Pěší výlet po Jedlové

Když jsem někde na dovolené, vždy se také snažím navštívit i nějaká výše položená místa. A protože jsem byl v Lužických horách, zvolil jsem lokalitu Jedlové a její okolí.

Opět jsem vyrazil brzy ráno. Připravil jsem si do batohu všechny potřebné věci a vyrazil na autobus, který mne dovezl do Nového Boru na vlakové nádraží. Odtamtud je to do Jedlové jenom tři stanice.

Nádraží Jedlová je zajímavé hlavně z toho důvodu, že je to osamělá budova uprostřed lesů a kopců. Občas zde už také můžeme spatřit i vlaky německých drah. A navíc je tady východisko turistických cest. A tak jsem se vydal do kopce, po žluté a zelené, směrem k Tolštejnské cestě.

Tolštejnská cesta, kam jsem přišel zhruba po půl kilometru, je totiž další významná křižovatka turistických cest. Tady se totiž kříží dvě dálkové evropské cesty, a to E10 (ta spojuje Baltské moře a Gibraltar) a E3 (spojuje Černé moře s Atlantikem a mimojité vede i Španělskem po svatojakubské cestě, což jak známo je nejznámější poutnická cesta v Evropě).

Já jsem se odtud však vydal cestou na zříceninu skalního hradu Tolštejn. Je odtud asi jen pouhý kilometr. Původně gotický hrad byl na znělcové skále vybudován začátkem 14. století. Postupně ho vlastnili, Vartenberkové, Berkové, Šlejnicové a další. V 17. století byl opuštěn a začal tak chátrat. Později se stal vítaným turistickým cílem a lidé sem začali chodit nejen za romantikou zdejší zříceniny, ale i na nádhernou vyhlídku, jež se nalézá na vrcholu.

Tolštejn je také zajímavý množstvím pověstí, které se k němu vážou. Například za tichých měsíčních nocí usedá na zdejší zříceninu mohutný pták. Vždy když odlétne tak se prý zřítí část dosud stojících stěn. Údajně je to prokletý duch bývalého majitele hradu.

Další pověst vypráví o Divoké honbě. O tomto jevu jsem nedávno psal článek Záhadná německá pověst hned kousek za našimi hranicemi. Týkalo se to sice Krušných hor, ale k tomuto místo se to váže také. Divoká honba je horda tajemných přízraků, které letí a kvílejí nad zříceninou.

Také se tu vypráví pověst o krvavých stínech, které bloudícími zdejšími rozpadlými zdmi. A nebo pověst o Bílé paní tolštejnské Podle jedné z verzí to byla pramáti tolštejnského rodu a podle jiné se jmenovala Svanhild a ta prý připravila dědice o zdejší majetek a také o poklad. Střeží jí černý pes, jenž jí všude doprovází. Bílá paní tu čeká až ji vysvobodí jakýsi neohrožený mladík.

O zdejším pokladu se pak ještě zmiňuje jedna pověst, která vypráví o skupině Vlachů, kteří pronikli do zdejšího hradu, aby ho našli. Když však vešli do tajné chodby, zlý démon, který ho hlídá, zapálil bleskem zříceniny a jednoho z nich tak zabil. Ostatní v hrůze utekli, a tak tu poklad je někde schovaný dodnes. A o tajné chodbě vypráví ještě jedna pověst, která říká, že by odtud měla vést až na hrad Milštejn severně od Cvikova.

A ještě připomenu jednu geometrickou zajímavost. Zmínil jsem se o ní již v reportáži ze svého výletu Pěší túra Kokořínskem a Výlet po Sloupu v Čechách. Pokud se podíváme na umístění hradu Tolštejn a na umístění dalších skalních hradů, zjistíme, že tento hrad společně s Kokořínem, se Starým Bernštejnem u Dubé, s Jestřebím, a se Sloupem vytvoří dokonalou přímku táhnoucí se ve směru jih – sever.

Já jsem si zaplatil vstup a vyšel až nahoru na vyhlídku. Je odtud nádherný rozhled po celém okolí.  Jsou vidět okolní vrcholy Lužických hor, například Jedlová. A také blízká města Jiřetín pod Jedlovou nebo Varnsdorf.

A tak jsem opouštěl hrad a sestupoval dolů. Cestou jsem potkal děti z nějakého letního tábora, kteří tudy měly vedenou nějakou fáborkovou hru. V létě jsou tábory úžasná věc. Nedávno jsem jim dokonce věnoval speciální článek - Dalších nejméně 100 let klasických letních táborů. Byli to menší děti, a tak není divu, že když jsem dole pod hradem nalezl na stromě pověšený úkol, byly to nějaké obrázky se sněhuláky. Ovšem, když už jsem se o tom zmínil, tak bych nějaký podobný úkol mohl dát i vám, čtenářům mého blogu. Co říkáte? Nemějte strach. Je to až trapně jednoduchá šifra, kterou zvládají i prvňáci a dokonce i mladší. Podobnou šifru jsem Vám dával i v reportáži Pěšky ze Sloupu do Kamenického Šenova, a tak tu opět máte rámeček. V horní části je šifra a ve spodní je bíle ukryto vyluštění. Stačí si ho označit kurzem, a budete znát správné řešení. Ještě prozradím, že se jedná o nedaleké horské pásmo. Mnoho lidí ani neví, že považováno za právoplatné pohoří, a dokonce vyšší než tisíc metrů. 

Přečtěte si první písmena nakreslených obrázků: Jablko, Ešus, Šiška, Tužka, Ešus, Dům, Sekyrka, Knoflíky, Oko, Knoflíky, Oko, Zvonek, Auto, Knoflíky, Oko, Vlajka, Sekyrka, Knoflíky, Ypsilon, Hrnek, Řetěz, Bota, Ešus, Tužka. Správné řešení je tedy: „JEŠTĚDSKOKOZÁKOVSKÝ HŘBET“.

A tak jsem odtud pokračoval dál. Můj další cíl dnešního výletu byl vrchol nedalekého kopce „Jedlová. Od Tolštejna je vzdálený asi jen dva kilometry. Vede tam červená turistická stezka, se kterou se musíte vyšplhat až do nadmořské výšky 774 metrů. Jedlová je totiž třetí nejvyšší vrchol Lužických hor, ale když srovnáte nejvyšší Luž 793 m.n.m a druhý Pěnkavčí vrch (oproti Luži je jen o pouhý jeden metr nižší), je to rozdíl ani ne 20 metrů.

Ale i tak při stoupání sledujete, jak se mění les. Zdejší smrky a borovice tu dorůstají nižších výšek, možná by se dalo dokonce říci, že už je to kleč.

A tak jsem konečně vyšplhal na samotný vrchol. Shodou okolností i k němu se váže pověst o Divoké honbě, která by se tu měla prohánět o Popeleční středě. Jinak pro turistu a dobrodruha je tady spoustu dalších zajímavostí.

Stojí tu například výletní restaurace a vedle ní kamenná rozhledna z roku 1890. Dnes je přístupná, a tak jsem na ní samozřejmě vyšel. Je z ní nádherný výhled. Vidět jsou například Tolštejn, Luž, Sněžka, Ralsko, Bezděz, Ještěd, Klíč, Milešovka, Děčínský Sněžník, Dymník nebo Špičák u Varnsdorfu. Kromě rozhledny jsou tady i vysílačky a telekomunikační věže a památník německého básníka Friedricha Schillera. A co víc, vede tu lyžařský vlek, ale ten samozřejmě funguje jen v zimě.

Na Jedlové jsem byl naposledy před dvanácti lety, kdy jsme sem vylezli s naším turistickým oddílem. Od té doby tu přibylo ještě něco. Stejně jako v kempu u Radvaneckého rybníka, kde jsem ubytovaný, tak i zde vznikl další lanový park. Hold je to zábava, jaká se v poslední době hodně rozmohla. (viz  Mé dobrodružství na lanovém parku).

Má cesta nyní pokračovala dál po červené turistické značce. Ta vede pod zdejšími vleky do vísky Jedlová. A právě tady v jedné chatě jsme byli tehdy před těmi dvanácti lety ubytovaní, když jsme tu pobývali na víkendové výpravě našeho výpravě našeho oddílu. A tak jsem si tu pár zdejších chalup vyfotografoval a pokračoval dál dolů do Jiřetína pod Jedlovou.

A když jsem přišel k hlavní silnici, tak mne zde překvapila další turistická zajímavost. Je zde štola sv. Jana Evangelisty. Ta byla založena v 18. století a těžilo se zde několik rud, například stříbro, zinek, olovo nebo měď. Štola je zpřístupněna pro veřejnost obdobně jako je tomu například v Jílovém u Prahy, kde jsem byl zhruba před dvěma měsíci (viz Pěší túra z Týnce do Zlatého kaňonu). Rád bych se podíval i sem, jenže bylo poledne a průvodce musel odjet. A další prohlídka se měla konat až za dvě hodiny. Škoda, přišli o možného návštěvníka. A ne o jednoho. Krátce po mně sem dorazila i asi desetičlenná výprava nějakých cykloturistů, kteří dopadli stejně. Nevím sice jak oni, ale já jsem čekat do 14:00 hodin čas neměl, protože přede mnou byla ještě dlouhá cesta.

A teď jsem právě dorazil do samotného Jiřetína pod Jedlovou. Je to romantické horské městečko plné zvláštních dřevěných domů.

Pravděpodobně vzniklo kolem roku 1539 a jednalo se především o hornické městečko (viz výše). Je zde například kostel Nejsvětější trojice, vysvěcený v roce 1612. Jak však za chvíli poznáte, vůbec se nejedná o jedinou církevní památku v Jiřetíně pod Jedlovou. Já jsem si na náměstí došel na oběd a po zelené turistické značce jsem pokračoval dál.

Hned za městem se tady totiž nalézá další zajímavost, a to Křížová hora s jedinečnou křížovou cestou. Tvoří ji jedenáct kapliček s vyobrazením jednotlivých zastavení křížové cesty.

Dále kaple z dvanáctým a třináctým zastavením.

A čtrnácté zastavení tvoří Boží hrob. Takovéto boží hroby, jako zde, jsou zvláštní stavbičky, jakých je po celém Česku asi patnáct dalších obdobných. Jde totiž o přesné kopie jeruzalémského Božího hrobu.

K vidění je tu také gloriet se sochou Neposkvrněné Panny Marie u níž se navíc nalézá studna.

Počátek křížové cesty se datuje do let 1696-1704. To místní farář Wenzel Gürtler nechal v místech dnešních zastavení vztyčit dřevěné kříže. Ale vypráví se pověst o sedmi bratrech luteránech, kteří museli v době protireformace opustit zdejší kraj. Ve snu však měli všichni stejný sen, že se jim zjevil Kristus na kříži a kýval jim rukou, aby se vrátili zpět. Na bratry to udělalo takový dojem, že se skutečně vrátili a přestoupili ke katolictví. Nejmladší z nich však byl nemocen, a tak si na svém pozemku na tomto vrchu nechal postavit kříž, ke kterému se chodil o berlích modlit. Motlitba byla vyslyšena a on se uzdravil. Tato událost se ale roznesla, a tak se sem chodili modlit i jiní nemocní. Když jsem si celou křížovou cestu prošel a vyfotografoval pokračoval jsem dále po zelené turistické značce.

Opět jsem podešel sjezdovku a zanedlouho jsem na kraji lesa došel k něčemu zajímavému. Nalézá se zde velké dřevěné stavení s názvem „Ranch 7 D“. Vlastně to nebylo nic jiného, než klasická trampská osada. Já osobně jsem prošel většinu zachovalých osad na Sázavě, na Vltavě, na Kocábě, na Berounce i jinde. Ve svých článcích „Po stopách trampské historie“ o nich také píšu. To ale vše bylo ve středních Čechách. Ale konečně se mi teď podařilo narazit i na nějakou trampskou osadu v jiných částech země. Trampská osada Ranch 7D byla v bývalé hájovně založena v roce 1966. Založil ji dominikánský řeholník František Fišer, který, kromě toho že zde žilo zvláštní křesťansko-indiánskou atmosférou, zde také od roku 1972 pracoval na ekumenickém překladu Bible do současného jazyka.  

A tak se pomalu dostávám opět na vlakové nádraží v Jedlové. Nasedl jsem na vlak. Jenomže znáte mne. Pokud někam můžu jít na výlet, tak jdu. A tak se stalo, že tato túra, kterou jsem teď popsal nebyla v ten den jediná. Ale o tom zas někdy příště.

 

Zdroje: wikipedie, informační tabule

https://sites.google.com/site/nastrampvto/abc/r/toranch7djedlova1966 

Stejskal M.: labyrintem tajemna aneb průvodce po magických místech Československa, Paseka, Praha, 1991  

Související články:

Pěšky ze Sloupu do Kamenického Šenova

Výlet po Sloupu v Čechách

Pěší túra ze Sloupu přes Ortel a do Cvikova

Rubrika: dovolená 2012 Sloupsko

Rubrika: výlety a tramping