Další pěší výlet, který jsem letos v létě podnikl, mne zavedl do brdského vojenského újezdu. Vydal jsem se na zříceninu hradu, ke které se právě z tohoto důvodu dlouhá léta nemohlo.
V Praze jsem nasedl na rychlík a ten mne nejprve dovezl do Hořovic.
Z nádraží jsem sešel dolu po modré turistické značce. Nejprve k Lázeňskému rybníku, na kterém se proti mne vydalo hejno kachen. Asi čekaly, že jim dám něco k jídlu.
Až jsem pak se ocitl na náměstí.
Tady například stojí kostel Nejsvětější trojice
A radnice
Poté jsem si to zamířil na zámek. Nevím, jak moc je známý zámek v Hořovicích. Ale například pro mne byla jeho návštěva velkým překvapením. Nový zámek v Hořovicích byl vystavěn od konce 17. století do roku 1709, a to v barokním slohu. Jeho staviteli byli tehdejší majitelé tohoto panství Bruntálští z Vrbna.
V 18. století vzniká i park, z něhož je nejproslulejší tzv. Sluneční brána. Byla vyzdobena sochařskou výzdobou z dílny Matyáše Bernarda Brauna.
K další přestavbě a rozšíření došlo v letech 1737-1756. A poté 1839. Současnou podobu zámku zbudovali v letech 1856 - 1868 další zdejší majitelé, knížecí rodina Hessenských z Hanau. Po smrti F. Wilhelma Hessenského zanikla hořovická větev rodu a zámek tak připadl státu. Jenomže v roce 1922 ho získal nazpět jeho pravnuk Jindřich Schaumburk. Ale po 2. světové válce byl zámek na základě Benešových dekretů znárodněn a dnes je ve správě Národního památkového ústavu. A také je zpřístupněn veřejnosti
Za návštěvu stojí i park. Ten má svoji francouzskou část s trávníky a alejemi. I anglickou část s rozeklanými stromy. A je tu i umělá jeskyně grotta. Když jsem si zámek i park prohlédl, vše jsem si vyfotil a z fotek vznikl fotoblog "Zámek a park v Hořovicích" (viz http://liborcermak.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=545085).
Pak jsem si došel do nedaleké restaurace na oběd a vydal jsem se po zelené turistické značce na pěší výlet směr hrad Valdek.
Je tu nádherný rozhled na okolní kopce.
Šel jsem kolem rybníku Velký Krejcárek.
A pak jsem se vydal zdejšími lesy.
Pozor, na nedalekém poli zelená značka odbočuje, což se dá dobře přehlédnout. A tak přidávám fotku této odbočky.
Pokud dorazíte k dalšímu, tentokrát Novinskému rybníku, jako já, jdete už špatně. Ale i pak v lese si dávejte dobrý pozor, kudy značka vede. I tady je s tím problém.
Ale pokud půjdete dobře, poznáte to tak, že zanedlouho dorazíte k hranici brdského vojenského újezdu.
Ale já jsem tu odbočil dolů k vesnici s docela srandovním jménem "Mrtník"
Dokonce stádo krav se tu páslo.
V Mrtníku je kostel Narození Panny Marie.
Cesta pak pokračuje kolem Mrtnické skály, která se tu tyčí přímo nad cestou.
A podle ní se jmenuje i přehrada na Červeném potoce, a to "Záskalská".
Byla vystavěna v letech 1956-60.
Já jsem se odtud vydal ještě k nedaleké štole Barbora, kde se už od středověku těžilo železo.
Pak jsem odbočil na žlutou turistickou značku a přišel jsem do vesnice Neřežín
Odtud jsem se vydal po silnici, která vede opět vede do vojenského újezdu.
Až jsem přišel na rozcestí u bývalé turistické chaty.
A tady je odbočka na nedalekou zříceninu hradu Valdek.
První zmínka o tomto hradu je z roku 1263 (vláda Přemysla Otakara II.). Jeho zakladatelem byl Oldřich Zajíc z rodu Buziců, nazývaný též z Valdeka. Hrad je lichoběžníkového tvaru. A ze severu a západu jej chrání příkop. Dominantou hradu je kruhová věž. Dalšími majiteli hradu byli Běškovci z Běškova. Za nich byl hrad obléhám Děpoltem z Rýzmburka. V 16. století jsou majiteli hradu Pešíkové z Komárova. Ale protože se účastnili protihabsburského povstání, byl jim zabaven majetek. Včetně tohoto hradu. Od té doby už je hrad popisován jako pustý. V 19. století, byly vlastníky knížata z Hanau, kteří zříceninu opravili a uchránili ji tak před úplnou zkázou. V roce 1933 hrad získal do správy klub českých turistů, který tu i nedaleko vystavěl onu turistickou chatu, u které jsem odbočoval. Ale v roce 1947 se zřícenina ocitla uvnitř vojenského újezdu, a to na celých 60 let. Teprve až od roku 2007 byla o víkendech zpřístupněna.
Podle pověsti se má na hradě zjevovat Bílá paní. Buď o půlnoci nebo v pravé poledne. Hlídá zde ukrytý poklad v podobě zlatého stolu a dvanácti zlatých židlí.
Já jsem si celý hrad vyfotografoval a z fotek udělal fotoblog "Zřícenina hradu Valdek" (viz http://liborcermak.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=544214) a pokračoval dál.
Po okolí cesty, která vede lesem, je vidět, že se nalézám v bývalém vojenském újezdu.
Došel jsem až k rozcestí Krejčovka.
A tady jsem se rozhodl, že nejlepší to bude pokračovat po silnici do Jinců.
Když jsem vyšel z lesa, měl bych tady něco pro kolegyni blogerku a badatelku T. Plíškovou. Tajuplný kruh v trávě. Je to ovšem s největší pravděpodobností pouze kruh z podhoubí.
Je tu i nádherný výhled na okolní brdské kopce.
Tento křížek stojí nedaleko vísky Ohrazenice.
Konečně jsem došel až do Jinců, o niž první zmínky pocházejí ze začátku 14. století. Z památek je tu například kostel sv. Mikuláše.
Došel jsem až na nádraží, kde jsem si počkal na vlak, se kterým jsem se s přestupem ve Zdicích vrátil zpět do Prahy.
Mám za sebou další pěší výlet, tentokrát brdskými lesy. V nohách mám nějakých 15 kilometrů, takže jsem opět spokojený, jak jsem se krásně prošel.
Použité zdroje: wikipedie, místní informační tabule, Stejskal M.: Labyrintem tajemna aneb průvodce po magických místech Československa, Paseka, Praha, 1991
Další výlety: 120: Z Nové Paky po stopách duchů a strašidel,119:Pěší výlet ze Sobotky Plakánkem na Kost 118:Pěší výlet hruboskalským skalním městem 117:Peší výlet kolem Trosek,116:Pěší výlet do Jičína po stopách Rumcajse,115:Pěší výlet z Příbrami k Památníku Vojna, 114:Pěší výlet po Benešovsku,113:Pěší výlet z Roudnice přes Říp, 112:Pěší túra po Berounsku, 111:S plnou polní přes Lipnici do Světlé nad Sázavou, 110:Pěší výlet z Milovic přes Loučeň, 109:Pěšky z Českého Brodu, přes Kounici, Vyšehořovice do Úval, 108:Velikonoční procházka Prahou,107:Na běžkách ze Senohrab přes Ondřejov do Mnichovic, 106: Výlet Prahou za bruslením, lépe fungující odkazy v rubrice výlety a tramping
