Podivuhodné znalosti dávných civilizací
Při zkoumání historie občas narážíme na velice zajímavé věci. Jedním z nich jsou zjištění, že mnohé prastaré civilizace mívají kolikrát vědomosti, které by správně mít vůbec neměli, a to proto, že my sami jsme na tato zjištění přišli až v novověku.
Silbury HillLibor Cermak
Na další přírodopisnou zajímavost si možná vzpomenete vy, co jste četli můj článek Tajemství obrazců směřujících k obloze. Zde jsem se zmiňoval o obrazci pavouka na peruánské náhorní planině „Nazca“. Psal jsem o něm toto: „Jeho velikost je 45 metrů a jedná se zřejmě o vzácný druh Ricinuley. Udivující je především jeho přesnost. A především na jedné z jeho noh je znázorněn i kopulační mechanizmus, který je za normálních podmínek ke spatření jen pod mikroskopem.“
Ovšem nejúžasnější jsou znalosti týkající se astronomie. Na území afrického Mali žije prastarý národ Dogonů. Tento národ, ačkoliv žije přírodním způsobem, si po věky udržuje úžasné vědomosti o hvězdě Sírius. Teprve až v roce 1862 astronom Alven G. Clark objevil, že hvězda není osamocená, ale je doprovázena další hvězdou, bílým trpaslíkem, který se ovšem svojí hmotnost blížící Slunci. Ovšem Dogoni již něco takového tvrdí odedávna. Říkají, že vědí nejen o této hvězdě, ale že se zde vyskytuje ještě další objekt, který naše věda ještě nezná. Navíc vědí, že Digitaria, jak nazývají „Sírius B“, oběhne centrální hvězdu zhruba za 50 let, že je extrémně těžká a přitom malá. To jsou všechno poznatky, které zná až moderní věda. Odkud to však zná primitivní národ z Afriky?
Další vesmírné znalosti se týkají Sumerů, jedné z prvních vyspělých kultur, která se na naší planetě objevila. Planetu Uran, objevil roku 1781 astronom William Herschel a planeta Neptun až 1846. Ovšem jak je mohli znát staří Sumerové? A navíc ještě o nich vědět že jsou to modrozelená dvojčata? Alespoň to lze vyčíst z jedné válečkové pečeti.
Nejvíce šokující jsou však dle mého názoru taková zjištění, která dokážou přesně popsat naší Sluneční soustavu. Vraťme se zpět na americký kontinent, a to do Mexika. Zde se nalézá obrovský pyramidový komplex – Teotihuacan. Podrobněji jsem se jím zabýval v článku Svět plný pyramid. Přes toto město prochází dlouhá třída – tzv. Cesta mrtvých. Jak zjistil americký badatel Hugh Harleston, je tato cesta dokonalým modelem Sluneční soustavy. Tento muž v první řadě objevil aztéckou jednotku zvanou „hunab“, která měří 1,059 metrů. Blízká podobnost s naším metrem je v této jednotce více než zarážející. Že by dávní architekti Teotihuacanu znali vzdálenost rovníku a severního pólu, ze kterého vyšel i náš metr? Ale o tom teď nechci psát. Právě tato jednotka ho přivedla ke zjištění proporcí, které směřují na souvislost se sluneční soustavou. Tak citadela a pyramidy, nalézající se kolem ní, leží ve vzdálenosti 36, 72, 96 a 144 jednotky „hunab“ od osy citadely. To odpovídá vzdálenosti Merkuru, Venuše, Země a Marsu. Za citadelou teče potok San Juan, mimochodem v umělém kanále, který zbudovali stavitelé města. Ten se nalézá ve vzdálenosti 288 „hunab“ a odpovídá pásu asteroidů. Jupiteru a Saturnu by pak odpovídaly ve vzdálenosti 520 a 945 „hunab“základy dalších dvou chrámů. Vzdálenost 1845 „hunab“, kde se nalézá střed Měsíční pyramidy, odpovídá oběžné dráze Uranu. Na vrcholku Cerro Gordo se pak nalézají zbytky malého chrámu a věže, a to ve vzdálenosti 2880 a 3780 jednotek „hunab“. To odpovídá Neptunu a Plutu. (http://erichvondaniken.ic.cz/teotihuacan.htm ) Náhoda? Něco obdobného můžeme nalézt i jinde ve světě.
Erich von Daniken v knížce „Po stopách všemocných“ popisuje, že obdobné vztahy se dají vysledovat například ve valech a kruzích Stonehenge v anglickém hrabství Wiltshire. Údajně to odpovídá až po Jupiter, jehož vzdálenost od středu označuje kámen Heelstone.
Na závěr tohoto článku přispěji opět něčím ze své badatelské dílny. A nebudeme muset jezdit od Stonehenge zas tak daleko. Pouze necelých třicet kilometrů na sever. Zde se totiž nalézá megalitický komplex Avebury. Podrobněji jsem se jím zabýval v článku Avebury – místo zasvěcené záhadám. Když jsem tento článek dopsal, zkusil jsem si namátkou najít nějaké geometrické souvislosti mezi důležitými místy, které se v okolí této lokality nalézají. A výsledek? Nalezl jsem další znázornění Sluneční soustavy. A tak dovolte, abych ji zde popsal:
Zdroje a doporučená literatura:
Wikipedia, odkazy uvedené u článku
von Daniken E.: Po stopách všemocných, Mustang, Plzeň, 1996
Hesemann M,: Záhadné Kruhy v obilí, Etna, Praha, 1997
Související rubriky:
.
Autor: Libor Čermák |
neděle 10.1.2010 18:16 |
karma článku: 30,27 |
přečteno: 6508x