Další pěší výlet v Českém ráji jsem si naplánoval ze Sobotky, přes Vesec, údolí Plakánek, na Hrad Kost. Je to hezký výlet, který je nasáklý nejen historií a kouzelnou přírodou, ale i filmy.
Tentokrát jsem z kempu u Jinolic zamířil opět na jinolickou železniční zastávku, ale vlakem jsem tentokrát jel do Libuně, kde jsem přestoupil na vlak směr Mladou Boleslav. Jenomže ouha. Zrovna byla výluka. A tak mne vlak odvezl pouze dvě stanice do Mladějova. Náhradní autobus měly bohužel České dráhy špatně nastavený, a tak odjel ještě před příjezdem vlaku. Ten další jel až za hodinu. A tak jsem to využil a šel jsem si dokoupit do obce něco ke snídani. Když konečně přijel autobus, dovezl mne tam, kam jsem se chtěl dostat, a to do Sobotky.
K jejímu založení došlo zřejmě už ve 12. století. Je tu například pozdně gotický kostel sv. Máří Magdaleny postavený v 90. letech 16. století.
A také celá řada hezkých roubených chaloupek.
Já jsem si to namířil na neovulkanický vrch, na kterém se nalézá lovecký zámek Humprecht.
Ten byl postaven v letech 1666-68 podle návrhu italského architekta Carla Luraga, který se mimo jiné podílel i na poutním místě Svatá hora u Příbrami (viz můj výlet http://liborcermak.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=531294 ). Vystavět ho nechal Humprecht Jan Černín z Chudenic, což byl prasynovec asi známějšího hraběte Heřmana Černína z Chudenic (toho co cestoval po světě s Kryštofem Harantem z Polžic a Bezdružic) a po kterém získal i dědictví.
Zámek má eliptický půdorys s věží. Je to velice zajímavý tvar. Jediné, co se mě tu trochu rozčiluje je ten turecký půlměsíc umístěný na střeše. Tomu proč ho tam v roce 1829 dali, moc nerozumím. Prý to bylo místo tehdy zrezivělého slovanského kříže, a to proto, že podle pověstí byl Heřman Černín vězněn v Turecku. Nevím, nevím, jestli je to dostatečně uctivé vůči předkovi zakladatele tohoto zámku tam dávat na střechu symbol jeho věznitelů. A to dokonce takový, jenž je zároveň symbolem i nábožensko-politické kultury, která se po staletí včetně toho současného 21. snaží ovládnout náš světadíl. A nejen ten, ale její filozofie usiluje i o celkové vítězství Alláha (neboli této kultury) nad světem. A proto se mi jako jeden z mála světových náboženských směrů příčí.
Já jsem odtud pokračoval po modré a po žluté turistické značce, kde jsem minul nejprve tuto kapličku, tentokrát symbol toho mého náboženství.
A pak sochu sv. Jana Nepomuckého u Nepřívěci.
Nepřívěc je malebná vesnice, o které je první písemná zmínka již z roku 1255 (doba vlády Přemysla Otakara II.). Nalézá se zde gotický, barokně přestavěný kostel Nalezení sv. Kříže.
A nebo několik hezkých roubenek, jako například tento statek č. 14.
Ale tyto roubenky byly jen předvoj toho, na co jsem narazil v dalším mém cíli. Vydal jsem se po modré turistické značce do obce Vesec u Sobotky.
Je to také jedna z nejstarších českých vesnic. Její založení pochází snad už 11. či 12. století. Dodnes dochované roubenky jsou sice mladší, odhaduje se na 18. století. Ale i tak je obec od roku 1995 chráněna jako vesnická památková rezervace. je to ves plná malebných roubenek, kde se asi točilo nejvíc filmů na čtvereční kilometr.
Točily se zde například takové filmy jako "Jak dostat tatínka do Polepšovny", "Jára Cimrman ležící spící", "Přijela k nám pouť", "S Čerty nejsou žerty" nebo o "Ztracené lásce a další".
Já jsem se tu vyfotil u chaloupky ze symbolickým číslem třunáct a ze zde pořízených fotografií jsem udělal fotoblog: "Filmové roubenky ve Vesci u Sobotky" (viz http://liborcermak.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=535708)
Poté jsem pokračoval dál. A jakmile jsem šel kolem tohoto lomu, věděl jsem, že už se nacházím v malebném skalním údolí Plakánek.
Má dvě hlavní části. Nyní jdu Plakánkem veseckým, který vyhloubil Vesecký potok.
U studánky Roubenka se pak spojuje s Plakánkem střehomským, který vyhloubila říčka Klenice.
A tady začíná ta opravdová skalní nádhera, která vznikla usazením písečného dna druhohorního moře. Původní pískovcovou desku pak rozrušily vrásnění a eroze.
O vzniku údolí Plakánku vypráví i jedna pověst . Jednou se do dcery majitele zdejšího hradu Kost zamiloval chudý mládenec. A její otec ji tak před ním chránil tak, že ji zavíral na hradě. Mládenec tak chodil kolem hradu a plakal pro ni. Z jeho slz vyrostly skály a jeho duch tu dodnes bloudí.
Žili tu už lidé v pravěku. Nad zdejšími skálami se totiž nalézá hradiště Poráň, které sloužilo lidem od doby bronzové, prakticky nepřetržitě až do 13. století. Bylo tu dokonce nalezeno mohylové pohřebiště a dokonce i malá jeskyně, která zřejmě sloužila pro pohanské náboženské obřady.
Já jsem prošel celý Plakánek a z fotografií jsem vytvořil další fotoblog "Magické skalní údolí Plakánek" (viz http://liborcermak.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=538822)
A tak jsem došel až k hradu Kost.
Nejprve jsem si došel do místní restaurace na oběd. A pak se přichystal k návštěvě hradu.
Tento gotický hrad je jeden z nejznámějších skvostů tohoto kraje. Jako jeden z mála českých hradů se nenalézá na kopci, ale na pískovcovém ostrohu v údolí. A to rovnou na křížení údolí tří. Jedno údolí sem vede ze severozápadu. Ze severovýchodu se sem napojuje údolí Prokopské (nezaměňovat s tím pražským) a z jihu sem navazuje údolí Plakánek.
Hrad založil někdy kolem roku 1349 Beneš z Vartenberka a během let ho vystřídalo mnoho majitelů. Například Mikuláš Zajíc z Hazmburka či Zdeněk Lev z Rožmitálu. V letech 1497-1524 ho vlastnili páni ze Šelmberka, V letech 1524-1551 Páni z Biberštejna, také knížata z Lobkovic. A mezi léty 1632-34 i Albrecht z Valdštejna. V letech 1637-1738 ho vlastnili Černínové z Chudenic. Po nich hrabata Netoličtí. A roku 1769 ho dědí dal Borgo - Netoličtí, kteří hrad (s výjimkou let 1948-92) vlastní hrad dodnes.
Při prohlídce hradu jsme si například prohlédli mučírnu, kde se také můžete seznámit s trestním právem od středověku do 18. století.Teď si například představme, že muset nosit tohle na rukou či na nohou byl asi "zajímavý" zážitek. To je pak asi slyšet každý váš pohyb. Ale pro zajímavost, prý jsou to jen repliky.
Zajímavá je i kaple sv. Anny, také návštěva paláců, nebo černé kuchyně.
Naštěstí v mé vstupence bylo i fotografování, a tak jsem mohl vytvořit specializovaný fotoblog "Hrad Kost" (viz http://liborcermak.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=538219)
Když jsem si hrad prošel, pokračoval jsem dál, pokračoval jsem dál po červené turistické značce.
Prošel jsem kolem Bílého rybníka.
A ocitl jsem se v Prokopském údolí.
Což je vlastně takové pokračování Plakánku.
Jím jsem došel až do Libošovic, o nichž je první písemná zmínka z roku 1352 (doba vlády Karla IV.)
Je zde například pozdněgotický kostel sv. Prokopa.
Já jsem odtud se vydal k nádraží. Ale protože byla výluka, musel jsem opět jet autobusem. Ten měl tentokrát naopak zpoždění, což mi pomohlo, že jsem stačil nějaký ten, co jel ještě v nějaký rozumný čas. A vlakem opět až z Mladějova. Když jsem přestupoval v Libuni, zjistil jsem, že návazný vlak jede až za více než hodinu. Proto jsem se rozhodl, že odtud půjdu pěšky do našeho kempu u Jinoplických rybníků, jenž je odtud jen asi dva kilometry. Bude to rychlejší. A skutečně. Měl jsem za sebou další hezký výlet. V noci se vyspím a ráno se vydám na výlet zas někam jinam. A kam? O tom zase příště.
Použité zdroje: wikipedie, místní informační tabule, www.filmovamista.cz
Další výlety: 118: Pěší výlet hruboskalským skalním městem 117:Peší výlet kolem Trosek,116:Pěší výlet do Jičína po stopách Rumcajse,115:Pěší výlet z Příbrami k Památníku Vojna, 114:Pěší výlet po Benešovsku,113:Pěší výlet z Roudnice přes Říp, 112:Pěší túra po Berounsku, 111:S plnou polní přes Lipnici do Světlé nad Sázavou, 110:Pěší výlet z Milovic přes Loučeň, 109:Pěšky z Českého Brodu, přes Kounici, Vyšehořovice do Úval, 108:Velikonoční procházka Prahou,107:Na běžkách ze Senohrab přes Ondřejov do Mnichovic, 106:Výlet Prahou za bruslením105:Výlet vánočním Hradcem Králové,104:Adventní výlet Prahou,103:Pěší výlet po Vinohradech a Žižkovu,102:Pěší výlet z Poděbrad do Kolína,101:Pěší výlet přes Borotín,100:Pěší výlet z Kutné Hory do Čáslavi, lépe fungující odkazyv rubrice výlety a tramping
