Čtvrtý velký pěší výlet při své dobolené na Broumovsku jsem podnikl ze Žďáru nad Metují, přes Polici a do Broumovských stěn. A tak do své kroniky mám reportáž i z tohoto výletu.
Čtvrtý den jsem se opět hezky vyspal ve stanu. Ráno jsem si opět v bufetu koupil snídani a vlakem jsem se vydal do Žďáru nad Metují. Je to obec, jejíž historie začíná už ve 13. století.
Já jsem se odtud pustil po žluté turistické trase směr Policie Nad Metují. Její historií jsem se podrobněji zabýval už v reportáži z mého výletu „Pěšky z Teplic nad Metují do Police“, který jsem udělal den před tím. Tento výlet tak vlastně bude jakým si pokrčováním onoho výletu.
Tentokrát jsem se z Police vydal po červené turistické značce. Nejdřív jsem prošel kolem staré roubené školy z roku 1785. Kterou je možné dokonce příležitostně navštívit a podívat se, jak to tenkrát chodívalo ve škole.
Moje cesta pak vedla cestou do kopce kolem Benediktinského kláštera. Ten byl založen v roce 1213. A v roce 1786 byl barokně přestavěn.
Odtud jsem se vydal po louce do kopce, odkud je například nádherně vidět stolová hora Ostaš („Tajuplná stolová hora Ostaš“).
A tak jsem došel až do vísky Hlavňova.
Tady jsem si například prohlédl sousoší Ukřižování.
Já jsem si to vydal dál po červené trase a prošel jsem nejdříve kolem kamene s nápisem, že zde stávala chalupa, ve které žil do roku 1729 Jiří – Vostrý Žitavec známý z Jiráskova románu Temno.
Pak jsem se dostal do oblasti chat, kde na mne dýchla atmosféra starých trampských osad. Chaty s totemy.
A nedaleko za nimi Setonova studánka, pojmenovaná o Ernestu Thompsonovi Setonovi, zakladateli skautingu a woodcraftu.
A vedle ní je i dřevěný přístřešek pro turisty. Tady začíná Kovářova rokle, jedna z částí Broumovských stěn.
Rokle je kilometr dlouhá a 60 metrů hluboká, lemovaná pískovcovými skalními věžemi. Obsahuje pískovcové skalní bludiště s množstvím slují, jeskyní a balvanů.Podrobněji jsem o ní připravil fotoblog „Kovářova rokle v Broumovských stěnách“
Například Mariánská jeskyně.
Kovářova se jí říká podle kováře, který jako jediný zbyl z dopadené loupežnické bandy. Tady je například jeskyně Kovárna, kterou vede turistická značka.
Já jsem tady odbočil na zelenou turistickou trasu, která mne dovedla až na vrchol Broumovských stěn, na Hvězdu, kde se nalézá barokní kaple Panny Marie Sněžné postavená podle plánu Kiliana Ignáce Dientzenhofera v letech 1732-33.
A nedaleko ní také turistická chata Hvězda. Protože se zde vaří obědy, těšil jsem se, jak se zde najím.
Jenomže mne tu potkala zrovna nepříjemná záležitost. I přesto, že byla sobota a kolem spousta také hladových turistů, měli zrovna kvůli svatbě zavřeno. Těšil jsem se na polívku a pak na něco vydatného. A tak jsem musel využít pouze stánek s párky. Abych se alespoň dostatečně najedl a posilnil na další cestu, koupil jsem si rovnou tři.
A po obědě jsem se vydal po hlavní hřebenové trase po Broumovských stěnách.
A i tady cesta vede kolem zajímavých skalních útvarů, jako je například Kočka.
Nebo Bumbrlíček.
Nádherné je i panorama Skalního divadla. Zde bych chtěl poděkovat jednomu chlapci, který tu šel zrovna s babičkou a vyfotil mne tu.
Supí hnízdo. To je vyhlídka, ze které je vidět do širého okolí. Jsou odtud vidět Krkonoše, Soví hory i Hejšovina.
Cesta pak vedla lesem a občas mne opět pozdravily nějaké ty pískovcové skály.
A tak jsem došel až ke skalním hřibům nad Slavným.
A není jich tu zrovna málo.
A další hezká vyhlídka, tentokrát na Zaječí rokli.
Protože už se nachyloval čas, musel jsem začít řešit, jak se dostat zpět do kempu. A tak na další cestu Broumovskými stěnami už bohužel nebyl čas. Ale i tak jsem jich viděl značnou část a z fotografií jsem pořídil další skalní fotoblog s názvem „Hřeben Broumovských stěn“. A od rozcestí nad Slavným jsem se vrátil zpět dolů.
Po žluté turistické značce jsem došel do obce Slavný (první písemná zmínka je z roku 1558 (vláda Ferdinanda I. Habsburského.) Nalézá se zde sloup se sochou Sv. Jana Nepomuského a poblíž něj hezká roubenka.
Cestu ze Slavného se do Suchého Dolu lemují dva kříže. Ringlův kříž
A Cihlářův kříž
První písemná zmínka o obci Suchý Důl pochází z roku 1395 (vláda Václava IV.). A v minulých letech byla několikrát oceněna i v soutěži „Vesnice roku“. Je tu několik hezkých roubenek, které jsem si také vyfotil a udělal z nich fotoblog „Chaloupky v Suchém Dolu“
Ovšem ten, kdo četl mojí repotáž „Pěšky z Teplic nad Metují do Police“, ví že jsem v tady v Suchém Dole byl už o den dřív. Jenomže to jsem byl jen na místě údajného mariánského zjevení z 90. let 19. století (viz „Suchý Důl, tam, kde došlo k mariánskému zjevení“). Ale vzpomněl jsem si, že včera jsem z nějakých důvodů minul tzv. Soudní bránu, místo u studánky, kde také Kristýna Ringlová měla údajně několik zjevení.
A tak jsem si k tomu vyfotil ještě spodní část křížové cesty a pokračoval dál.
Opět jsem prošel Polici nad Metují a po silnici jsem se dostal až na nádraží do Žďáru nad Metují. Docela jsem pospíchal, protože vlak měl jet už za chvíli. Naštěstí jsem ho chytl a mohl se vrátit do kempu u Teplic nad Metují v nějakém rozumném čase.
Bohužel to ale byl můj poslední výlet na „Dovolené 2015 – Broumovsko“ , protože druhý den v neděli se už musím z dovolené vrátit domů. Ale i tak jsem si dovolenou plnou pěších výletů užil. Ovšem tím moje pěší výlety v žádném případě nekončí. Proto můžete dál sledovat mojí rubriku „výlety a tramping“
Zdroje: wikipedie, místní informační tabule, odkazy použité v článku,
Použitá mapa: www.mapy.cz
Další reportáže z mých výletů:
