To, že život je rozšířen takřka po celém vesmíru, je názor, ke kterému se stále přiklání víc a víc vědců. A jednou z velice pravděpodobných hypotéz, vysvětlující vznik života na planetách, je tzv. „panspermie“. Pojďme si o ní říci něco víc.
Hypotéza panspermie říká, že život na jednotlivých planetách se může vesmírem šířit pomocí kosmických spór, které se tam zanesou za pomocí vesmírného materiálu od jinud (meteority, komety apod.). A není to zas tak nová věc. O něčem podobném přemýšlel už řecký filozof Anaxagoras v 5. století před naším letopočtem. V moderní době se touto teorii podrobněji zabývali takoví vědci, jako Švéd Jöns Jacob Berzelius, Lord Kelvin, Němec Hermann von Helmholtz, Svante Arrhenius (viz článek Významní vědci se vyslovují pro život ve vesmíru) či Sir Fred Hoyle. A nedávno tuto hypotézu podpořil i tým vědců z NASA, vedený Michaelem Callahanem, který zkoumal uhlíkové sloučeniny z meteoritů. Přišel na to, že meteority obsahují adenin a guanin - dvě základní nukleové báze, jež jsou základem pro DNA. Kromě toho tam objevili i další chemikálie, které hrají roli v biologických procesech, například xantin nebo hypoxantin (zdroj: Život přišel z vesmíru, dokazuje NASA analýzou meteoritů)
Je to hypotéza velice zajímavá, která překonává skeptiky neustále omílanou věc, tedy složitost života. Tito lidé, kteří jsou skeptičtí ke vzniku života mimo Zemi, tvrdí, že život je tak složitý, že je málo pravděpodobné, že by se to tak měl zopakovat i jinde. Rádi ho pak například přirovnávají k písmenkům, z nichž je velice malá pravděpodobnost, že by se dokázala náhodně poskládat například do anglického slovníku. Tento osamocenionistický názor na vznik života ve vesmíru se však dá překonat dvěma způsoby. Jednak je to zákon opakování. Jestliže někde něco jde, je pravděpodobné, že na stejném či obdobném principu se to dokáže vytvořit i někde jinde. A druhý způsob je právě hypotéza „panspermie“. To proto, že i kdyby skutečně život vznikl před miliardami let na jednom jediném místě v galaxii, kosmické spóry se postarají o to, aby ho v dalších milionech a miliardách let rozšířili po celé galaxii. A pokud se dostanou na místo s příznivými podmínkami, zapustí tam svoje kořeny a rozšíří se tak život i tam.
Je však vůbec možné, aby se takovýto materiál dokázal takto rozšířit po galaxii? Vždyť i nám s našimi technickými prostředky by cesta ke Slunci nebližší hvězdě Proximě trvala tisíce let. Ano to je pravda, ale nesmíme zapomenout dvě věci. Jednak to, že v historii vesmíru se nejedná o tisíce let, ale o miliony a miliardy let. A pak to, že mezi vesmírnými tělesy se jedná o úplně jiné rychlosti, než jaké známe zde z naší pozemské techniky. Psal jsem o tom například v článku „Kosmická loď Země začíná další etapu své pouti“, kde se o tom podrobněji zmiňuji. Jestliže například cesta Apolla 11 na Měsíc trvala 4 dny, tak naše planeta Země při svém oběhu kolem Slunce zvládne tu samou vzdálenost za 3,5 hodiny. To ovšem nic není proti tomu, jak se ve vesmíru pohybuje celá naše planetární soustava i se Sluncem. Nalézáme se zhruba 26 tisíc světelných let od středu Mléčné dráhy, a tu tak vždy jednou za 230 milionů let oběhneme kolem dokola, což je trasa dlouhá neuvěřitelných 163 tisíc světelných let!. A doba 230 milionů let je zas nepatrný časový úsek s celkovým stářím jak Slunce (4,5 mld. let), tak vesmíru jako takového (asi 14 mld. let). Takže z těchto popsaných důvodů bych už kosmické vzdálenosti v rámci hypotézy panspermie neřešil.
M e t e o r i t y p o d p o r u j í c í h y p o t é z u p a n s p e r m i e
Abychom nebyli jen na bázi teoretických úvah, chtělo by to tuto hypotézu podpořit nějakými konkrétními případy, že se tak zřejmě skutečně děje. A co jiného by nám to mělo potvrdit více, než nálezy meteoritů, které tuto hypotézu podporují. Dovoluji si Vás teď pozvat na prohlídku těch nejznámějších.
A L H 8 4 0 0 1
M e t e o r i t M u r c h i s o n
Tento meteorit dopadl na Zemi jako velice jasný bolid 28. září 1969 u australského města Murchison. Je zajímavý především tím, že obsahuje organické sloučeniny jako například nejrůznější aminokyseliny, alifatické uhlovodíky, aromatické uhlovodíky, fullereny, karboxylové kyseliny, hydrokarboxylové kyseliny, alkoholy, sulfokyseliny, puriny a pyramidiny) (zdroj: http://en.wikipedia.org/wiki/Murchison_meteorite)
M e t e o r i t N a k h l a
Je to meteorit obdobného typu jako ALH84001, to znamená, že svým původem pochází z Marsu. Dopadl 28. června 2011 do oblasti nedaleko Alexandrie v Egyptě. Dle jeho výzkumu vykazuje meteorit známky jednak vodních procesů na Marsu (uhličitany a hydratované minerály). V roce 1999 byl v NASA učiněn jeho výzkum za pomocí optického mikroskopu a rastrovacího elektronového mikroskopu, který odhalil biomorfické struktury. Byl nalezen hojný komplexní uhlíkatý materiál připomínající účinky bakterií. Kromě toho byly v meteoritu nalezeny ještě aminokyseliny. (http://en.wikipedia.org/wiki/Nakhla_meteorite)
M e t e o r i t S h e r g o t t y
Meteorit Shergotty dopadl 25. srpna 1865 v Indii. Nové studie ukazují, že některé složky tohoto meteority můžou být biofilmem nějakého mikrobiologického společenství. (http://en.wikipedia.org/wiki/Shergotty_meteorite)
G r a v e N u n a t a k s 9 5 2 2 9
Tento zajímavý meteorit byl objeven v roce 1995 na Antarktidě. Vědci z univerzity v Santa Cruz pod vedením Sandry Pizzaelové analyzovali část vzorku a své závěry zveřejnili v roce 2011. Zjistili mimo jiné, že meteorit obsahuje množství amoniaku, jehož hlavní částí je dusík, nezbytný pro vznik života. (zdroj: Vznik života na Zemi aktivovaly látky z vesmíru, ukazuje meteorit v Antarktidě)
Z á v ě r
Na hypotéze panspermie je nejdůležitější ten fakt, že překonává ten názor, že i kdyby život vznikl pouze na jednom jediném místě v Mléčné dráze, dokáže se tak postupně rozšířit i jinam, třeba po celé galaxii. A každou takto nově „oplodněnou“ planetou by se pak v dalším kole šířil o to víc. Takže je to další důvod, že bychom v tomto hyperobřím hvězdném ostrově vlastně neměli být vůbec sami. A to už nemluvím o tom, že kdyby se vznik života dokázal někde opět zopakovat, o to víckrát by pak byl po celé galaxii hojnější! A navíc ze studia mikroorganizmů z kalifornského jezera Mono Lake víme, že místo některých chemických prvků, na nichž je založen život náš, může příroda použít i prvky jiné (viz článek: Kalifornské jezero Mono Lake a mimozemský život). Zkrátka a dobře, už jednou a pro vždy opusťme stále ještě přežívající názor, že život zde na Zemi je něco v rámci galaxie a dokonce i vesmíru něco jedinečného. Vše směřuje k tomu, že život je ve vesmíru hojnější víc, než si vůbec umíme představit.
Zdroj: wikipedie, odkazy použité v článku
Fotografie: wikipedie
Související články:
Byl už zachycen signál mimozemské civilizace?