Další pěší výlet, který jsem uskutečnil včera, vedl z Příbrami, přes Svatou Horu, k Památníku Vojna v Lešticích a zpět. Navíc jsem se tam zúčastnil jedné velice zajímavé skautské akce.
Autobusem jsem odjel dopoledne do Příbrami. Když jsem zde vystoupil, rozhodl jsem se nejprve, že navštívím slavné poutní místo Svatá Hora, která nedávno prošla rekonstrukcí. Vydal jsem se z náměstí a za chvíli jsem už potkal první křížek.
Konečně jsem dorazil až k samotnému baroknímu poutnímu místu. Potkal jsem tady náhodou jednoho průvodce, a ten když si všiml, že se snažím udělat co nejhezčí snímky Svaté Hory, doporučil mi, abych vystoupal k sousoší Kalvárie, odtamtud je to prý nejhezčí.
A tak jsem ho poslechl a měl pravdu. Výhled je tu pravdu krásný.
Ke vzniku současného poutního místa se vztahuje pověst, že ji nechal ve 13. století zbudovat rytíř Malota z rodu Malovců, který se tu vroucně modlil k Panně Marii, aby ho ochránila před loupežníky. Prý se přitom schoval do větví dubu a loupežnici si ho tak nevšimli. Jako poděkování se pak rozhodl, že na vrchu vystaví kapli ke cti Panny Marie.
Ten prastarý dub, v jehož větvích se tehdy rytíř ukryl, tu dnes již není. Ten bohužel roku 1643 podlehl bouřce. Ale roste tu jeho 400 let starý potomek, který se nazývá „ Dub sv. Václava“.
Z doby Karla IV. zřejmě pochází i soška Panny Marie Svatohorské symbolem tohoto poutního místa. V roce 1648 byl celý areál přestavěn do barokní podoby, a to pod vedením italského architekta Carla Luraga.
Konečně jsem se vydal do areálu poutního místa. Tady mne ale čekalo jedno nemilé překvapení. Uvnitř areálu je zakázáno fotografovat. Škoda, těšil jsem se na krásný fotoblog Svaté hory. Ale bez toho vnitřku, který je nádherně vymalován a vyzdoben, by to hold nemělo žádnou cenu. Ale i tak bych chtěl upozornit na jeden zvláštní výjev, který se mimo jiné nalézá na stropě ambitu. Nalezneme ho při vstupu hned vpravo od hlavní brány. Znázorňuje muže, který sleduje Pannu Marii. Ale jak? Teleskopickým dalekohledem (viz http://www.kpufo.cz/wpb/svhora.htm). Záhadologové spekulují, co vlastně mohl tento člověk pozorovat za záhadný atmosférický úkaz? Dnes bychom řekli UFO nebo alespoň anomální atmosférický jev, že to vypadalo jako Panna Marie.
Když jsem si celý areál prošel, vydal jsem se zpět dolů do Příbrami. Cestou jsem potkával další kapličky a také školní třídy na výletech.
Příbram je především hornické město, o němž je první zmínka z roku 1216 (vláda Přemysla Otakara I.) Gotický kostel sv. Jakuba Staršího byl založen v první půli 13. století. Dole v Příbrami jsem si nejdříve došel na oběd. A pak se vydal hledat turistickou trasu, po které bych se dostal k Památníku Vojna u Leštetic.
V místním infocentru mi poradili, abych se vydal k Novému rybníku, kde je koupaliště. A pak po zelené a po modré značce
Po modré turistické trase jsem se nejdřív dostal do vsi Beránky.
A pak jsem šel nádherným lesem pokrývající vrch Vojna.
Tudy jsem došel až na rozcestí Pod Vojnou, odkud je to k samotnému památníku už jen asi kilometr.
Konečně jsem přišel ke vchodu. Tady je velká brána, na které visí cedule s nápisem „Prací ke svobodě“. Neklamné svědectví o tom, co se tady v 50. letech 20. století dělo.
Byl tu pracovní tábor při uranových dolech, a to především pro politické vězně.
Tábor byl vybudován v letech 1947-49 německými válečnými zajatci a pojmenován po nedalekém vrchu, přes který jsem sem přišel i já.
Od roku 1951 byl tábor využíván jako tábor nucených prací pro politické vězně nastupujícího komunistického režimu. Prošly jím tisíce tzv. muklů, kterých zde v nejkrutějších dobách bylo až na dva tisíce.
Tento tábor zanikl v roce 1961 po amnestii prezidenta Novotného. Pak ho až do roku 2000 užívala armáda. A od roku 2005 byl zpřístupněn veřejnosti a slouží především jako muzejní expozice věnovaná obětím komunismu.
Jsem rád, že jsem sem došel včas. Za chviličku totiž začínala akce, kterou společně s Památníkem Vojna a Hornickým muzeem Příbram, pod který spadá, připravil Slávek Janov, skautský historik, do jehož oldskautského klubu Jestřábi jsem se letos přidal i já.
Byla tu slavnostně otevřena expozice „Lilie za ostnatým drátem“ věnovaná obětem komunistického režimu z řad skautů a skautingu ve třetím odboji.
Také jsme si prošli areál, kde nám přímí účastníci vyprávěli zážitky, jak to tady vypadalo. Například nám ukazovali temný bunkr s nízkým stropem a kde bývalo až po kotníky vody. Tam byli zdejší vězni zavíráni až na celé týdny do korekce a tam jich bývalo třeba až dvacet.
Pak jsem se ještě zúčastnil bohoslužby, kterou celebroval emeritní biskup Plzeňské diecéze Mons. František Radovský. Při ní skaut Káďa vyprávěl přímé zážitky, co v lágru zažíval.
Po mši jsem se vydal dál, abych se dokázal domů vrátit v nějakém rozumném čase. Vyšel jsem po silnice na Lešetice, kterou lemují umělé kopce, neboli haldy po těžbě.
Došel jsem až do Lešetic, o nich je první zmínka z roku 1349 (vláda Karla IV.)
Chtěl jsem jít tady na autobus do Příbrami. Jenomže jsem zjistil, že v tu dobu tu už žádný nejede. A tak jsem se musel vydat po hlavní silnici do sousedního Brodu.
A z něj jsem konečně šel už po bezpečné cestě k Fialově rybníku.
A teď ještě najít v Příbrami nějaký autobus, kterým bych se vrátil do Prahy. Ten jsem konečně našel až na zastávce „Jiráskovy sady“ a odtud se vrátil zpět do Prahy a kolem 22. hodiny i domů.
Myslím si, že zážitků mám plno. Cca 15 kilometrů dlouhou pěší trasu, návštěvu barokního poutního místa, dále místa spojenou s utrpením za minulého režimu. Musíme jen doufat, že nikoho z našich současných i budoucích politiků už nikdy nenapadne zavírat do vězení jen za to, že někdo má na věc jiný názor než on. I když přiznejme si, že bohužel takoví politici, kteří by rádi někoho zavírali za jeho názor, jsou i teď. Že mám pravdu pane ministře Pelikáne.
Zdroj: wikipedie, místní informační tabule, www.mapy.cz
Foto Libor Čermák
