kterým se můžeme setkat v knížce "Bubáci a hastrmani". Někteří čekali, že zde potkáme i samotného bubáka Mulisáka. Bylo totiž třináctého prosince a ještě k tomu úplněk. A to je doba, kterou můžou mít strašidla rádi.
Pravého Mulisáka jsme sice neviděli, ale je docela možné, že nám tento dobrý duch tohoto lesa seslal pomoc. Stalo se totiž to, že když jsme přecházeli zdejší potok, tak jeden z kluků na lávce uklouzl a skončil přímo ve vodě. Co teď? Měl sice jen namočené kalhoty a boty. Ale co když v tomto počasí hoch nastydne? To by nás jeho rodiče asi moc nepochválili. A ještě máme v plánu oddílovou nadílku v nedalekém lese. Najednou se, kde se vzal, tu se vzal jeden z místních chatařů. Vzal nás k sobě do tepla a ještě nám věnoval nějaké starší tepláky a ponožky, aby se kluk mohl převléknout do suchého. My jsme mu na oplátku zazpívali několik koled.
Je docela možné, že nám zdejší strašidlo Mulisák pomohlo ještě jednou. To proto, že nám i přes silně napjatý čas neujel ani autobus z Ondřejova a dokonce ani vlak ze Stránčic. Všechny děti jsme dovezli včas a hlavně v pořádku. A všichni jsme navíc měli zážitky, na které se nezapomíná.
Psal jsem právě před rokem v adventním kalendáři 2013, věnovaném vánočním a adventním tradicím:
Psal jsem právě před dvěma roky v adventním kalendáři 2012, věnovaným mým předvánočním dárkům:
Rád bych také chtěl připomenout některé ne úplně všeobecně známé vánoční koledy. Dnešní odkaz na takovouto vánoční koledu je:
