Chcete zažít Staré Město pražské tak, že jeho uličkami namísto cizinců pobíhají hrající si děti a teenageři, a kromě nich nikdo jiný? A také dobrodružství ve Vys. Tatrách? Pak si přečtěte Foglarův román Poklad Černého delfína.
Žádní Číňané, Němci ani Arabové a další turisti, jako je tomu v Praze dnes. Ale Standa s Lojzkem, kteří tam hledají kroniku jejich turistického oddílu, jež ztratili při bitvě s partou Stepních vlků.
Proč právě turistického oddílu mládeže? Protože v době, kdy knížka vznikala (50. a začátek 60. let) byl skauting zakázaný. A tak Jaroslav Foglar se svojí Pražskou dvojkou působil pod radlickou tělocvičnou jednotou.
Knížka poprvé vyšla až v roce 1966 v nakladatelství Blok. Tu ilustroval Milan Zezula. A mně se náhodou povedlo právě toto vydání sehnat v jednom pražském antikvariátě. Druhé vydání knížky bylo v roce 1971 a pak až nakladatelstvím Atos v roce 1991. Toto třetí vydání pak ilustroval Břetislav Charwot. Od roku 1996 pak vyšla další tři vydání v nakladatelství Olympia s ilustracemi Gustava Kruma.
Druhá část knížky se odehrává na letním táboře. A hádejte, kde. Ve Vysokých Tatrách. I toto místo je inspirováno skutečnými událostmi, protože Jestřáb se svým oddílem řadu let jezdil tábořit právě k Zelené říčce (říčka Belá, která teče mezi Kriváňem, Priblinou a Liptovským Hrádkem do Váhu) ve Vysokých Tatrách. Právě tady se odehrává hlavní část etapové hry týkajících se dobrodružství ledě Černý delfín.
Zde mne například zaujala například pasáž z kapitoly „Byli jste opravdu na táboře? Cituji: "Jen tehdy, když si chlapci tábor docela sami postaví, na prázdné louce, sami si v něm vaří a vůbec vše si sami dělají a o všechno se sami starají, můžou říkat, že byli na táboře! To všechno ostatní táboření v dřevěných srubech nebo dokonce ve školách a jiných zděných budovách a s maminkami u kuchyně, to není tábor, to jsou prázdninové osady. Nikdo z těchto osad ať se neodváží říkat, že byl na táboře. Je to jako kdyby malý chlapec, který si šel se školou prohlédnout kasárny, tvrdil, že byl na vojně.“ Co by asi Jestřáb řekl těm "táborníkům", kteří dnes místo do táborů v přírodě raději chodí na tzv. tábory příměstaké, odkud se dokonce na noc chodí domů? Jestli pak toto nazval táborem? Já myslím, že asi ne.
Vysoké i Nízké Tatry jsou vůbec tajuplné pohoří protkané nejrůznějšími většími i menšími krasovými jeskyněmi. Některé jsou známé jako například Belianská jeskyně nebo Demänovská jeskyně. Je možné, že se tu dokonce vyskytují i jeskyně tajuplné, jako například tzv. Měsíční šachta s dutinou ve tvaru půlměsíce, o které víme jen se zápisků kapitána Horáka, vojáka ze 2. světové války. Tato jeskyně dosud nalezena nebyla. A jiné jsou třeba jen obyčejné delší díry ve skále. A v jedné takové měli chlapci z tábora Černého delfína uschovaný i poklad, který měli nalézt. To bylo panečku dobrodružství!
Jestřáb pro svoje svěřence na táboře ve Vysokých tatrách připravil etapovku „Černý delfín“ hned několikrát. A pokud by vás zajímala více, doporučuji si pustit film „Tábor Černého delfína“ anebo si přečíst tuto knížku.
Zdroj: https://foglarweb.skauting.cz/clanky.php?id=52
Související články:
Inspirace v Dobrodružství v Zemi nikoho
Pod junáckou vlajkou
Foglarovku "Když duben přichází" by si měl přečíst každý
Proč doporučuji dětem Historii Svorné sedmy?
Postavte si scénu volby velkého Vonta ze Záhady hlavolamu
Kde se nalézá "tajuplná" Řásnovka?
Zajímavé souvislosti Foglarova románu "Modrá rokle"
Jaká je druhá řada "třinácti bobříků"?
I Jaroslav Foglar psal o nesvobodě a nedemokracii
Jak se loví třináct bobříků?
Knížka "Chata v Jezerní kotlině" jako zajímavý dárek pro děti k Vánocům
