Další pěší výlet, který jsem podnikl při své dovolené na Broumovsku vedl z Teplic nad Metují přes stolovou horu Ostaš do Teplic nad Metují. Procházka to byla velice příjemná.
Vydal jsem se z nádraží v Teplicích nad Metují po žluté turistické značce.
A za chvíli jsem dorazil do vísky Lachov s několika roubenými chalupami.
První písemná zmínka o obci je z roku 1395 (vláda Václava IV.)
Měl jsem to namířeno na Ostaš, stolovou horu ze skalními útvary na vrcholu. Jenomže dřív, než jsem k ní došel, měl jsem nad sebou menšího sourozence Ostaše, 626 metrů nad mořem vysokou stolovou horu Hejda. Akorát, že na ni v současné době zatím nevede žádná turistická trasa. A tak jsem si ji vyfotografoval, alespoň z dálky.
Od Ostaše ji dělí akorát údolí Klučánky, kde jsem přestoupil na červenou turistickou značku.
Už začínám stoupat na Ostaš. Ještě však potkám studánku Peregrinku. Pojmenována není po hobitovi Pipinovi (Peregrin Bral) z Pána Prstenů, ale po zdejším myslivci, jenž tu kdysi bydlel a působil.
Červená turistická značka mne dovedla až k rozcestí u Sluje českých bratří.
Od hlavního rozcestníku jsem se tam dostal po zelené turistické značce.
Ostaš patřila odedávna mezi útočiště lidí z okolí, kteří se zde schovávali. Dělo se tak například za husitských válek, kdy se zde lidé ukrývali před Zikmundovými křižáky. A v době pobělohorské se tu schovávali i čeští bratři. Od toho „Sluj českých bratří“
Když jsem došel do Sluje českých bratří a zpět, vydal jsem se na druhou část Dolního ostašského labyrintu, jenž se nazývá Kočičí skály a nebo také Kočičí hrad.
Tady se jde například kolem „Useknuté hlavy“.
A už jsem přímo u onoho Kočičího hradu. Pověst říká, že právě tady by snad někde měla ústit tajná podzemní chodba s klášterním pokladem, která sem vede z klášterního kostela Nanebevzetí Panny Marie v nedaleké Polici nad Metují.
Když jsem si prošel celý Dolní labyrint, přišel jsem do osady Ostaš, kde jsem se naobědval. Nalézal se tu i letní dětský tábor, jehož osazenstvo tu zrovna všude kolem hrálo hru „Vyzvědači“. Snažili se přečíst číslo na soupeřově čelence (viz http://www.hranostaj.cz/hra126).
Když jsem se naobědval, vydal jsem se do Horního labyrintu, na 700 metrů nad mořem vysokou Ostaš. Dostal jsem se tam po modré turistické značce. Nejprve tu jsou skály s mnoha dírami. Jedna z nich se dokonce jmenuje „Trpasličí“. Podle pověsti v ní žili trpaslíci a v dírách měli schované poklady.
Zajímavým zážitkem je i průchod zdejším bludištěm.
Pak jsem chodil od jednoho pískovcového skalního útvaru ke druhému („Medvěd“, „Raněný sokol“ , „Mohyla smrti“, „Čertovo auto“, Nebo „Zrádce“. A tak jsem z fotografií pořídil podrobný fotoblog „Tajuplná stolová hora“ Ostaš.
Není také bez zajímavosti, že okolo Ostaše lze vytvořit hvězdu o průměru cca 9 km. A to mezi zdejšími městy i skalními městy na Broumovsku. V jejím centru je tato pověstmi opředená stolová hora Ostaš, která je současně i významným skalním městem. Zjistil jsem ji tak, že jsem si všiml, že tři zdejší největší města tvoří rovnostranný trojúhelník, který má střed přímo v tomto vrcholu. Jakou to Adršpach, Broumov a Hronov. Na opačné straně od Adršpachu se nalézá vrch Signál v Broumovských stěnách. Tato osa dále směřuje na Hejšovinu. Nejvyšší místo zdejších stolových hor vůbec. Hvězdu pak doplňuje Vižnov, část dalšího významného města – Meziměstí, s kostelem U svaté Anny od Kryštofa Dienntzhoferea, Poslední cíp hvězdy se nalézá u Petrovic u Malých Svatoňovic . Tajemství hvězdných hor. Náhoda?
Když jsem si prošel Ostaš, pokračoval jsem po zelené turistické trase dál.
Stolová hora Ostaš, byla za mnou a já jsem se blížil k Polici nad Metují.
Prošel jsem nejprve kolem sousoší s andělem
A také jsem podešel lyžařský vlek.
A došel jsem do samotného centra Police nad Metují, o níž je první písemná zmínka z roku 1213 (vláda Přemysla Otakara I.).
Nalézá se tu například původně klášterní kostel Nanebevzetí Panny Marie. Původně byl raně gotický ze 13. století. Později byl upraven barokně a koncem 19. století znovu pseudogoticky.
A tady je radnice na náměstí.
A když už jsem v Polici nad Metují, nemůžu vynechat ani Muzeum stavebnice Merkur.
Mimochodem, stavebnice Merkur se v Polici nad Metují vyrábí od roku 1925. A už o opět let dřív si jejich zakladatel Vancl tady založil firmu na výrobu technických stavebnic.
A vedle tohoto muzea se nalézá další, a to muzeum papírových modelů.
Já jsem si samozřejmě obě muzea prošel a udělal z nich další fotoblog s názvem „Hračkové putování v Polici nad Metují“.
A pak jsem se po zelené turistické značce vydal k poslednímu dnešnímu cíli. Měl jsem namířeno do Suchého dolu, o kterém je známé, že tu podobně jako v Lurdech, Fatimě či Medžugorji údajně došlo v letech 1893-95 k mariánskému zjevení. Panna Maria se tu prý zjevila dívce Karolíně Ringlové.
Své putování po tomto poutním místu jsem započal dole u kaple Panny Marie Lurdské na zelené turistické trase. Ta však byla postavena už v letech 1883-84 na popud místního občana pana Václava Ticháčka. Socha Panny Marie byla dovezena až z Paříže. Že by to byla právě tato kaple, co mělo vliv na ony události v 90. letech 19. století?
Chtěl jsem nesamozřejmě navštívit i další zdejší místa. A tak jsem se podle mapy pustil lesem do kopce, až jsem narazil na žlutou turistickou cestu a u ní skalní útvar zvaný „Čertova skála“. Je to pískovcová skalní věž, ke které se pojí několik pověstí. Říká se například, že to byl kamenný oltář a nebo, že jsou v jeho okolí zakopány poklady.
Ale tudy hlavně prochází křížová cesta ze čtrnácti zastaveními. Ta byla vybudována v roce 1893.
Vydal jsem se tedy po křížové cestě a po žluté turistické trase a došel jsem k Ticháčkově kapli s Růžencovými schody. Tedy původní kaple byla postavena v roce 1897, právě na místě mariánského zjevení. Jenomže 8. července 2010 ji někdo úmyslně podpálil. A tak v letech 2010-11 byla z veřejné sbírky postavena kaple obnovena. A jak to bylo s oním mariánským zjevením? Připravil jsem o tom speciální fotoblog, „Suchý Důl, tam, kde došlo k mariánskému zjevení“, kde vše podrobně popisuji.
A pak jsem se kolem polického koupaliště vrátil zpět do Police nad Metují a odtud autobusem zpět do Teplic nad Metují. Zítra se sem vrátím a ve své cestě budu pokračovat dál. Už se na to těším.
Zdroje: wikipedie, místní informační tabule, odkazy použité v článku, Stejskal M.: Labyrintem tajemna aneb průvodce po magických místech Československa, Paseka, Praha, 1991
Použitá mapa: www.mapy.cz
Další reportáže z mých výletů:
