Konečně přišlo předjaří a s ním i moje touha se opět dostat někam do přírody. A přitom navštívit i nějaká, jak romantická, tak i zajímavá místa. A tak jsem se vydal Modřanskou roklí, přes Písnici, letiště Točná do Komořan.
Nejprve jsem se pražskou MHD dostal k modřanskému nádraží. A odtud jsem se vydal po modré turistické značce. První zmínka o Modřanech je z roku 1088 (vláda krála Vratislava II.). V roce 1968 byly připojeny k Hlavnímu městu Praze.
Modrá turistická značka mne dovedla až k baroknímu kostelu Nanebevzetí Panny Marie
Ovšem další zajímavá církevní věc se nachází v těsném sousedství kostela. Zhruba 50 metrů od něj se nalézá zvonice. A k ní vede křížová cesta postavená ze 14 tzv. smírčích křížů. Ta byla vybudována relativně nedávno, hádejte kdy. V roce 2015. Žulové kříže zbudoval sochař Miroslav Beščec. Myslím, že je to velice milé, že i v současné době vznikají takovéto a podobné křížové cesty.
Já jsem si to tady prohlédl a pokračoval po modré značce dál.
Dorazil jsem až na Sofijské náměstí v Modřanech, kde je kromě jiných obchodů i několik restaurací. A protože jsem se chtěl před svým dnešním výletem pořádně posílit, zvolil jsem si brzký oběd. A protože jsem dostal chuť na pikantní polévku a kuřecí kung pao, zvolil jsem si zdejší čínskou restauraci. Dát si občas i poněkud ostřejší jídlo, je prý dokonce prý i zdravé. Svého času jsem se dokonce někde na internetu dočetl, že to prý dokonce snad i prodložuje život.
Když jsem se naobědval, podešel jsem podle turistické značky podchodem hlavní silnici a ocitl jsem se na začátku Modřanské rokle. Tento název mi však také trošku připomíná název dobrodružné knihy Jaroslava Foglara "Modrá rokle". A tak jsem zvědavý, jestli tu i já zažiju nějaké to zajímavé dobrodružství. A musím říci, že chvílemi jsem tu skutečně nějaká ta dobrodružství zažíval. Ale o tom postupně.
Libušský potok tvoří osu Modřanské rokle. A díky erozi ji má prý i na svědomí.
Nejprve jsem prošel kolem hřišť na házenou.
Můstky přes Libušský potok s jezy tady potkáváme snad každou chvíli.
A hezký pařez dává tušit i o mohutnosti zdejších stromů.
A potkal jsem zde i dva malé areálky zdraví. Děti se tady jistě rády vydovádějí.
A další romantické zákoutí s můstkem.
A totéž se dá říci i zde.
U tohoto můstku se nalézá i bývalý lom.
Když jsem se do lomu šel podívat, nalezl jsem tu i menší skalní převisy.
A nejsou to zdalemka jedná skaliska v Modřanské rokli. Jen kousek dál jsem si vyfotografoval takovýto útes.
Cesta mě teď zavedla až k retenční nádrži Libušská.
A za ním k dětskému hřišti s ohništěm. A nad ním další prvohorní skalní útvary.
A pohled od hřiště zpět k nádrži: Je to tady doslova ráj kachen.
Za Libušskou nádrží se Modřanská rokle stáčí podél druhého z hlavních potoků, a to Písnického. Člověk akorát nesmí zapomenout odbočit z hlavní cesty. Tady to však začíná být o něco víc dobrodružnější. Například jsem zde narazil na roztrhané tělo takového to nádherného dravce. Zbyly po něm jen kropenatá opeřená křídla, a tak nedokážu říci, co to původně bylo. Ale v každém případě jsem tělo takovéhoto nádherného ptáka potkal na svých cestách poprvé.
Největší dobrodružství mě ale čekalo za nedlouho. Cestu tu totiž ztrhl a zaplavil potok. Já jsem to tedy obešel po té stráni vlevo. Ale cyklista, co jel proti mne, to musel pěkně projet vodou. Za nedlouho jsem dokonce potkal rodinu s kočárkem, jak šla proti mne. A tak by mne zajímalo, jak ti to vyřešili.
Poté jsem narazil na soutok, kde do Písnického potoka vtéká menší potůček. Ten však okrašlují tyto malebné vodopádky.
Ale to už přicházím k rybníku Kalibárna, kde Modřanskou rokli pomalu opouštím.
Dorazil jsem do Písnice. Tedy ne na to sídliště. Ale do té původní nejstarší "vesnické" části. Ta je dnes součástí městské části Praha - Libuš. Na návsi je tu nádherný rybník s vrbou a kachnami. A v jeho okolí nejstarší dochovalé stavby v Písnici.
Tady jsem odbočil na žlutou turistickou značku, která nejprve vede kolem staku s koňmi.
A pak po docela zabahněné cestě, kde se dobře šlo snad jen jezdcům na koních, které jsem tam potkal. Došel jsem do další, sice pražské, ale opět vesnické obce, do Cholupic. Toto jsou zřejmě jedny z nejstarších zdejších budov, statky č.p. 12 a 13.
A kousek za Cholupicemi se nalézá něco pro milovníky historie, techniky a zvlášť letadel. Letiště Točná. Vzniklo na jaře roku 1946 jako výcvikové středisko českého národního aeroklubu. Jak je letiště využíváno dnes, se zmíním za chvíli.
Sice, i když byl hezký den, tak na konci února ještě nelétali. Alespoň jsem se tu však mohl vyfotit s touhle Andulou.
Ta se nachází na dětském hřišti, odkud je možné sledovat startující letadla.
Čekal jsem, jestli náhodou nějaké letadlo neuvidím. Ale i přesto, že nelítali, letadla jsem viděl.
Mají zde převážně historická letadla a ty jsou vidět okny hangáru.
A koho by zajímalo více, tak jsem se tu dozvěděl, že každou druhou sobotu v měsíci (počínaje od března) tu mají dny otevřených dveří.
A než se s tímto letištěm rozloučím, měl bych se ještě zmínit o jedné zajímavosti. Toto letiště, letiště v Ruzyni a do třetice dvojice letišť ve Kbelech a Letňanech totiž tvoří rovnostranný trojúhelník. A podobné trojúhelníky tvoří i další letiště v okolí. O celé zajímavosti jsem svého času napsal článek "Zajímavé rozmístění letišť v okolí Prahy". Kde se tato zajímavost vzala? A pak jsem se vydál lesem dál.
Teď už jsem dorazil do Komořan, kde jsem počkal na autobus a vydal se s ním domů.
Nebyl to sice výlet, nijak moc extra dlouhý. Jen nějakých cca 11 kilometrů. Ale i tak to byla zajímavá rozvička na mé další pěší výlety, na které se opět těším.
zdroj: wikipedie, místní informační tabule
Další výlety:126: Procházka podzimní Prahou, 125: Pěší túra kolem Kolína, 124: Pěší výlet z Uhříněvsi, přes Dobřejovice, do Stránčic,123:Pěší výlet z Dobříše přes Nový Knín, 122: Pěší výlet okolo Tábora, 121: Pěší výlet z Hořovic přes Valdek do Jinců, 120: Z Nové Paky po stopách duchů a strašidel ,119: Pěší výlet ze Sobotky Plakánkem na Kost, 118: Pěší výlet hruboskalským skalním městem, 117: Peší výlet kolem Trosek, 116: Pěší výlet do Jičína po stopách Rumcajse, 115 a níž: viz rubrika výlety a tramping
