Výlet, který teď popíšu, byl sice trochu kratší, ale dobrodružný. A pořídil jsem na něm opět množství fotografií. Vydal jsem se z Chotovin přes zříceninu hradu Borotín do Střezimíře.
Do Chotovin jsem přijel vlakem s přestupem v Benešově. Vystoupil jsem a šel jsem si prohlédnout toto městečko.
Nejstarší písemná zmínka o obci je z roku 1266 (vláda Přemysla Otakara II.). Prošel jsem zde například kolem muzea automobilových veteránů.
A pokračoval ke kostelu svatého Petra a Pavla. Je to původně gotický kostel, který byl v 80. letech 18. století přestavěn.
Pak jsem se vydal k chotovinskému zámku, který byl na místě v 70. letech 18. století vybudován na místě staré tvrze. Takto ho zde nechal vybudovat kardinál Kašpar Migazzi, jenž byl držitelem Chotovin. Je nepřístupný.
Já jsem se zde vydal na takou menší průzkumnou badatelskou procházku, protože mne zaujal zápis v knížce Martina Stejskala Labyrintem tajemna, že zde mělo dojít k mariánskému zjevení. Této problematice jsem se například věnoval v článku „Za mariánskými zjeveními v Česku“
Mělo se to stát prý v roce 1855. Nedaleko Chotovin u rybníka Jezero pásli svá stáda dva mladí pasáci. Tady se nalézá i studánka. A v ní prý chlapci spatřili se zrcadlit Pannu Marii. Od té doby je prý ve studánce zázračná voda. A to taková, že když si v ní jedna slepá dívka z nedalekých Sudoměřic umyla oči, opět prý viděla. A tak na místě těchto zázraků nechal majitel panství Ludvík Nádherný roku 1857 vystavět kapli.
Kapličku se mi skutečně podařilo nalézt. Ale na rozdíl od Suchého Dolu, kde jsem také nedávno byl (viz Suchý Důl, tam, kde došlo k mariánskému zjevení), nikde není o události ani informační nápis, což je myslím pro tuto obec škoda.
A tady to je ten rybník „Jezero“.
A od něj jsem pokračoval ve své badatelské procházce dál. Například kolem bažantnice
a nebo kolem sousedního rybníku „Jezírko“.
A dorazil jsem ke křížové cestě. Ta byla postavena v roce 1808 a začíná zhruba v prostoru mezi zdejším kostelem sv. Petra a Pavla a hřbitovem. A má tvar jakési nedokončené elipsy s „vykousnutou částí“. A mimochodem podobný tvar má i ta křížová cesta v Suchém dole. Že by souvislost?
Křížovou cestu jsem si prošel, vyfotografoval a ze svých zjištění jsem udělal článek „Došlo v Chotovinách k mariánskému zjevení?“
A pak se vrátil k nádraží, kde jsem se napojil na červenou turistickou značku.
Přešel jsem po mostě dálnici D3
A vydal jsem se údolím podél Černého potoka.
Jsou zde pastviny s křovinami, z nichž některé vypadají skutečně fotogenicky.
Dokonce jsem tu na cestě narazil na stádo krav, z nichž dvě telátka dokonce prolezla ohradník až na cestu. Byli zde naštěstí jejich chovatelé, kteří mne ujistili, abych neměl strach, že mi prý nic neudělají. A tak jsem mohl pokračovat dál.
A tak jsem došel až k hradu Borotín.
Hrad, nazývaný též Starý zámek, byl vystavěn nejspíš kolem roku 1356 (vláda Karla IV.). Jeho prvním známým majitelem byli Vítek a jeho syn Mikuláš s Borotína. Během husitských válek byl Mikuláš husitským hejtmanem, ale pak přešel na stranu Zikmunda. A tak ho husitské vojsko v roce 1534 obléhalo, avšak neúspěšně. Páni z Borotína hrad vlastnili až do 1446. Pak ho získal Jan Malovec z Pacova. Roku 1613 ho získal Kryštof Vojkovský z Milhostic. Jenomže jeho synové se zúčastnili stavovského povstání. A tak ho císařské vojsko na začátku třicetileté války dobylo a vypálilo. Sice hrad v roce 1623 koupila Polyxena z Lobkovic, ale hrad už byl uváděn jako pustý.
V sousedství hradu byl v roce 1557 vybudován barokní dvůr. A ten i po vypálení hradu sloužil.
A co víc, hrad má dokonce svojí bílou paní. Prý se tu tak zjevuje pramáti landštejnského rodu.
Zříceninu i dvorec jsem si tu prošel a z fotografií udělal další fotoblog „Zřícenina hradu Borotín“
A pak jsem kolem potoka pokračoval do samotné obce Borotín.
K tomuto místu jménem Křížovec, kde je plno těchto květin s nepříjemnou přeslazenou vůní, se váže i pověst o bludičkách, které zde po setmění provozují své rejdy a kolemjdoucí prý lákají do svých pastí.
Konečně jsem přišel do obce Borotín, kde jsem si došel na oběd.
Je tu například kostel Nanebevstoupení Páně ze 14. století. V roce 1863 vyhořel a byl postupně obnovován.
Na borotínském rynku tu například výklenková kaplička s májkou
A skupina domů s původní vesnickou architekturou. V roce 1813 se tu například narodil borotínský rodák Jan Evangelista Kypta, pedagog, spisovatel a hudební skladatel.
Já jsem se odtud vydal po žluté turistické značce, která vede i lesem.
Pak jsem prošel malou vískou Nová Střezimíř.
Cesta do Střezimíře. Modré nebe, zelené louky, sklizená pole, to byla nálada letošního babího léta.
Zdobí ji například i dřevěná socha
A kamenný kříž.
A nedaleko něj kaple sv. Vojtěcha na okraji Střezimíře. Postavena byla v roce 1820 a své obnovy se dočkala v roce 2007-8.
Pod starou malbou byl objeven i tento oltář, který byl rovněž zrenovován.
Nedaleko ní se nalézá také gotický farní kostel sv. Havla a před ním střezimířská lípa, stará 250 - 300 let.
A také střiezimířský zámek z počátku 18. století, kde žil Jan Jeník z Bratřic.
Já jsem odtud pokračoval směrem k nádraží. A při cestě jsem si všiml další májky. Tentokrát postavené u hasičské zbrojnice. Zrovna tu děti měly nějakou soutěž.
A tak jsem konečně došel až k nádraží. Měl jsem štěstí. Zrovna tu stál vlák ve směru na Benešov, a tak jsem do něj nastoupil.
V nohách mám asi 15 kilometrů a trasu po zajímavých místech. A na závěr jednu zajímavost. Všimněte si seznamu dalších mých obdobných výletů na konci článku. Já jsem tímto výletem zahájil druhou stovku mých výletů, které jsem od roku individuálně 2009 podnikl a udělal z nich reportáž na můj blog v rubrice výlety a tramping.
Zdroj informací: wikipedie, místní informační tabule, Stejskal M.: labyrintem tajemna aneb průvodce po magických místech Československa, Paseka, Praha, 1991,
Foto: Libor Čermák, www.mapy.cz
Další reportáže z mých výletů:
