Na letošní dovoloenou jsem vyrazil do hor. A vybral jsem si hory Orlické, to protože je znám poměrně málo. A tak jsem si vzal bágl, stan spacák, karimatku a vyrazil jsem autobusem z pražské Florence do Deštného v Orlických horách.
A jako svojí základnu jsem zvolil kemp Zákoutí u stejnějmenného Penzionu naproti lyžařským sjezdovkám. Ubytoval jsem se, postavil si stan a vydal na svůj první zdejší výlet po okolí Deštného.
Lanovky, vleky a sjezdovky v Deštném v Orlických horách. Ty nejvíc ožijí až v zimě.
A hned vedle nich Kačenčina zahrádka. Je to přírodní památka, kde se střídají místa jak podmáčená, tak suchá. A tak je toto místo bohaté jak na květiny, tak na živočichy. Dokonce tu prý jsou i zmije.
Dřevěné roubenky jsou neklamným znamením, že jsem na horách.
A tak jsem se kolem nich procházel a fotografoval.
Došel jsem až před muzeum, kde sedí na plotě dřevěná soška Kačenky. Je to taková pohádková vládkyně Orlických hor.
V muzeu je možné se seznámit se životem v Orlických horách, a to včetně historie. Tento kraj byl bohatý hlavně na sklářský a oděvní průmysl. Proto je tu například i tento historický tkalcovský stav. Vzpomněl jsem si tady, jak jsem měl jako kluk plastovou hračku tkalcovského stavu. Jednou jsem ji vzal do školy na hodinu výtvarné výchovy. A s ostatníma klukama jsme na tom utkali takový barevný kus látky. A pak nám ho ve škole vystavili do výlohy.
A pak je tu k vidění i historie zimních sportů. Vždyť Deštné je i lyžařské středisko.
A jestlipak znáte tohle? To jsou skiboby. Jejich historie sahá až do konce 19. století, když se průkopníci zimních sportů snažili udělat kombinaci mezi jízdním kolem a lyžemi.
Toto je tzv. Národní dům.
První historická zmínka o Deštném pochází z roku 1362, to jest z doby vlády Karla IV.
Toto je kostel svaté Máří Magdalény.
Barokní kostel vznikl mezi léty 1723-25 na místě dřívějšího gotického kostela. A to podle návrhu slavného architekta Jana Blažeje Santiniho - Aichela.
Sousoší Panny Marie, sv. Josefa, Ježíška, sv. Jáchyma a sv. Anny z roku 1781. Nalézá se před kostelem.
Podobných soch a sousoší je v Deštném velké množství.
Vydal jsem se do kopce po modré a žluté turistické značce, odkud je hezký výhled jak na Deštné v Orlických horách, tak na okolní kopce.
Tady se se nachází křížová cesta v Dříši.
Křížová cesta vznikla kolem poutní kaple Blahoslavené Panny Marie. A to na základně pověsti o uzdravení místního rolníka.
Dál jsem pokračoval po červené turistické značce.
A pomalu scházel dolů k Jedlové v Orlických horách.
První zmínky o Jedlové jsou ze 17. století. Během 2. světové války byla velká část domů zničena.
A dnes tu jsou hlavně rekreační chalupy.
A také lyžařské vleky. Když jsem jsem vyšel nad Jedlovou, zarazilo mne, že jeden z vleků dokonce byl spuštěný. Teď v létě? Najednou se na něm objevil jakýsi táta s klukem a po sjezdovce jeli dolu na speciálních tříkolkách. No vida, jak se dají sjezdovky využít i v období, když není sníh.
Barokní kostel sv. Matouše nad Jedlovou.
Bohužel je v dost katastrofickém stavu. Tak doufám, že se naleznou finance na jeho záchranu.
Je zde také hřbitov
Kamenná boží muka
A také zastávka Kačenčiny stezky.
A s další Kačenkou jsem se setkal u přístřešku na svahu nad kostelem. Tady si děti můžou vyzkoušet chůzi naboso po několika površích. Například po kamenech, šiškách, kůře apod.
Horní stanice jedné z lanovek v Deštném.
Tady jsem na Studeném vrchu.
Jsou odtud hezké výhledy. Jednak na Deštné a na Orlické hory.
A také směrem do Čech a do nížin.
A pak je tu i Kačenka.
Pokračoval jsem k dalším sjezdovkám, odkud je nádherný výhled na Šerlišský důl.
I zde je zastávka Kačenčiny stezky, kde si každý může vyzkoušet rovnováhu při lanových aktivitách.
Zpět do Deštné v Orlických horách jsem setoupil po modré turistické značce, která vede podél koryta potoka.
Tak a jsem zpět v městečku.
Hezky jsem se prošel. A druhý den mne čeká další výlet. Ale o tom zas někdy příště.
Zdroje: wikipedia, místní informační tabule, odkazy použité v článku
