Můj poslední výlet na dovolené v Orlických horách vedl z Nového Města nad Metují přes Peklo, dělostřeleckou tvrz Dobrošov a kolem dalších pěchotních srubů, přes Běloves až do Náchoda.
Když jsem vyšel ráno z kempu v Deštném v Orlických horách, tak ještě dřív, než jsem dorazil k autobusu, jsem navštívil Ateliér zvonaře a hrnčířky.
Skupina dětí tu zrovna vyráběla keramické výrobky. A ze zvonkohry, kterou tu mají na zahradě, se linuly tóny známé trampské písně "Na Okoř je cesta".
A pak jsem se vydal kolem roubených chaloupek na náves.
A tam jsem u malbami vyzdobené autobusové zastávky počkal na autobus.
A ten mě odvezl na start mého výletu, na náměstí v Novém Městě nad Metují.
Obdélníkové Husovo náměstí je obestavěné domy s podloubím.
A v jednom z nich se nalézal i filmový dobrušský krámek F.L. Věka .
Pozdně gotický kostel nejsvětější trojice byl postaven mezi lety 1513-1523.
Historická studna ze 16. století, která byla obnovena v roce 2010.
Osobně mám na Nové Město nad Metují vzpomínku, když jsme zde byli v červnu roku 2004 na výpravě s dětmi z našeho turistického oddílu. Ubytování jsme měli přímo na náměstí. A vydali jsme se s nimi na pěší výlety kolem Metuje a na nedalekou zříceninu hradu Výrov. Dále jsme zde jezdili po okolí na kole a na loďkách. Myslím si, že si to tenkrát děti užily. Kromě toho jsme tu také tenkrát sledovali fotbalový zápas na Euru 2004 ČR - Nizozemí, po kterém naši postoupili ze skupiny. A tak jsme to tu i oslavovali.
A také se musím zmínit o tom, že za náměstím je hezký výhled na Metuji.
A pak jsem se vydal do parku zdejšího zámku.
Tak, jako většina zámků, tak i tento stojí na místě dřívější středověké tvrze. V 16. století byl rozšířen Perštejny. A v letech 1655 1661 byl barokně přestavěn architektem Carlem Luragem. Tehdejší majitelé byla hrabata Lesliové.
A v roce 1903 byl zámek upraven podle plánů slovenského architekta Dušana Jurkoviče. Tento architekt se výrazně zapsal i do podoby zdejšího parku. Například zdejší zastřešená dřevěná lávka je inspirována lidovou architekturou ze slovenských Čičman.
V Novém Městě nad Metují se natáčel i televizní seriál F.L Věk. Zatímco náměstí posloužilo jako kulisa pro seriálovou Dobrušku, tak zámecký park zas posloužil jako kulisa pro klášterní zahradu v Praze. Takže zatímco skutečná místa (tedy Praha a Dobruška) jsou od sebe vzdáleny cca 100 kilometrů, tak místa natáčení jsou od sebe cca jen 100 metrů. (zdroj https://www.filmovamista.cz/431-F--L--Vek---2--diel)
Já jsem si park i zámek nafotografoval a z fotografií jsem vytvořil speciální fotoblog "Zámek a park v Novém Městě nad Metují".
A pak jsem se kolem květinových hodin vydal dál.
Ještě jsem si tu došel na brzký oběd a pak se vydal po červené turistické značce.
Přišel jsem do přírodní rezervace Peklo.
Turistickou stezku tu lemuje řeka Metuje a mohutná skaliska. Například Černý vír.
Však odtud také pochází mnoho pověstí o strašidelných přízracích. Například tu prý strašil bezhlavý kůň nebo bludičky. Nebo se zde do kopce kutálel velký ohnivý sud. Když praskl, prý z něj vyletěl ohnivý kohout. Také se tu prý scházely ke svým obřadům čarodějnice.
Asi po čtyřech kilometrech jsem dorazil do vísky Peklo.
Je to vyhledávaný cíl trampů, turistů a cyklistů. Toto je Bartoňova útulna. Původně to byl mlýn Pekelec. Zprávy o něm jsou už z roku 1527 (doba vlády Ferdinanda I. Habsburského). V roce 1901 však byl přestavěn na výletní restauraci. A do dnešní bohatě zdobené Bartoňovy útulny byla přestavěna v roce 1912 podle plánu architekta Dušana Jurkoviče. Já jsem z přírodní rezervace i z vesnice opět připravil speciální fotoblog "Už jste byli v Pekle? Já ano!".
Červená turistická značka pak pokračuje stoupáním do hodně prudkého kopce. Nejprve kolem chat a pak lesem.
Dorazil jsem nejprve do Jizbice, kde se nalézá kaple Panny Marie Lurdské.
Jenže stoupání tím ještě nekončí. Alespoň je odtud výhled na přehradní nádrž Rozkoš.
Došplhal jsem až k Jiráskově chatě. Ta byla vystavěna v letech 1921-23 podle návrhu architekta Dušana Jurkoviče. A tak se dnes již potřetí setkáváme s jeho stavbou.
Je odtud hezký rozhled, tak snad proto má Jiráskova chata na sobě i rozhlednu. Je odtud také vidět město Náchod a Broumovsko. Možná v dálce vpravo naleznete i stolovou horu Ostaš, kde jsem byl před třemi roky, a to též při své dovolené (viz "Tajuplná stolová hora Ostaš")
Dorazil jsem do obce Dobrošov, kde mají například kapli sv. Antonína Paduánského. Ale ještě něco, co je mnohem známější.
Dělostřeleckou tvrz, která se nalézá východně od obce. Výstavba dělostřelecké tvrzi, která byla součástí československého opevnění při severní hranici Československa, byla zahájena 13. září 1937. Výstavbu prováděla stavební firma Kapsa a Müller. Celý objekt je však nedokončen. Původně se měl skládat ze sedmi objektů. Z toho se stihly postavit pouze tři. Jednak dělostřelecký srub "Zelený".
A pěchotní sruby Můstek a Jeřáb. Můstek je však značně poničen ostřelováním střelami "Röchling". Dále zde měl být postaven ještě druhý dělostřelecký srub "Amerika". Ten se měl shodovat se "Zeleným", jen měl být zrcadlově obrácen. Dále dělostřelecká pěchotní věž "Maliňák", minometná otočná věž "Kaplička" a vchodový objekt "Portál", jenž měl být na svahu pod silnicí "Náchod - Nový Hrádek".
Navštívil jsem i vnitřek. Jsou zde například dřevěné modely pevnostní houfnice, které byly použity při natáčení filmu "Dny zrady". Nebo podzemí s chodbami, které spojovaly jednotlivé objekty.
Po návštěvě pevnosti, kterou jsem si nafotil a z fotek též udělal speciální fotoblog "Dělostřelecká tvrz Dobrošov", jsem pokračoval po zelené turistické značce směrem na Náchod. Toto je pěchotní srub "Jeřáb", který je veřejnosti zpřístupněn jen výjimečně. A to proto, že je vyzdoben několika nástěnnými kresbami, které tu vytvořil svobodník Zicháček, které se vyjadřují k okupaci pohraničí a Mnichovské dohodě.
Cesta vede loukami a pastvinami. V okolí tu všude jsou další pěchotní sruby, jako Polsko, Hrobka nebo Jirásek. Ale bohužel už bylo pozdě odpoledne a neměl jsem tolik času to všechno poobíhat.
Alespoň jsem ještě navštívil pěchotní srub Lom, který se nalézá přímo u cesty. I ten byl postaven v roce 1938.
Dnes je jako muzeum využíván Klubem vojenské historie a zpřístupněn.
Čas mi bohužel už nedovolil ani komentovanou prohlídku pěchotního srubu Březinka, který je dnes udělán též jako muzeum a dobově vybaven.
Tento dnes krásně maskáčovaný pěchotní srub byl vybetonován 4.- 9. října 1937. Zvláštní je také tím, že je vybaven 61 metrů hlubokou vlastní studnou. Dnes je považován za nejlépe rekonstruovaný objekt československého těžkého opevnění.
Dorazil jsem nejprve do Bělovsi, což jsou nebo spíše byly lázně. Toto je zatím nefunkční prameník zdejší známé kyselky Ida.
Náchodský zámeček vršku kulatého. Ani ten už nebyl v mých časových možnostech ho navštívit. Tak snad někdy příště.
Náchodské nádraží. Na tomto boku této budovy kdysi bývaly tři nápisy: "Náchod", "východ" a "záchod". (viz https://www.extra.cz/nachod-vychod-zachod-toto-je-nejsdilenejsi-fotka-na-facebooku-poslednich-dnu). Po její rekonstrukci to tu už bohužel není. Z druhé strany budovy je i autobusové nádraží, odkud jsem odjel nejprve zpět do Nového Města nad Metují.
Tam jsem měl ještě asi hodinu čas, než mi jel další autobus do Deštného v Orlických horách. Tak jsem si řekl, že si alespoň dojdu někam na večeři. Dostal jsem chuť na nějaký dobrý utopenec. A tak jsem vlezl do první hospody, na kterou jsem narazil. Jenže hospodský mi řekl: "My tu nemáme jídlo. Ale jestli se chcete najíst, tak tady kousek je kebab."
Tak to teda mne pan hostinský nejspíš neznal. Protože jinak by věděl, že mne do jídelního zařízení typu "kebab" nikdo z kulturních důvodů nedostane. A navíc tam utopence, který je vyroben z buřtu, jenž obsahuje též vepřové maso, také asi nebudou vést. A tak jsem se vydal na náměstí. A tam jsem se v jedné restauraci konečně navečeřel dvou utopenců a zapil to plzeňským pivem. Tisíckrát lepší pochoutka než nějaký kebab. Do kempu jsem se vrátil až kolem půl deváté večer. A tak jsem zalehl a spal. Ráno mne čeká balení a odjezd domů, do Prahy.
Zdroje: wikipedia, místní informační tabule, https://www.filmovamista.cz
Další výlety: 153: Pěší výlet přes Olešnici v Orlických horách, 152:, Pěší výlet kolem Rokytnice v Orlických horách 151: Na třicet let starém kole podél Berounky, 150: Peší výlet na Šerlich a Velkou Deštnou, 149: Pěší výlet po Kačenčině stezce kolem Deštného v Orlických horách, 148:Pěší výlet lánskými lesy, 147: Foglarovský pěší výlet do středu České republiky, 146: Beltainový výlet ze Sedlčan na keltské oppidum, 145: Pěší výlet ze Ctěnic do Měšic, 144: Pěší výlet z Prokopského údolí na Vidouli, 143: Předvánočně foglarovská procházka Prahou, 142: Pěší výlet po Slavkovském lese, 141: Peší výlet z Chebu do Františkových Lázní, 140: Výlet po Mariánských Lázních a jeho okolí , 139: Pěší výlet kolem Františkových Lázní, 138: Výlet po hrázděných domečkách Chebska, 137: Na třicet let starém kole podél Vltavy, 136 a níž: viz rubrika výlety a tramping
